Jak bych to nejlépe vyjádřil? Domnívám se, že můžeme hovořit o dvou větvích metalového retra. Ta první přináší hlavně zábavu. Ta druhá, o dost menší, sice také, nikoli však prvoplánově, za určitých okolností zde retro dokonce ztrácí na významu. K něčemu takovému může dojít zejména tehdy, když vybraná metalová odnož nepředstavuje jen prostý cíl nápodoby, ale stane se pracovním nástrojem, který slouží k přetavení původní žánrové formy v plnohodnotný tvůrčí jazyk. Výsledkem pak bývá nekompromisní a uchu lahodící metalová deska s vysokou přidanou hodnotou, navíc Více

Třeští vám hlava z pisklavých a kvílivých power metalových pěvců-virtuózů? Trápí vás nevolnost z temných growlujících kreatur? Operetní symfonické umělkyně vám už svými oktávami rozbily všechny skleničky? Je nejvyšší čas si odpočinout. Trochu alternativního popu zklidní pocuchané nervy, navodí příjemnou atmosféru, promasíruje vyčerpané uši a pohladí na duši.Jestli vám jméno Hayley Williams nic neříká, tak vězte, že se jedná o zpěvačku amerických PARAMORE. Ti za svou dvacetiletou kariéru prošli několika fázemi alternativního rocku, od emo rock Více

PARADISE LOST vlastně nahráli album, jaké se od nich očekávalo. Pošmourné, hutné, usazené v jejich typickém stylu a bez větších překvapení. Kapela roky reviduje svou minulost a jejich poslední desky, někdy v lepším provedení, jindy v o něco horším, platí za přehlídky léty zažitých receptů na jejich co nejsprávnější zvuk. Navázat na devadesátá léta co do nápaditosti se však nedaří. Letos znovu vycházejí z bohaté pokladnice vlastní historie, přičemž z těch starých velkých alb se stylově nachází nejblíže k milníku „Icon“ z roku 1993 a dále pak blíž k Více

Je to jedna z těch slavných kapel, které k nám nikdy nezavítaly. Naposledy byli poblíž při svém německém turné v roce 2005, před dlouhými dvaceti lety. Ale přímo u nás – nikdy. STYX si přitom doteď pravidelně brázdí Severní Ameriku. Zrovna objíždějí středně veliké sály s kombinací svých Greatest Hits a slavné desky „The Grand Illusion“, které šťastné datum vydání 7. 7. 1977 skutečně štěstí přineslo, když se jí prodalo šest milionů kopií. Jejich koncertní absence v našich vodách je dvojnásob politováníhodná, protože STYX jsou podle videí n Více

Současná vitalita čtyřiasedmdesátiletého Glenna Hughese stále více udivuje. Poté, co před více než dvěma lety ukončil anabázi u světoběžníků THE DEAD DAISIES, odehrál svá vlastní turné jako připomínku padesátiletého výročí účasti na purplovském albovém milníku „Burn“, aby následně hodil do placu pátou řadovou desku dalšího svého úspěšného projektu, hardrockového all stars bandu BLACK COUNTRY COMMUNION. S nimi ještě letos na přelomu jara a léta koncertoval v Evropě (koncert v Olomouci v půlce června). Úspěšně reaktivovaná Glennova spolupráce s nov Více

Pátá deska divoženek L7 „The Beauty Process: Triple Platinum“ se přes svoje kvality bohužel opět neprodávala dle očekávání cifršpionů v Reprise Records. Hudební business ale není charita, spíše vražedné minové pole, kde i nejmenší zaváhání může skončit velice nepěkně. Děvčata prostě dostaly padáka. A dozvěděly se to na turné, z kterého si odskočily na jednorázový koncert v Londýně, kde spolu se SKUNK ANANSIE předskakovaly KISS. K tomu se přidaly i logistické potíže s novou basačkou Gail Greenwood, která žila na druhé straně Ameriky, na Více

Tohle album je pro mě překvapením. Ne tím, jak je povedené, SUEDE jsou značka kvality, ale tím, že letos vůbec vyšlo. Když totiž kapela na jaře vypustila druhý díl kolekce b-sides a nevydaných songů „Sci-Fi Lullabies Vol.2“, bral jsem to jako předkrm před další řadovkou, která se sice evidentně připravovala, ale nečekal jsem ji dříve, než příští rok. Postupně vydávané singlovky ale začaly vysílat jasné signály, že se vážně něco chystá. A hele, najednou tady je. Tři roky po skvělé „Autofiction“. Povede se jí překonat?Nedá mi to, musím začít obalem. SUEDE ma Více

Že bych měl klub MeetFactory zrovna v oblibě, to nemohu říct. Je to hlavně z důvodu jeho horší dostupnosti, jelikož je umístěn až kdesi za kolejemi na periferii Smíchova a stranou od veškeré civilizace. A navíc tam, paradoxně, není ani vhodné místo k zaparkování, jen podél úzké příjezdové cesty, což není ideální a ani to vlastně kapacitně nestačí. Proto se zde zúčastňuji akcí, jen když není zbytí. Byl to i tento případ koncertní zastávky bývalých souputníků Chucka Schuldinera, projektu LEFT TO DIE. Dovnitř jsme dorazili až něco málo po dva Více

Svůj poslední koncert jsem absolvoval na festivalu Brutal Assault, což je více než před měsícem, a do pražského Rock Café jsem tak vstupoval se smíšenými pocity. Stojí mi to za to, říkal jsem si, mačkat se zas v klubu ve vydýchaném vzduchu s dvěma nebo třemi stovkami lidí v podzemí, ve tmě, za zvuků hlasité hudby, která fakticky a objektivně rve uši? Tyhle kacířské myšlenky vyvolalo to, že jsem prostě odvykl a chvíli mi trvalo, než jsem se do koncertní nálady zas trochu dostal. Pevně o smysluplnosti celého svého počínání ale nejsem přesvědčen ani teď Více

Před svou návštěvou koncertu v klubu Parlament, jsem byl zvědav na stav zvuku, přeci jen je podobný prostor vcelku malý a při plné kapacitě, což zde nemusí nutně být ani stovka lidí, by ve výsledku mohlo snadno dojít k efektu zvukové koule. Naštěstí se tak nestalo a všechna tři vystoupení tuzemských thrashových úderek vyzněla únosným způsobem. Páteční večer sliboval solidní porci agresivního metalu, který u nás poslední dobou zažívá renesanci, takže se dalo čekat početné osazenstvo příchozích. Dle mého však nakonec nebylo úplně plno a poč Více