Blbost jsi na tom stejně jak já, ten důvod, proč se folkařinám vyhýbám... narazíš i na prázdno, který visí na textu... a to já prostě a jednoduše nedám

Je to možné, podobných traumat jsem zjevně přeplněn, ani o tom vlastně nevím. Pár vzpomínek na kuriozní situace však v hlavě mám. :-) Vzhledem k tomu, že jsem "učitelskej", nebyl v době ranného dětství můj náhled na máničky směrován zrovna vstřícným způsobem, ale říkám si, proti tomu už jsem se přeci dávno postavil. :-)

Stray: Myslím, že to asi nějak souvisí s tvým odporem k folkové hudbě všeobecně. Možná v tom hraje roli nějaké tvoje trauma z dětství, ale s tím by ti asi poradil spíš Carcass nebo jak se jmenuje ten psycholog, co sem občas chodí. :-)

Valič: Songs From the Wood mne odradila už svým obalem. :-) Od Tull jsem nečekal hardrockové jízdy, ale přeci jen, není tohle až moc mírné a nevýrazné? Prostě si pokládám otázku, čím si tahle kapela vydobyla pozornost a přízeň? :-) Nějak mě to není stále jasný.

Stray: Prvních pět desek Uriah Heep považuji za to nejzásadnější z jejich diskografie, věci z let 1973 - 1978 mě taky moc nebaví, ale označovat je za tuctovku mi přijde přece jen trochu přehnané. Většina z nich je pořád o dost lepší než cokoliv, co vydali v 80. letech. Posledních pět řadovek jsem zatím neslyšel, ale pokud vím, tak by neměly být úplně špatné. U těch Jethro Tull hodně záleží na osobním vkusu. Já třeba Too Old To Rock´n´Roll považuji za jedno z jejich vůbec nejslabších alb a preferuji spíš ty folkovější věci jako Songs From The Wood, Heavy Horses nebo Stormwatch. Jinak hodně vysoko hodnotím Aqualung, Thick As A Brick a Minstrel In The Gallery. Kapela má samozřejmě plno výjimečných skladeb, ale jejich desky rozhodně nejsou na jeden poslech, takže bych na tvém místě ta cédéčka zatím do koše neházel. :-) Jethro Tull se nicméně pohybují v trochu jiných teritoriích než Deep Purple, takže pokud od nich čekáš nějaké hard rockové jízdy, tak celkem chápu, že jsi pak z poslechu zklamaný.

Neboj, za totáče se mi nikdy nepoštěstilo slyšet album od kapely ze sedmdesátých let. :-)

Ještě jsi u mě vyvolal zajímavý myšlenky tím termínem "MYTHOLOGIK"... za totáče strašně záleželo na pořadí v jakém sis pořídil alba a klidně se mohlo stát, že sis na základě toho vytvořil svůj vnitřní mýtus, který se však od reálu mohl dost lišit.

Tohle bylo v bazaru ve Smetanově ulici, web maj v rozpracu, budu tu mít od konce března jejich banner, už je to domluvený.

Ještě dotaz Music records mají nějaký výprodej????

Bluejamie: Čím jsem se řídil? :-) No koupil jsem prakticky všechno od ranných Jethro Tull, co měli na skladě ve stavu "jako nové a bez jediného škrábanečku + booklety naducaný, jak se na remastery sluší a patří". Věcem po roce 76´už jsem se z podstaty vyhýbal, řídil jsem se prostě instinktem -> obecně nemám rád v rocku folkové vlivy, předpokládal jsem tedy, že čím bude kapela starší, bude čím dál dědkovitější, bral jsem tedy spíše "Woodstocké mládí po Anglicku", než díla vydaná v době, kdy už jela na Locháči Porta a sjížděli se tam zarostlý vodáci v džínových trenýrkách a kytarou k táboráku. :-)

To Stray: nevím čím ses řídil, ale trefil jsi to nejposlouchatelnější a v Minstrelovi a Too young To die... i moje nejoblíbenější

To Stray: UF! tak na okamžitý nákup jsem tou svou nostalgií netlačil:-) Jo Jethro poslouchám, ale je to spíš náladovka, nejčastěji, To old for Rock´n´Roll,Too Young to Die, Aqualung, Stormwatch, Minstrel in the gallery, Heavy Horses, přičemž termínem náladovka myslím, že na rozdíl od DP, LZ, UH... to nebylo na každodenní poslouchání...

