Já jsem si tenkrát koupil kazetu Green Day naslepo, protože jsem měl chuť poslechnout si nějaký pořádný punk a někdo mi tu kapelu doporučil jako novou naději žánru. Problém byl v tom, že jsem si pod slovem punk představoval spíš věci jako The Exploited, G.B.H. nebo Poison Idea, takže se ta nebohá kazeta druhého dne nedožila. :-)

Já přijal Green Day a všechny ostatní spolky vzniklé v devadesátkách se značnou rezervou hraničící s nedůvěřivostí. Pár desek se povedlo,ale jako celek ta druhá punková vlna sklouzávala dost po povrchu a na efekt pro MTV. Bad Religion se jen s touto vlnou svezli, podobně jako Sonic Youth s grunge.

Zajímavej a jinej vývoj měli podle mě třeba GREEN DAY - ti se v těch devadesátkách jakoby strašně rychle vyčerpali a brzy po "Dookie" to už za moc nestálo, ale pak po letech vydali snad nejlepší album "American Idiot". Naopak typický příklad kapely, která se naprosto vyvařila jak ponožky, jsou "Offspring". "Smash" byla bomba a "Ixnay" ještě zdatně sekundovalo, ale pak se rozvařili do takový sračky, že bylo smutno pohledět. To poslední album nedokážu posoudit, slyšel jsem snad jednou z rychlíku, ale to už vyšlo stejně mimo jejich hlavní hrací čas. Ale ty "hity" typu "Original Prankster", to byl šílenej humus.

Jasně, ten počet dvou alb jsem )umyslně přestřelil, u některých kapel snesu čtyři a více alb, ale pokud bych je počítal, tak bych si možná se zdravejma rukama vystačil. První alba byly skvělý, ale potom se vyrojilo i mnoho jejich epigonů, kteří zněli hodně podobně (např.NOFX a Pennywise) a celý to šlo pro mě do kytek.

jirka: No, máš možná pravdu, i když u těch lepších kapel bych řekl spíš "jak má skupina víc než pět nebo šest desek". Jenže u BAD RELIGION to trvá už vlastně desítky let - furt to samý, furt to samý, furt to samý. A naproti tomu v první půlce kariéry byli nesmírně invenční, o to pak ten rozdíl víc kope...

V recenzi uvádíš - cituji " Pokud jste stejně jako já kdysi byli fanoušci BAD RELIGION a chcete mít základní přehled, desku si přehrajte, pravděpodobně vás ale zaujme jenom klipovka „Do The Paranoid Style“, která si docela zábavně hraje s nervózními rytmy a je výrazně lepší než zbytek kolekce. 2) Pokud jste kapelu neznali a „Age Of Unreason“ bude vaše první seznámení, možná vás celkový sound docela chytí, vězte ale, že před dávnými lety to bývalo nesrovnatelně lepší. 3) No a pokud jste fanatičtí příznivci BAD RELIGION, aktuální deska vám přijde zase dokonalá a kapela v životní formě … tak pak už vám evidentně není pomoci!"

Pokud ty jména kapel vyměním a dosadím 80% jinejch metalovejch, progresivních a jinejch podivnejch spolků, tak to bude souhlasit uplně stejně. Jak má skupina více jak dvě desky, zákonitě ke kopírce musí dojít :-))

Máš úplnou pravdu! Slovo "přiznávka" právě odletělo na smetiště dějin a střež se každý, aby ho nevypustil z huby !!! Sice by ho sežrala pekelná příšera, která je zobrazená na singlu "Jump In The Fire" !!!!!! (těch vykřičníků je šest)

Mě bylo to slovo od začátku nesympatický. :-) Představoval jsem si, že s ním operujou takový ti fajnšmekerští namyšlenci, co nad jejich vkus není. Nasrat jim na ty jazz-rockový přiznávky! :-)

A tady je to na YT úplně názorně - basování na kytaru s přiznávkami :)

https://www.youtube.com/watch?v=yUFPbtMJUVU


Takže se omlouvám za mystifikaci - kdysi mi jeden profi muzikant vykládal o nějakém kytaristovi, jak senzačně hraje, jak má ta jeho hudba nápady a zmiňoval ty přiznávky. A já to halt pochopil trochu jinak :)

Stray: Aha, tak hovno - teď jsem to proběhl na webu a jenom čumím! ta "přiznávka" je normálně výraz z hudební teorie, což jsem do teďka netušil a je to doprovod melodie - jakože na klavír mastíš jednou rukou melodii a druhou "přiznávkový doprovod". A já doteď myslel, že je tím míněno to, co jsem popisoval. No to čumím, člověk je starej fotr a ....

Tak opravuju: v oficiální hudební teorii je "přiznávka" to co učej na konzervatoři, v Darthartově teorii je to něco, co si nevědomky sám vymyslel před asi patnácti lety :) Ale takhle nakonec funguje evoluce :):)

DarthArt 15:21: Naprosto přesně a výstižně řečeno.

"Rutinní hra na dotažení stopáže" je moje pisatelská přiznávka. :-))


Ozval jsem se, páč mám "slabost" pro pisálky užívající výrazy, kterým možná ani sami nerozumí. Díky za vysvětlení.

"Rutinní hra na dotažení stopáže" je taky hodně dobrej výraz. To by se mohlo používat skoro v každý recenzi.

