Snad nebude takové vedro, jaké bylo teď. To je moje jediná obava z letošního ročníku festivalu Brutal Assault. I při nižších teplotách to jsou pro mě ve stanu čtyři dny v srpnovém pekle. Těžce snáším vedro, zatímco v zimě nepotřebuju většinou topit. Jsem tak nastaven. Už brzo ráno tak nemůžu ve stanu v létě být, a člověk toho tak moc za ty čtyři dny nenaspí, když někdy ty nejlepší kapely v Jaroměři končí až ve dvě v noci. Letošní ročník bych označil za antihvězdný. Jako tři největší září na plakátech BODY COUNT, P Více

Letošní rok to mám zatím s koncerty na štíru. Ne že by do Prahy přestaly jezdit zajímavé kapely, které bych rád viděl naživo, ale prostě v Praze nejsem já. A když už jsem, tak akorát těch pár dní právě žádný koncert není. Když ale někdy z jara oznámili koncert A PERFECT CIRCLE, navíc ve Fóru Karlín, neváhal jsem ani vteřinu. No, možná vteřinu ano, protože cenová politika promotéra Live Nation se mi zamák nelíbí. Ano, máme svobodný kapitalismus, takže každý může rozhodovat vlastní peněženkou, nemá cenu si stěžovat. APC jsem ještě neviděl, chtěl jsem j Více

Kdo by si v roce 1995 pomyslel, kam to ten usměvavý podivínský bubeník NIRVANY jednou dotáhne. Pro mě bylo nepochopitelné, proč v nové kapele hraje na kytaru a zpívá, když přece má sedět vzadu za bicí soupravou a bušit do ní jako o život. Kdo ale Dava Grohla znal trochu lépe, rozhodně překvapený nebyl. Od dětství ve Washingtonu D.C. totiž tento hudební maniak hrál na různé nástroje, a ještě jako teenager začal skládat i vlastní písničky. Některé si občas i nahrál jako demáče. A dva songy, které se nakonec objevily na debutovém albu, mu dokonce pochváli Více

Osobně mne stačily necelé dva dny ze čtyř, abych shledal letošní festival ve Spáleném Poříčí fyzicky nejnáročnější hudební akcí, u jaké jsem byl kdy coby divák a posluchač přítomen. Slunce žhnulo do travnaté pláně s absencí stínu, teplota atakovala čtyřicetistupňovou hranici a vzduch na kopci nad malebným městečkem by se dal doslova krájet, nebylo tak divu, že jsem zde setrvával jen u těch vystoupení, která mne předběžně zajímala. Zůstat uvnitř areálu po celý den, bylo prakticky na metál. Osobně jsem n Více

Coloradská čtveřice KHEMMIS nepatří na poli epického heavy/doom metalu mezi zelenáče, naopak, pohybuje se na scéně již více než dekádu. Svůj styl staví s pečlivostí a jejich alba svědčí o vývoji, zdokonalování i kontinuitě. Nejedná se však o hudbu pro nedočkavce, k odhalení všech krás jejich songů určitě potřebujete delší čas na vstřebání. Chytlavost je zde zakomponovaná do skladeb, které oplývají patřičnou proměnlivostí, ať už snovou aurou či hutností, ale nevyhýbají se zároveň ani progresivně metalovému prostředí. Skladby KHEMMIS mohou Více

Jak jsem párkrát psal nebo naznačoval, hlavně nemít žádná očekávání, tedy ne ta pozitivní. DIMMU BORGIR mě přestali bavit ve chvíli, kdy jsem si je začal plést s THERION.:-) Nic proti Chrisovu ansámblu, ale příklon kreativního dua Silenoz/Shagrath k symfonickým aranžmá na desce „Abrahadabra“ byl i na jejich poměry nestřídmý, což nedokázal kompenzovat ani jinak slušný materiál. Současně mi chyběl vklad, který do kapely vnášeli někteří bývalí spoluhráči. Ano, Hellhammer byl sice na „In Sorte Diaboli“ dostatečně „jinaký“, ale v podstatě tehdy představoval jen n Více

Za tropického vedra se v Praze uskutečnil jubilejní desátý ročník festivalu Metronome. Po obsazením nejsilnější sobotě přišla rovněž zajímavá neděle. Sobotní Nick Cave byl pro mě hlavním tahákem festivalu, ale když už jsem měl lístek, tak proč nezajít další den i na Stinga. Opět interpret, kterého vnímám už od dětských let, jehož největší hitovky zná asi každý. Počasí přidalo ještě pár grádů, takže jsem dorazil až někdy okolo páté, kdy začínalo být přeci jen snesitelněji Má lenost, vedro a pro mě obecně neznámí další vystupující festivalu Více

S aktuální deskou se v květnu vytasili i tachovsko-pražští stoner-rockeři z ACID ROW, kapela hýřící neustálými aktivitami, která má na svém kontě dokonce sošku z hudebních cen Anděl, kdy zde před dvěma lety zabodovala jejich předchozí deska. Kapela nadále potvrzuje stabilní formu a jasný směr, zároveň neopomíjí vývoj, a tak je novinka  „Magic“ v rámci tuzemského rockového prostoru znovu dílem ambiciózním a poctivě vystavěným. Nejen o něm jsem vedl rozhovor se všemi třemi členy Alexem Fonarem (zpěv, baskytara), Dominikem Klesou Více

Když SOAD v květnu 2005 vypustili desku „Mezmerize“, málokdo tušil, že nám dávají jen půl roku. Ano, jen šest měsíců na to, abychom do ní pronikli, naposlouchali si jí, nabažili se jí. Je to dost? Je to málo? Filozofování o ničem bylo utnuto v listopadu stejného roku, kdy nás oblažili další deskou, jež byla v podstatě jednovaječným dvojčetem zmiňovaného alba. Nesla název „Hypnotize“ a byla opět více než povedená. Začnu možná neobvykle, art workem. Obě desky mají velice povedené covery. Temnější barvy deklarují příslušnost k heavy muzice, Více

Pražský Metronome se letos přesunul z příjemného a netradičního prostředí na pražském Výstavišti na letňanské letiště. Chápu. Festival chtěl někam růst, a tak se spojil s LiveNation. Osobně mi to přijde škoda, protože Výstaviště je skvělé místo s geniem loci a festival tam měl své neopakovatelné kouzlo. Velkým plusem byly také okolní stromy a zeleň, které v parném létě návštěvníkům umožňovaly dostatek míst k úkrytu. Plac u letiště v Letňanech pod širým nebem je fajn, ale splývá to s jakýmkoli jiným Více