HALESTORM, BLACK VEIL BRIDES, MOTHICA - Praha, SaSaZu, 19.listopadu 2023

Nejprve si neodpustím takové zamyšlení. Týká se stanovování harmonogramů evropských turné známých kapel. Už mě nikdo nevymluví, že existuje něco jako dělení mezi preferované země a země okrajové. Koncertům u těch prvních jsou často rezervovány dny jako čtvrtek, pátek či sobota, kdežto u těch druhých nezbývá často pořadatelům z těchto zemí nic jiného, než sahat po nedělních či pondělních termínech. Je totiž až příliš koncertů konajících se v neděli či v pondělí v České republice. V tomto jsme pořád ještě druhořadou zemí. Něco jiného je to však stran návštěvnosti akcí a vytvoření vřelé atmosféry, tam v případech mnohých kapel patříme k nejoblíbenějším zastávkám jejich tažení. Vřelé atmosféry a zaplněného sálu holešovického prostoru SaSaZu se dočkali i pensylvánští HALESTORM, kapela, která u nás nehrála rozhodně poprvé a jejíž hlavní devíza vězí v srdnatém projevu a neobyčejném hlase jejich šéfky Lzzy Hale. Pojďme si tedy večer shrnout.

                          BLACK VEIL BRIDES

Samotné místo konání na mne z prvního dojmu působilo moderně, nícméně jsem si v jeho interiérech po chvíli připadal spíše jako v nějakém rozlehlém a spoře nasvíceném disco klubu. Pro rockové koncerty netradičnímu umístění akce, na kterou nakonec dorazil takřka plný barák (v tomto případě bych tipoval, že se návštěvnost mohla blížit dvěma tisícovkám příchozích) odpovídalo vlastně i publikum. Šlo totiž většinou o velmi mladé lidi, nejčastěji dvacátníky neurčitého stylového a sociálního zařazení. Typické rockery, případně metalisty, by jste zde při neděli hledali v podstatě (až na pár výjimek) marně. Sál se sice tvářil luxusně, ale třeba jen do té chvíle, než jste zjistili, že se zde na žádném místě k sezení v podstatě sedět ani moc nedá, neb vyvýšeným barovým židlím scházela sedací deska a šlo jen o látkový potah natažený přes kostru, a tudíž se jaksi propadáte dovnitř skrz nepohodlnou obruč. Díky, budu pít ve stoje. Bary byly sice vydatně zásobené a při odchodu ze sálu na záchod, se člověk musel vyhazovačské disco ostraze pomalu prokazovat páskou, takže šlo na mnoha drobnostech pobytu dedukovat, že jde v podstatě o nablýskanou šmíru.

                              Dále pak vše HALESTORM

K účinkujícím. Jako první zde vystoupila poměrně dobře živená, mladá a pokérovaná americká zpěvačka, vystupující pod uměleckým jménem MOTHICA, u které se však zdráhám spekulovat o jejím žánrovém zaměření. I přes uvedení jednoho coveru od BRING ME THE HORIZON, mě její vystoupení připomínalo spíše performaci interpretky z nějaké pěvecké soutěže, takže bych v jejím případě opravdu nerad mluvil o škatulce rock. Kromě jejího hlasu jsem totiž slyšel jen bicí a předprogramované klávesové aranže. Narozdíl od chybějícího baskytaristy však na pódiu kytarista stál, ovšem není mě známo proč. Možná publiku tvořeném příslušníky udržitelné generace a rocku podávaného s veškerou korektností ani moc nevadilo, že tento kytarový týpek s naraženou zimní čepicí na hlavě i přes své vášnivé pohupování nepouští ze svého aparátu vůbec žádné tóny, tedy krom hučení připomínající roztočený ventilátor. Z mého pohledu musela být tahle půlhodinka pro každého zkušeného návštěvníka rockových akcí zkrátka utrpením.

O něco lépe než MOTHICA, ale rozhodně ne bůhvíjak obdivuhodně, pak vyzněli BLACK VEIL BRIDES, tedy pětičlenná kapela z Ohia, vykazující se svým stylovým příklonem ke glam-metalu, emo-rocku, punku či metalcoru. Všechno je sice trochu pravdou (i když ten glam-metal tam probleskuje snad jen skrze náznaky účesů obou kytaristů), ale v jejich podání na mne všechny tyto škatulky dělají v jejich podání dojem prefabrikátu, nenáročně odehranného pro publikum teenagerek. Nastrojení, vyfénovaní a namotivovaní týpci už sice působili, jakože ví něco málo o zvuku rockových nástrojů, ale jejich skladby se příliš nevzdalovaly obecným banalitám. Ten koncert určitě nevnímám jako utrpení, což bylo oproti první vystupující znatelné zlepšení, ale do radosti bylo daleko. Šlo zkrátka o takové běžné, nepříliš záživné vystoupení od zcela nepůvodní a ve všech směrech zaměnitelné kapely, která upřednostňuje podružnosti, před skutečným jádrem tvorby, nicméně publiku to vůbec nevadilo a BLACK VEIL BRIDES sklidili za svých padesát minut velký aplaus.

Až s hlavními hvězdami z HALESTORM se kvalita večera zvedla o několik tříd a to nejen po zvukové stránce, ale i co se týče celkové kvality muzikantských výkonů a zde prezentované tvorby. Lzzy Hale dle předpokladů potvrdila, jak fantastickou frontwoman na současné scéně skutečně je. Její hlas dokázal opravdu lámat skály a i komunikačně byla s publikem propojená naprosto samozřejmě. 

Koncertní program HALESTORM, jež byl vlastně vyrovnaným průřezem celou jejich tvorbou, nabídl řadu chytlavých hitovek a dynamických válů. Začalo se s „I Miss the Missery“, pokračovalo přes songy jako „Love Bites (So Do I)“, „I Get Off“, „Freak Like Me“, „Amen“, až k prostředku vystoupení, který byl tvořen austickou pasáží, součástí které pak byly baladické kusy, ať už komornějšího („Terrible Things“) či rozmáchlejšího zaměření („Familiar Taste Of Poison“). Za mne nejlepší část přišla, když znovu koncert ožil skrz valivější, riffové kusy jako „I Am The Fire“ nebo titulku z posledního alba „Back From The Dead“, kde se Lzzy měla možnost znovu ukázat ve své nejrozohněnější podobě. 

Hodinu a půl trvající program HALESTORM nakonec zakončila aktuální pecka „The Steeple“, která se již přes rok zabydlela ve finální části koncertního programu této americké rockové stálice. Po zvukové stránce byl koncert prakticky dokonalý, po té muzikantské rovněž, ale co mě nadchlo především, to byla elektrizující atmosféra mezi kapelou a ten večer prakticky plným sálem. Byl bych překvapen, kdyby někdo odcházel nespokojen.

23.11.2023	Diskuse (2)	Stray janpibal@crazydiamond.cz