Už tragické okolnosti provázející vznik posledního řadového alba göteborských AT THE GATES z jejich materiálu „The Ghost Of A Future Dead“ činí událost, u které je nutné k poslechu přičíst kontext, aby byl výsledný dojem úplný. Jsem však přesvědčen, že i bez něho by tyhle nové skladby dlouhodobě obstály. Vloni na podzim zesnulý Tomas Lindberg je totiž před více než rokem nazpíval/odeřval, v té době již tušil, že se blíží konec jeho životní pouti. Z mnoha pasáží novinky tak vyloženě prýští neutuchající zápal a potřeba ještě odevzdat to nejlepší, na co Více

Nate Garrett a jeho SPIRIT ADRIFT údajně přicházejí se svou poslední deskou. A dle mého jde znovu o povedený materiál, kde se snoubí doom-metalová tíživost se sílou a hrdostí klasického heavy metalu. Zatímco na předchozích počinech se projekt postupně stával méně a méně zádumčivým a v podstatě s každou další deskou melodičtějším, v současnosti posluchač čelí spíše návratu k těžkotonážnějšímu doomovému nastavení. Nejde však vůbec o doom raně devadesátkového typu, jakému tehdy vládly britské formace typu CATHEDRAL či MY DYING BRIDE, ale o doom m Více

Dvanáctá deska FOO FIGHTERS je zde. Postupně představované singly naznačovaly, že se zřejmě nepůjde v intencích předchozích alb, ale mě se nový zvuk a styl hned zalíbil. Jestli to bude skousnutelné i pro konzervativnější fanoušky kapely, to vážně netuším. Předchozí kolekce „But Here We Are“ (2023) byla více než důstojným rozloučením a jistým způsobem i truchlením za bubeníkem Taylorem Hawkinsem i maminkou Davea Grohla. Bylo to poctivé, velké rockové album. Burácivé, hymnické, dospělé. Mělo zahájit novou etapu v životě kapely. Věci však evidentně nešly tak Více

Neuplynul ještě ani rok, a THE PALE WHITE jsou zpět. Po výborné loňské desce „The Big Sad“ (psal jsem recku, jestli chceš případně doplnit link) vypustili novinku s podivným názvem, který by se dal přeložit zhruba jako „Neživé objekty 21.století“. Název to není náhodný. Zrcadlí v sobě jednak témata, kterým se kapela na nové kolekci věnuje, jednak i posun ve zvuku a náladách písniček samotných.Bratři Hopeové se nechali inspirovat dnešní dobou, která je extrémně rychlá. Proto na nic nečekali a taky rychle přišli s novou deskou. Cíleně jí připravovali jako „zlého Více

Belfast, Severní Irsko, osmdesátá léta. Nebylo to úplně idylické místo k životu. Politické napětí a sektářské násilí mezi katolíky a protestanty, takzvané „Troubles“, probíhaly už druhé desetiletí a nikdo už nevěřil v rychlé ukončení a vyřešení situace. Do toho ekonomická krize a dusivá atmosféra ve společnosti. Protože jsem ale realistický optimista, vždy se snažím ve věcech hledat pozitivní stránky. Nelehké časy pro život se většinou odzrcadlí v umění a tady to nebylo jinak. Už v osmdesátkách začala irská hudební scéna silněji promlouvat i mimo ostrov sa Více

Do Modré Vopice už nikdy bez špuntů do uší. To je moje čerstvé předsevzetí. Jelikož mám hlavu děravou, tak špunty na koncerty pravidelně zapomínám a většinou ani nebývají nutné. Ve vysočanském pavilonu opic nebývám tak často. Pokud tam ale zavítám, tak mám pocit, že bych nepotřeboval špunty, ale spíš ušní neprůstřelnou vestu. Úterní dubnový večer tří zajímavých severských kapel sliboval nevšední hudební zážitek, na který jsem se dlouho předem těšil. Jen fakt prosím příště míň nahlas. Jako první odolnost ušních bubínků přišli otestovat NEPHYLIM Více

VERO jsou klasickým příkladem náhodného objevu, který mi udělal velkou radost. Parádní indie rock, s výborným zvukem, zajímavou dramaturgií a velmi dospělým projevem. Proto bylo pro mě následně překvapením, že je to vlastně holčičí kapela, jejichž věkový průměr je hodně nízký. A přesto, že znějí hodně americky, jsou ze Stockholmu ve Švédsku. Kytarová scéna ze země tří korunek mi dlouhodobě dělá radost, takže si je dopisuju na seznam. Kytaristky Amanda Eddestal a Clara Gyokeres založili kapelu spolu se zpěvačkou a baskytaristkou Julii Více

Tohle album je důkazem perfekce. Zdá se to být neuvěřitelné, když kapela s podobně specifickým zvukem přijde s velmi důstojným návratem a to bez přítomnosti svých dvou, v minulosti stěžejních členů. Opravdu si hodně cením toho, že se CRIMSON GLORY snažili co nejvíc držet dědictví vlastní minulosti, ale bezvýhradně jí nepodlehli, přidali totiž výsledné skládačce ještě trochu něco navíc. Konkrétně na modernějším vyznění v rámci melodického a progresivního power metalu. Díky současnému zvuku a aktualizované sestavě, nadechnuté jasně patrnou chutí Více

Nic proti KREATOR a spol. o pár dnů dříve, ale teprve tohle byl opravdový thrashový večer. Bez serepetiček, papundeklu, čertů, ohňů, ale zato s velkou porcí ostré muziky. Zatuchlý podzemní klub, divocí fanoušci, moshpity, energie, pořádná atmosféra. První dvě kapely nebyly hudebně úplně ono, ale hlavní hvězda počáteční nedostatek vynahradila.V Subzero má člověk okamžitě pocit undergroundu. Už to sice po rekonstrukci není takový punk jako kdysi, ale tenhle suterénní prostor přímo sálá půdou a zeminou. Okamžitě po vstupu to v klubu o Více

Seattle poloviny osmdesátých let ještě nebyl tím městem grunge, co o pár let později. Nicméně se oblast vykazovala silnou metalově undergroundovou scénou, ze které tehdy vzešla nejedna pozdější stálice. Právě v roce 1985, kdy došlo k založení kapely SANCTUARY dvojicí kytaristů Lennym Rutledgem a Seanem Bloslem, už si metropole na severozápadě USA mohla přičíst k dobru průlom takových bandů jako QUEENSRŸCHE či METAL CHURCH, které měly na svém kontě čerstvě vydanou debutovou desku. Stylová orientace pozvolna a od nuly se rozjíždějících SANCTUARY navaz Více