Louža: Dík za názor. Tak to jsi prakticky řekl, že skoro všechny Jehro, který jsem si koupil, stojí za hovno. :-) Ale je pravda, že mě to taky moc neba...možná trochu Benefit a trochu Aqualung, ale žádná vyjímečná skladba, taková jaké umí Párplové, tam opravdu není. Když se přimlouváš za Uriáše a Dia na úkor Párplů, tak to si mythologik, marná sláva. :-) Já to zas mám tak, že čím víc civilní DEEP PURPLE, tím lépe, období od Burn po Come Taste the Band = úplná extáze, všechny ty štěpetavý kytary, vícehlasy a vlivy soulu, funku propletený do rocku, parádička... Pár alb DIA bych časem dal, asi prvních šest 1983-93 - není problém. :-) P.S. Zakoupil jsem i nový OVERKILL, aby se tedy někdo nebál, že nebude dlouho recka na něco novějšího. :-)

za Dia se taky přimlouvám:)

Stray : Jethro mají některý super a některý slabý alba. Já mám nejradši Heavy Horses, Thick as a Brick, Druhý CD Nightcap (dodneška jsem nepochopil jak mohli nahrát album a ztratit ho a pak ho za 20 let najít), Stormwatch, Cerest of a Knave a Rock Island + Poslední dvě sólovky Iana Andersona, který jsou defakto Jethro. Úplně nesnášim A, Aqualung, první tři alba a všechno z devadesátých let a výše... Ta kapela má každopádně špičkový věci i totální plebs v různých obdobích své existnece. Žádná zlatá léta tam podle mě nejsou. Jinak se přimlouvám za ten seriál Urijášů, nebo třeba Dia, Purple mě absolutně neba...

Zakoupen nejen debut URIAH HEEP (mám tedy prvních pět řadovek) za 210,-, ale i alba JETHRO TULL - Benefit, Aqualung, Minstrel In the Gallery a Too Old To Rock´n Roll...po 130,-za kus. JETHRO TULL, pro mne naprosto neprozkoumaná hudební krajina, jde se prozkoumávat.:-)

Bluejamie65 / Stray: za hodne kvalitni a povedenou jeste povazuji Sea of Light, pokud se chceme bavit o pozdejsich albech mimo "klasickou" sestavu.

To Stray: No ono to taky odpovídá tvýmu naturelu. Od Sweet Freedom a Wonderworld aspoň podle mýho cítění proběhla jakási podivná změna a hudba mi sice dál připadá celkem zajímavá, ale žánrem i progresivitou už jinde, původní hard rocková drsnost a hra protikladů ostrý/jemný prostě zmizela. Já mám řadu od debutu po Firefly a mimo řadu ještě Abominog, Equator potom nějakou zlodějskou verzi Sonic Origami, kde jsou sice všechny skladby ale ve špatném pořadí a s absurdním obalem. Někde se mi připletlo do cesty i Wake the sleeper, ale to je pro mě naprosto nepochopitlené. Debut si určitě poslechni skladby byly napsané a vyzkoušené nejen ve stejné budově a ve stejné době jako In Rock (Hanwell Community Centre), ale obě bandy se v té budově při zkouškách potkávaly, poslouchaly a snažily se jedna druhou předstihnout.

Je to trochu jinak. Debut Very Umble jsem nikdy v životě neslyšel. Nejstarší deskou co od UH mám je Salisbury (pak mám ještě Look At Yourself, Demons and Wizards, The Magician´s Birthday ...a Abomidog, ale to je trochu něco jiného). Věci z poloviny 70´s už mě od nich nebaví, tuctovka.

Je ale fakt, že mě ty články o DP chytily za srdce a vlastně jsi mě donutil vrtat se po letech ve významně sentimentální vzpomínce - v tom, proč mi na počátku mý puberty připadaly In Rock a Very umpble tak podobný...