Když před dvěma roky vyšlo debutové album skandinávského projektu GHOST, toho času braného řadou důležitých podchytávačů aktuálního dění jako hrozná prdel a čerstvý vítr, který převracel vzhůru nohama patetické kontury heavy metalu dávných osmdesátých let, nezbývalo mi nic jiného, než zachovat především klid. Asi jsem nějak nepochopil, že tenhle kýčovitý, nijak objevný a kutálkovsky líný transparent středověké temnoty, může někdo brát jako obrovskou zábavu a svěží energii v zatuchlém metalovém hájemství. Osobně si Více

Rok 1974 je dodnes všeobecně považován za vyvrcholení nejslavnější etapy britského hard rocku a s ním spřízněných hudebních oblastí. Šlo o zcela mimořádnou éru pro anglo-americkou hudební produkci, která přinesla tolik skvělých a zcela mimořádných událostí. David Bowie tou dobou již připravoval dalšího albového následovníka („Diamond Dogs“), ke kterému ho inspiroval pořad The 1980 Floor Show, který byl natočen pro britskou televizi NBC v londýnském Marquee, a také utopický román George Orwella „1984“. Proklamovaný návrat k temnější poloze alba „Man Who Více

Vestfálská průmyslová aglomerace platí nejen za nejhustěji osídlenou oblast Evropy, ale dost možná za území, které v osmdesátých letech dalo germánské metalové scéně nejvíce zdravě agresivních souborů. Jména těchto kapel se ještě dnes skloňují s patřičným uznáním nebo se na ně mezi fanoušky alespoň v dobrém vzpomíná. Mezi nejvýznamnější patří rovněž stále fungující trio SODOM z Gelsenkirchenu, které oslavilo v loňském roce třicáté výročí od svého založení. A byť již dávno nejsou kapelou, jejíž jméno by si žáčci vyšší Více

Třetí pokračování příběhu o Iggym a jeho kapele THE STOOGES zachycuje výpovědi, které se vážou na období těsně po jejich debutové desce a jsou znovu čerpány z knihy Legse McNeila „Please Kill Me“, kterou u nás vydalo nakladatelství Nava zhruba koncem devadesátých let. Tento díl zachycuje část sezóny, kdy se kapela začala dostávat čím dál více do povědomí rockových fanoušků ve Spojených státech a začala platit za nebezpečné až zakázané zboží, tedy těsně před realizací jejich druhé desky „Fun House“ a následným pádem do několikaletého heroinového p Více

Brněnská groovy rocková formace AIVN´S NAKED TRIO, která před časem vzešla z řad dlouhou dobu nadějných ANNIE´S TRIP, přesněji řečeno, jejich hlavní mozek, kytarista a šéf je právě tím pojítkem mezi oběma zmíněnými kapelami. Jestliže právě ANNIE´S TRIP vyznávali tradiční hodnoty americké hardrockové školy, vycházející z bytelných bluesových základů a kladli tudíž důraz na výraznou kytaru, rovněž barvitým způsobem koketující se styly, vycházející jinak spíše z černošského prostředí - funky a soul, v tomtéž pokračuje i nynější Více

Tihle Američané patřili v průběhu předešlé desetiletky k stěžejním kapelám celé retro mánie, vztahující se tou dobou převážně ke garážovému rocku. Trojlístek ze San Francisca byl spjat s hudbou potemnělých britských kytarovek typu THE JESUS AND MARY CHAIN, tedy kapel, jež se proslavily na alternativně rockové scéně zhruba na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Na jednu stranu byl v jejich skladbách k slyšení jadrný garážový rock´n´roll, jenž si bral dost z pověstné detroitské scény (skvělá první dvě alba), na druhou stranu pak n Více

Psal se rok 1972 a Velkou Británií právě zmítala glam rocková horečka. Kapely jako T.REX, SLADE nebo SWEET sklízely se svými singly, mimochodem postavenými výhradně na jednoduchých a patřičně chytlavých bubblegumových melodiích, stejně jako na odlehčeném rockovém pojetí určeném pro nejrůznější Charts, obrovské úspěchy. Nikdo z těchto interpretů však tento žánr nedotáhl k takové dokonalosti a dlouhověké umělecké kvalitě jako právě DAVID BOWIE, který tuto vlnu prakticky odstartoval. Zkrátka a dobře, nová generace si žádala nové idol Více

Tahle severská kohorta, fungující již skoro dvacet let pod zástavou epického pagan metalu, v loňském roce nesmírně zabodovala. Jejich poslední album „Urd“ překonalo s naprostou lehkostí několik svých předchůdců. Šlo o materiál, který zvládl  čelit nejpřísnějším kritériím kvality napříč mnoha metalovými subžánry a kapele se zde podařilo vykutat ze symfonicky nazdobeného black metalu (což je vždy velké nebezpečí spadnutí mezi prachsprostý kýč) mimořádně krásnou epickou báseň. Mám pocit, že právě pověstná nazdobenost jejich dřívějších Více

V průběhu roku 1968 vpadli THE STOOGES na detroitskou scénu jako rozběsněná bestie snažící se rozprášit všechny ideály naivní květinové generace a stejně jako tomu bylo u spřízněných MC5, kteří míchali politickou agitku se syrovým rockem, se právě i oni vykazovali do té doby nikde neslýchanou animální divokostí. Jejich čím dál více navštěvovaná vystoupení, přitahující nedorostlou lůzu, plála ostrým plamenem, stejně silným, jako tomu bylo v této neklidné době u rasových bouří na okrajích velkých amerických měst. Autenticita v jejich jednod Více

Pro evropské fanoušky zaoceánské metalové scény začínají být STONE SOUR opravdu velkou událostí, pokud jí ovšem již dávno (díky úspěchům se svými prvními alby) nejsou. O tom, že jsou pojmem pro Američana, nepochybuji, ale zde se na podobné soubory nahlíží tak trochu jinak. STONE SOUR jsou zde stále bráni jako boční a více do mainstreamu hozený rockový projekt Coreyho Taylora, který stojí ve stínu SLIPKNOT. Jenže poslední roky se karta obrací, zatímco co maškary po tragickém skonu baskytaristy Paula Graye nevykazují žádné aktivity, STONE SOUR Více