Zvlčená Alice nám postupem let krotne. Cestou hlubokým lesem teď navíc poztrácela kytary a zkouší se vymlouvat na umělecké ambice. Uvěříme jí, nebo jsou to jen pohádky? Časy grungem nasáklého alternativně rockového debutu jsou definitivně pryč. A že to byl debut! I další dvě následující desky byly velice povedené, i když už bez grungeových reminiscencí. No a jak se teda povedla letošní novinka? Dle britského hudebního tisku, pro které je to jedna z vyvolených oblíbených kapel, famózně. Já britský pas nevlastním, dopady mých plků na prodeje jsou limitně blízk Více

Přes 25 let na scéně, 10. řadové album! Už to samo o sobě je slušný výkon. Melodický hardcore RISE AGAINST je od začátků kapely silně propojen i s hnutím „straight edge“, enviromentálními tématy nebo s ochranou zvířat. Svojí muziku brali vždy smrtelně vážně, ale přesto jí dokázali zabalit do velice přístupné a melodické formy. Samozřejmě i pánové oslavují každý rok další a další narozeniny, takže divokost a rychlost ranné tvorby se časem zpomaluje a lehce se obrušují hrany, ale pořád zůstávají respekt budící kapelou.Čtveřice z Chicaga se pro letošní novi Více

Takže sedmičlenní HELLOWEEN podruhé a ještě lépe! Dalo by se předpokládat, že se podobně velká a dlouhodobě populární metalová instituce dříve nebo později zadrhne. Zvlášť pak když tu máme stále ostře sledovanou etapu s navrátivšími se členy Michaelem Kiskem a Kaiem Hansenem, kteří kdysi dávno dostali jméno HELLOWEEN na piedestal, aby následně odešli či byli odejiti. Vím, je to již víc než třicet let, ale to nebezpečí přítomnosti nezhojených ran, velkých eg, či (nedejbože) tvůrčí vyčpělosti rozhodně nešlo ignorovat ani u podobně svě Více

„Útok na špicu hitparády“ zpívali kdysi slovenský punkáči ZÓNA A. Stejný cíl si vzali do hlavy THE MANICS při natáčení desky „Postcards From A Young Man“. V rámci svých pravidelných oscilací po alternativně laděné desce „Journal For Plague Lovers“ teď kyvadlo opět vychýlili směrem k mainstreamovému pop/rocku. Ambice se jim sice nakonec povedlo částečně naplnit, ale ne všechno, co se blyští, je zlato, jak uvidíme. Přestože s albem „This Is My Truth Tell Me Yours“ v roce 1998 zabodovali po všech stránkách, hráli je rádia, měli vysoké prodeje, od té Více

Ačkoliv by nás název kapely mohl foneticky směřovat do Německa, VUNDABAR jsou z Bostonu. Reprezentují moderní pojetí amerického indie rocku. Ačkoliv jsem je objevil až letos s aktuální deskou „Surgery And Pleasures“, pár let na scéně už působí. Konkrétně 13, a tohle je jejich šestá řadovka. Mezitím jsem si stihnul poslechnout také tři další jejich desky a můžu konstatovat, že jejich produkce je velice vyrovnaná. Ačkoliv žádná deska není úplně vynikající, všechny se pohybují v ranku „slušný průměr až nadprůměr“. A na každém albu se najde několik velice povede Více

Co si budeme namlouvat, v roce 1992 zájem fanoušků o klasický heavy/speed metal znovu poklesl, přesto jsem patřil k těm, kteří vytrvali a kteří ještě nějaký ten rok nespatřovali na hudbě Němců vůbec nic nepatřičného, možná trochu repetetivního, ale rozhodně ne nepatřičného. Tehdejší trendová masírka se u hamburských bukanýrů možná projevila v tom, že o právě na podzim zmíněného roku vydaném albu „Pile Of Skulls“ bylo zase o něco méně slyšet, než tomu bylo u předchozího počinu „Blazon Stone“, ale jinak vše jelo v zavedených kvalitativních Více

Kdo se pár posledních let pohybuje svým vkusem na blackmetalovém území, ten už o ambiciózním jednočlenném projektu chlapíka zvoucího se sgah´gahsowáh dávno slyšel. Zmíněný muzikant náleží a hrdě se hlásí k původním obyvatelům Adirondackého pohoří, které se nachází na severu státu New York poblíž příhraničních oblastí s Kanadou. Třetí deska BLACKBRAID odráží u něho nejen touhu přijít s kvalitně zhotoveným a ozvučeným dílem, jaké by se mohlo měřit se skandinávskými blackmetalovými spolky tradičnější žánrové provenience, ale na druhou stranu také fa Více

DEFTONES nelze nemilovat. A to říkám z pozice platonického metláka, který do tvrdších vod zabrouzdá už jen sporadicky. Svět DEFTONES je ale pro mě jistota, bezpečný přístav, nebo spíš rozbouřené moře, kde se vždy rád ztrácím. Nechám se pohltit hlukem, proplouvat atmosférou a jen si užívat intenzivní útok na moje uši. Zároveň je to kapela, se kterou cítím silné propojení v procesu cesty časem. Když jsem je jako čerstvý dvacátník objevil, tak jsme spolu jen jeli, a bylo nám jedno kam, jen ať je to daleko. Pak mě rozsekal „White Pony“, který se navždy usadil v Více

Na úvod trochu férového kontextu. BESNU jsem zaregistroval až v roce 2022, a to v souvislosti se stručnou informací o nejlepším slovenském hard & heavy albu vyhlášeném v rámci ankety Radio_Head Awards. Letmý náslech oceněné desky však přílišný zájem neprobudil. Na vině bylo pár prvků posouvajících vyznění jejich blackové produkce do sfér, které mi nebyly úplně blízké. Zaujal zvuk a instrumentace, přepjatý vokál o něco méně. Pocitová složka působila citelně, nicméně na příjmu v tu chvíli nestál ten správný člověk. Ne že by vadila absence „zla“, ale k potř Více

Příběh kapely L7 je plný divokých zvratů, úspěchů i neúspěchů, zániku i znovuzrození. Je to jedna z kapel, která nikdy neprodávala miliony nosičů, a přesto si vybodovala status legendy, který inspiroval jednu celou generaci hudebníků a další generace ji dokonce resuscitovala ze stavu klinické smrti, jen proto, aby dál žila, hrála a občasně i skládala nový materiál.Ačkoliv by se podle zvuku kapela mohla klidně přiřadit ke scéně ze Seattlu, jejím domovským městem je Los Angeles. Tady se v polovině osmdesátých let potkávají Suzi Gardner půvo Více