Stray: příznávka - to píšu, když chci vypadat jako děsnej znalec :):)

Ne, tenhle termín má vyjadřovat něco ve smyslu - hraješ riff a v jeho průběhu nebo na konci tam přidáš nějakej tón, tlumení nebo něco navíc, aby to oživilo. Nebo hraje kytarista melodii a oproti původním tónům tam něco malinkýho přihodí - jeden tón, flažolet přes trsátko, pohraje si s rytmem nebo něco takovýho. TAK TOHLE JE PŘIZNÁVKA :)

Mauglí: Jsem rád, že to někdo potvrdil. Mé čtyři nejoblíbenější kusy z Endgame - 44 Minutes, Bodies, 1.320 a pak ta jakoby balada s dlouhým názvem, jinak fakt - no na MEGADETH málo, málo. To samé Dystopia, první dvě věci a ještě asi tři další úplně cajk (nejvíc je titulní samosebou), ale pak? Rutinní hra na dotažení stopáže.

DarthArt: Přesně řečeno s tou "snahou". Tlesk tlesk. :-) Hele co jsou to ty přiznávky v sólech? :-)

Tak já se jdu zas učit, když už jsem na dvě hodiny vypnul ten metal.:-) ty vole přiznávky, to mě teď bude hrát v hlavě.

to Stray: S těmi riffujícími kytarami pod sólem v "1,320" máš pravdu, tam to fakt chtělo tu šavličku na mixpultu lehce pošoupnout. Taky mám radši když riffy řežou hlavy, sólo si pak nepoletuje jen tak v povětří a sound jako celek neztrácí hutnost. Holt asi to věhlasný Andy S. viděl takhle a Mustaine mu to odsouhlasil, možná nám namísto řezání hlav chtěli prošpikovat ušní bubínky pekelně kvílivými sólovými výpady :-))
Musteinův hlas se třeba i může jevit jako poškozený a určitě ho nepobere každej, rozumím tomu. Mě ale vůbec nevadí, naopak, mám ho rád i přes občasné kolísání "kvality" (a kdo ho nemá). A už vůbec si nedovedu představit, že by v MEGADETH patřil vocal někomu jinému, jelikož je to už neodmyslitelný trademark kapely.

A vzhledem k tomu, že u MEGADETH je kytarový hrdinství tak výraznou složkou hudby, ten Broderick pro mě je (tedy byl) asi největší problém vůbec.

Já se teda ke chvále na "Endgame" nepřipojuju, mě ta deska zapadá do alb, která nikdy nemusela vyjít. Zní to relativně dobře, ale celkově ... teď to zkusím zargumentovat:

Stray tady použíl termín "snaha o spontánnost ála RUST" ... od toho mě napadá - jasně, to sedí, ale právě že je to SNAHA a SNAHA nikdy nevytvořila památný produkt. V nejlepších dobách se MEGADETH nikdy neSNAŽILI, nýbrž spontánně psali dějiny.

"Rust In Peace" to opravdu připomíná, jenže to byla deska plná brilantního materiálu od začátku do konce. Tady mě baví jisté momenty v "This Day We Fight", "Endgame" nebo "Headcrusher", ale celkově to album vnímám spíš jako takovej megadethovskej podklad. Ten hudební obsah je úplně, ale úplně někde jinde.

Další - "Rust In Peace" třískalo energií, "Endgame" se tak jako SNAŽÍ působit stejně, ale urvaný ze řetězu rozhodně není, logicky, kolik těm chlapům teď je a kolik jim toho proteklo žílou. Díky bohu, že vůbec žijou.

A poslední rozdíl, ale diametrální - gigantická vzdálenost mezi sólovými kytaristy. Martyho sóla jsou plná fantasticky vygradovaných melodií, různých přiznávek, odboček a parádiček, kdežto Chris Broderick je konzervatorista, který sice dokonale, ale bez ducha jede stupnice jednu přes druhou. V těch jeho sólech se není čeho chytit, jsou to běhy po hmatníku, ale bez nápadu. A pokud jsou v nahrávce ještě takhle vytažený, je to vlastně její konec.

To jsem byl zase chytrej, co? ;):)

Stray: jo, jako kusy se tam najdou, musím uznat, že třeba Forget to remember je šleha jako hrom

Jinak jsem fakt asi jedním z mála, kdo má rád album Super Collider, pro mne je to vlastně minimálně stejně dobrá deska jako Endgame a Dystopia, dokonce jí považuju za rozmanitější a svěžejší materiál než obě tyto obecně favorizované, i když připouštím, že klidně mohla vyjít jako první sólová deska Davea Mustainea. On totiž ten houpavej groovy rock s řadou country prvků opravdu může působit metalistickým megadethím fans problém, což třeba mě na začátku vůbec nenapadlo, až posléze jsem se překvapeně divil, proč zrovna tuhle desku po těch několika haluzních z předešlé dekády nepřijali a odevšad tečou negativní recenze. Skladby jako Super Collider, Dance In the Rain, Beginning Of Sorrow a Forget To Remember považuji za výborné, hodně uvolněná rocková jízda s pohodovými bicími a strašně pestrou bluesy-kytarovou hrou. Vlastně vše co MEGADETH nahrál od alba Risk do dneška považuji za horší matro, možná víc megadethí matro, ale horší než tohle.:-)