Že bych měl klub MeetFactory zrovna v oblibě, to nemohu říct. Je to hlavně z důvodu jeho horší dostupnosti, jelikož je umístěn až kdesi za kolejemi na periferii Smíchova a stranou od veškeré civilizace. A navíc tam, paradoxně, není ani vhodné místo k zaparkování, jen podél úzké příjezdové cesty, což není ideální a ani to vlastně kapacitně nestačí. Proto se zde zúčastňuji akcí, jen když není zbytí. Byl to i tento případ koncertní zastávky bývalých souputníků Chucka Schuldinera, projektu LEFT TO DIE. Dovnitř jsme dorazili až něco málo po dva Více

Svůj poslední koncert jsem absolvoval na festivalu Brutal Assault, což je více než před měsícem, a do pražského Rock Café jsem tak vstupoval se smíšenými pocity. Stojí mi to za to, říkal jsem si, mačkat se zas v klubu ve vydýchaném vzduchu s dvěma nebo třemi stovkami lidí v podzemí, ve tmě, za zvuků hlasité hudby, která fakticky a objektivně rve uši? Tyhle kacířské myšlenky vyvolalo to, že jsem prostě odvykl a chvíli mi trvalo, než jsem se do koncertní nálady zas trochu dostal. Pevně o smysluplnosti celého svého počínání ale nejsem přesvědčen ani teď Více

Před svou návštěvou koncertu v klubu Parlament, jsem byl zvědav na stav zvuku, přeci jen je podobný prostor vcelku malý a při plné kapacitě, což zde nemusí nutně být ani stovka lidí, by ve výsledku mohlo snadno dojít k efektu zvukové koule. Naštěstí se tak nestalo a všechna tři vystoupení tuzemských thrashových úderek vyzněla únosným způsobem. Páteční večer sliboval solidní porci agresivního metalu, který u nás poslední dobou zažívá renesanci, takže se dalo čekat početné osazenstvo příchozích. Dle mého však nakonec nebylo úplně plno a poč Více

Nejstylovější a nejvtipnější garáž punkrocková kapela bere svůj předloňský návrat na scénu smrtelně vážně a po dvou letech od poslední desky, vyplněných intenzivním koncertováním, nám předkládá další kolekci svižných vypalovaček ve svém typickém stylu. Když něco funguje, proč to taky měnit, že? Dobrá zpráva je, že na rozdíl od předchozího alba „The Death Of Randy Fitzsimmons“ je nová kolekce kvalitativně vyrovnanější. Zatímco v roce 2023 přišli THE HIVES jednak s parádními, nebojím se tvrdit že i s jedněmi z nejlepších songů své kariéry, zároveň se na zm Více

Nevzpomínám si, jestli jsem L7 v devadesátkách zaregistroval, nejspíš jsem na ně někde na MTV narazil. Ale velice dobře si pamatuji, že prvním albem L7, které jsem slyšel bylo právě „The Beauty Process: Triple Platinum“. A byla to láska na první poslech. Doteď ho považuji, spolu s „Bricks Are Heavy“, za jejich nejlepší desky. Ukázalo, že v kapele je pořád potenciál pro rozvoj. Nerodilo se ale lehce. V roce 1996 zamířily L7 opět do studia, aby nahrály svou pátou desku. Kočovný život hudebníků, roky neustále na cestách, užívání si života a opojných látek plnými Více

Progmetal to, stejně jako US power, nemá úplně jednoduché. Více práce za méně cukříků. Asi nejenom mně se vybaví onen vousatý vtip o rozdílu mezi jazzem a rockem, kdy jazz je definován jako tisíc akordů pro tři posluchače, kdežto rock má naopak tři akordy pro tisíce posluchačů. A přesto se takovou náročnější cestou statečně vydávají další a další. Tentokrát je řeč o mezinárodním uskupení PHILOSOPHOBIA.Kapela vznikla v roce 2020 jako projekt kytaristy Andrease Ballnuse, který si k sobě vzal vokalistu Domenika Papaemmanouila (WASTEFALL) – mimochodem skvělá volba Více

V časech, kdy zájem fanoušků tvrdších hudebních odnoží o pravověrný heavy metal se nacházel na nejnižším možném bodě, vyrukovali holštýnští bukanýři RUNNING WILD s albem, o kterém se do dnes tvrdí, že nejenže patří k jejich nejlepším, ale také, že představuje poslední velkou záležitost vzešlou z jejich paluby. Možná s nimi už leckdo nepočítal, ovšem Rolf Kasparek všechny dokonale překvapil velkolepě pojatou plavbou a rovněž také posádkou plnou uznávaných hudebníků. Rekonstrukce sestavy se týkala postů kytaristy a bubeníka, kdy za Axel Více

BLACK HONEY (černý med). Název, který dokonale vystihuje charakter kapely. Jejich indie rock má temný nádech, ale zároveň je popově sladký. Sedmdesátkový retro feeling v kombinaci s moderním zvukem, silné melodie, špetka tajemnosti a trochu filmové teatrálnosti vytváří velice specifickou kombinaci, která jim zajistila pevnou pozici nejenom na domácí britské kytarové scéně. Kvarteto z britského Brightonu je na scéně deset let a novinka „Soak“ je jejich čtvrtým zářezem. Ještě na univerzitě kapelu založili zpívající kytaristka Izzy Phillips a kytarista Chri Více

Dinosauři z Leedsu v Anglii si zatím vybrali nejdelší pauzu mezi alby. Mělo to ale nepříjemný důvod. Matt Bigland, zakladatel a tvůrčí mozek kapely, skončil s vážnými zdravotními problémy v nemocnici a nevypadalo to s ním vůbec růžově. Naštěstí se z toho nějak vylízal a tuto životní etapu zhmotnil v nové várce songů. Jak i název alba napovídá (česky „cítil jsem se už lépe“) bude se řešit primárně to, čím si prošel, ale protože jsou to primárně velcí srandisté a pohodáři, žádné uplakané patetické sebelitování nečekejte. Právě naopak, s humorem s Více

Německá stálice heavy/speed metalu PRIMAL FEAR potvrzuje svou potenci a vrhá do placu další deskou, nazvanou tentokrát „Domination“, deskou, která se svým zpracováním ani moc neliší od několika předchozích prací této kapely. Pětice si zkrátka udržuje svůj kvalitativní standard a ani ráz své hudby nemá důvod měnit. Proč by to také dělala, vždyť jejich stylu se dnes velmi daří a za těch bezmála třicet let si PRIMAL FEAR vydobyli určité postavení na evropské heavymetalové scéně, kde patří mezi nejpilnější. Fanoušek jejich hudby tak dostane přesně t Více