Už druhým rokem jsem zavítal na část festivalu v průmyslovém areálu Dolních Vítkovic uprostřed naší moravskoslezské metropole. Prostor Vítkovických železáren zahrnuje bývalé ocelárny, koksovny a vysoké pece a je svým genotypem zcela specifický. Vzhledem k jeho kontinuálnímu využívání v průběhu roku nejde o prostor unikátně spojený s Colours of Ostrava. Tanečníci sem jezdí na Beats for Love, metaleros na Ostravu v plamenech, milovníci alternativního rockpopu a world music na Colorsy. Každopádně magický areál, který sto Více

V roce 1986 se mezi některými fanoušky a hudebními kritiky začalo povídat, že se Petr Janda asi zbláznil. Postarala se o to závěrečná skladba z tehdy vyšlého alba „Big bít“ s názvem „Jako tele na vrata“. Byl to trochu šok, ne že ne. Ve světě naplno řádila metalová vlna, vycházela jedna (dnes) legendární nahrávka za druhou, nicméně v socialistickém Československu byla taková hudba v nemilosti. K zahraničním nahrávkám se ti šťastnější (a movitější) dostali jenom pod rukou, a co se týče domácí metalové scény, žádná oficiálně vydaná Více

Třetí deska MSP je obecně považovaná za jejich nejlepší dílo. Přesto v prodejích docela propadla. Měla jim otevřít i dveře do Ameriky, což se nepovedlo z interních důvodů. S další deskou se to pak nepovedlo z externích důvodů, ale o tom až příště. Je to zároveň jejich první deska, která zní více britsky než americky. Nerodila se lehce, její obsah taky není sluníčkový. Možná právě proto je nakonec tak silná.Práce na albu začali jen půl roku po vydání druhé řadovky „Gold Against The Soul“. Větší část textů tentokrát dodal Richey, odhadem 70-80% Více

Občas se objeví hodně pitomý název kapely. Napadlo by vás třeba nazvat svou skupinu Policie? A nejen, že vás to napadne, ale ještě vám to ostatní členové schválí. To už je opravdu divné… Přesto se dnes málokdo při poslechu jejich hitovek nad divným názvem pozastaví. Podobně slabomyslné mi přijde nazvat svůj soubor Rampouch. „Tak co kluci… jak bychom se mohli jmenovat?“ „Co takhle Rampouch?“ řekne někdo… „Jo – to je skvělý, vždycky jsem se chtěl jmenovat Rampouch!“ Někomu to prostě v obou případech zřejmě přišlo jako dobrý nápad. V noršti Více

Tak tohle je docela parádní prácička, u které by se dalo mylně zauvažovat nad rovnicí: WYTCH HAZEL+ důkladná PR masírka = GHOST, nebylo by to však úplně přesné a k těmto Angličanům spravedlivé, jsou totiž lepší než slavná kapela Tobiase Forgeho. V jejich zvuku heavy metal získává až jemných, detailně prokreslených kontur, působí skoro až hladivě a je zároveň plný hravosti hardrockových sedmdesátek. Tento výsledek se však dostavuje, aniž by kapela slevila z nároků fanoušků pravověrného ostrovního heavy metalu a šla naproti komerčním proudům. Zkrát Více

Co se stane, když britské metalové legendy oznámí turné k vůbec nejoblíbenější metalové desce jednoho bezvýznamného redaktora menšího českého webu? Nic. Jelikož se ve stejné době u nás koná Masters of Rock a britští titáni byli na posledních dvou ze tří ročníků, tak je k nám nemá kdo přivézt. Promotéři si přeci nevylejou s vaničkou i dítě a neobjednají si do Prahy v období Mástrů kapelu, která by jim potenciálně tuhle akci vysákla. A jelikož nemůže hora k Mohamedovi, tak musí Gazďa k hoře. Tuše, že se do programu koncert Jidášů v našich končinách n Více

Intro první skladby debutového alba texaských BLEED funguje jako dokonalý stroj času do roku 2000. A v podobném duchu se vlastně nese i zbytek alba. Nu-metal a post-grunge resuscitovaný pro aktuální dobu. Tato infuze mladosti zabírá rychle, na druhou stranu nás z nemoci zralosti nevyléčí navždy. Nebo je to snad jen placebo?Jestli jste fanoušky nu-metalové produkce začátku nového tisíciletí, když si tento žánr prožíval svých pět minut slávy, na albu „Bleed“ se vám dostane spousta podvědomě známých ingrediencí. Velký zvuk, velké riffy, masivní zvukové stěn Více

V rámci osobní posluchačské zkušenosti bylo mým prvním albem od RUNNING WILD předchozí „Under Jolly Roger“, ale stalo se tak v časech, kdy už na podzim 1988 vycházela následující deska „Port Royal“. První výše zmíněné dílo mne dokonale sejmulo, takže jsem natěšeně usiloval po měsících shánění tehdejší novinky o možnost srovnání. Obě alba dnes představují klasiku a jsou samozřejmě skvělá, největší zajímavostí provázející jejich konfrontaci je však fakt, že se od sebe tato díla nemohla snad více lišit. S jejich poslechem vlastně Více

Devadesátá léta v podání MSP byla velice produktivní. Zejména ve svých začátcích kapela držela frekvenci jednoho alba ročně, pak co dva roky. A nebyly to žádné nevyzrálé rychlokvašky, právě naopak. Po docela slabém debutu následuje série velice slušných desek, z nichž některé můžeme označit i za výborné. Punkové období kapela nechala za sebou a vydala se na stezku alternativního rocku, do kterého se ale nebála přimíchávat různé další stylové ingredience.Za ten rok se sice horké hlavy čtveřice z Walesu neschladili a pořád rádi provokovali, jak Více

Pravda, ze západních Čech sice už nějakou dobu nepřicházejí ony takřka pravidelné deštivé fronty. Určitou kompenzaci však může toto léto představovat, tedy alespoň pro fanoušky extrémního metalu, deathová smršť, se kterou po třiceti letech existence přišla velezkušená PANDEMIA. Nahrávky typu „Darkened Devotion“ vznikají v Česku jen velmi zřídka. Snoubí se v ní absolutní žánrová poctivost a přesvědčivost s citelným feelingem, tvrdostí a navýsost zajímavou melodickou stránkou. Tentokrát vyšlo prostě vše. O tom, jak klikatá cesta k&n Více