V roce 2004 provedli MANIC STREET PREACHERS další zvukovo-dramaturgický veletoč. Po sérii skvělých rockových alb si vybrali popovou chvilku. Musím se přiznat, že v době vydání jsem album „Lifeblood“ upřímně a intenzivně neměl rád. Dokonce jsem o něm teď ani nechtěl psát, vzpomínky se pořád uvnitř mojí paměti držely v negativní zóně. No ale mezitím uplynulo dvacet let, já jsem taky už starší, a tak nějak jsem zjistil, že to album vlastně není úplně špatné. Určitě lepší než debut (klídek, jen vás popichuju).Kde nastal ten zlom, který tak výrazně ovlivnil finál Více

Po vydání knížky „Šeptej nahlas“, čtivě mapující českou shoegaze scénu na začátku devadesátek jsem si doplnil svůj rozhled o další alba, která jsem neznal a připomenul si těch pár, která jsem v minulosti už poslouchal. Celá tato hudební vlna kolem mě v té době proplula nepozorovaně a objevoval jsem ji postupně až dodatečně. Zato aktuální vlna shoegazu a jeho různých klonů jako nu-gaze, blackgaze a kříženců s metalem, indie rockem, grunge nebo čímkoliv jiným mě baví velice. Při brouzdaní internetem jsem narazil na kapelku EVERSAME, která dělá shoegaze hez Více

Gazďa: Jelikož jsem celý čtvrtek fyzicky protrpěl, tak jsem na to musel následující den jinak. Šel jsem zas sice znovu spát až ve tři ráno a díky vedru ve stanu již po osmé vstával. Musel jsem tedy zvolit jiný přístup, než když je člověk na jiných festivalech, bydlí v baráku a přichází čerstvě vyspaný a odpočatý. Vytvořil jsem tak Gazďovo desatero pobytu na Brutale, které jsem od té doby aplikoval. 1) nezačínat ani jedním pivem, ale kafem a jídlem, 2) když se nic neděje, zaplout do kina a dát si rest ve tmě a klidu, 3) Více

Gazďa: Čtvrtek pro mě nebyl až tak impozantně obsazený jako středa, což se nakonec potvrdilo i v reálu. Jestli se také říká, že kritický bývá na delších pobytech třetí den, tak já si to prožil už ten druhý. Prakticky celou dobu mi bylo blbě a pražicí slunce bez jediného mráčku mi nedělalo dobře. Na druhou stranu impozantní závěr dne leccos vyvážil. Jelikož se v tom vedru nedalo být ve stanu, tak do areálu vcházím ještě o něco dřív než ve středu. Už za posledních tónů první úderky MAMMOTH GRINDER a abych stihnu Více

Gazďa: Jelikož dávám přednost obecně spíš měkčím odnožím metalu a jak v Plzni, tak ve Zlíně mám možnost ubytování u příbuzných a kamarádů, tak moje běžné festivalové okénko tvoří Metalfest, Basinfirefest a Masters of Rock. Program letošních Mástrů mi ale moc neříkal, tak jsem si vzal netradičně festivalovou dovolenku až v srpnu, zatnul zuby ve stanu a letos poprvé zamířil na náš asi vůbec nejslavnější metalový dýchánek. Už bylo koneckonců taky načase. Úterní warm-up jsem ještě vynechal Více

Seattle není jen grunge. A vlastně ani nikdy nebyl. V upršeném severozápadním cípu Spojených států byla vždy pestrá hudební scéna. A její alternativně rocková část nám dala nejednu skvělou kapelu. Od vtipálků PRESIDENTS OF THE UNITED STATES OF AMERICA, přes southern rockem šmrncnuté alternativce BAND OF HORSES až po emo rockové SUNNY DAY REAL ESTATE. GREAT GRANDPA bych pak umístil někam do serióznější, ale zároveň emotivně pojaté, indie-rockové škatulky. Typicky americký zvuk kapela jemně doplňuje o prvky převzaté z alternativního country rocku jako bendžo Více

Tak tohle je jasná výzva k zopáknutí a doplnění diskografie. Jasně, THE HAUNTED nikdy nenahráli vyloženě špatné album, přestože některé recenze by mohly nasvědčovat opaku. Novinka ovšem řeže nadmíru pěkně. Cítím zde podobnou chemii jako u poslední desky THE HALO EFFECT. Prostě přátelské tvůrčí setkání velezkušených metalových hudebníků 50+, během kterého se nemusí nikomu nic vysvětlovat. Všichni znají svou roli dokonale a vědí, jak do tří-čtyř minut vtěsnat žánrové standardy, tak aby byla výsledkem přesvědčivá píseň. Poslouchám a nedokážu si připustit, že Více

Pokrok nezastavíš. V roce 2000, když PEARL JAM vydali „Binaural“, ho kamarád na koleje přinesl na MC kazetě. Jako sedmou kopii sedmé kopie. Ale v roce 2001 jsme novinku MSP už poslouchali rovnou z CD, dokonce originálního. Hned jsem byl upozorněn, že je to pořádná porce muziky. A že zároveň kapela otočila kormidlo svého směřování opět směrem k alternativním vodám.Než se samotné album dostalo na pulty obchodů, odehrála se jedna kuriozní a zároveň kontroverzní událost. Je zajímavé, jak jsme jí vnímali my v našem středoevropském prostoru s naší Více

Polsko a Poláky obecně mám vážně rád. Ale jejich hudební scénu vůbec neznám. Teda kromě obligátních BEHEMOTH, kteří se ale úplně míjejí s mým hudebním (ne)vkusem. Proto bylo pro mne překvapivé zjištění, že zajímavá kapelka SNAKES SNAKES SNAKES pochází právě z Polska. Konkrétně z Lodže. To zjištění vlastně přišlo náhle se čtvrtým songem jejich debutové desky „Syk“, kde najednou zpěvačka začala zpívat „po polsku“. Do té doby její angličtina nezavdávala nejmenší příčinu pochybností, že jde o ostrovní kapelu. Její zpěv mi pak lehce evokuje Ritzy Bryan z Více

Když tak novou desku této legendy poslouchám, dalo by se o ní říct, že nejde v kariéře Vincenta Furniera o nic závažného. Jedna chytlavá vypalovačka („Wild Ones“) je zde obklopena staromilsky znějícím rockovým materiálem, který je za přispění produkce Boba Ezrina prezentován, tu v docela obstojném, jinde i na boogie reminiscence sedmdesátých let v docela postradatelném duchu. Asi nějak tak by se dalo letmo shrnout nové album kapely ALICE COOPER. Proč tvrdím kapely? Protože zpěvák vystupující pod pseudonymem Alice Cooper po jednapadesáti letec Více