Risk je zisk. Nebo ne? RADIOHEAD si nikdy nepotrpěli na lpění v „comfort zone“. Ve své tvorbě se posouvali, experimentovali, objevovali nové zvukové oblasti, nabourávali zažité struktury, reformovali tradiční postupy. Změna tisíciletí, magický letopočet 2000 jim asi kompletně odpálil mozek a vzali to zgruntu. Neohlíželi se doprava, doleva, a už vůbec ne dozadu. Léta budovaní pozice na kytarové scéně pro ně nepředstavovala žádný závazek. Tvůrčí svoboda naopak všechno. Ať už si o „Kid A“ myslíme cokoliv, jedno se jim musí nechat. Nejsou to žádn Více

2024. Odečtěte 30 let, znova se nadechněte, ano je to už tolik… a jsme v roce 1994. S albem „Smash“ THE OFFSPRING tehdy konečně prorazili a zařadili se do proudu pop/skate punkových kapel, které se chystaly na MTV sesadit vládnoucí grunge a oslovit novou generaci mladých teenagerů. Že to nejsou punkáči v pravém slova smyslu demonstrovala jednak jejich vizáž (delší vlasy), jednak muzika samotná, která v sobě nesla prvky alternativního rocku a možná i trochu metalu. Letos nám nadělili slušný „retro“ album, na kterém se snaží zmapovat celou svojí kariéru. Nebud Více

Druhé album „The Bends“ potvrdilo, že RADIOHEAD nejsou žádný „One Hit Wonder“, a zároveň naznačilo obrovský skladatelský potenciál ukrytý v této pětici z Oxfordu. Úspěch u kritiků, ale zejména fanoušků, se pak náležitě odrazil i ve vzrůstajícím sebevědomí kapely samotné. Zběsilý koloběh muzikantského života teda mohl pokračovat naplno. Koncerty, skládání, nahrávání. Ano, pomalu míříme k jednomu z nejlegendárnějších alb devadesátých let, k milníku, který bude mít globální dopad a bude přepisovat historické žebříčky nejvýznamnějších alb rockové h Více

NIGHTWISH byli/jsou jednou z mých nejoblíbenějších kapel. Skvělí hudebníci, výrazné a chytlavé skladby, vynikající zpěvačka, progresivnost a snaha nedělat jen hudbu sloka/refrén/sloka. Žádnou z jejich desek bych ale neoznačil za dokonalou, sice mnoho skvělých songů, ale vždy tu víc tu méně nějaké vaty. Nejméně celulózy vidím ve dvou deskách zrcadlících to nejlepší z počátečního i současného období kapely, konkrétně „Oceanborn“ (1998) a „Endless Forms Most Beautiful“ (2015). Oceanborn za mikrofonem s Tarjou Turunen, důrazem na riffující metal Více

Hrát pro náročné bývá dost náročné. Hrají pro ně i BLOOD INCANTATION? Nebo si na to jenom hrají? A pokud ano, jak se jim to vlastně daří? Nebo s tím ve stejné sestavě začínají až na nové desce? A má vůbec smysl podobné věci řešit? Fakta jsou následující. Zkušení metalisté a výborní instrumentalisté nastolili v rámci jedné ze svých kapel kurs dynamické evoluce, typický zejména pro prog-metalové party přelomu let osmdesátých a devadesátých. Jinak řečeno, posuny mezi jednotlivými řadovkami BLOOD INCANTATION jsou citelné, aniž by jim chyběla červená nit. Uvedený Více

RADIOHEAD jsme opustili v druhé polovině roku 1993, když singl „Creep“ konečně prorazil i v Británii a prodeje prvního alba „Pablo Honey“ se trochu rozhýbaly. Faktem ale je, že žádný další singl z alba díru do světa neudělal. Přitom EMI do nahrávaní nalilo přes 100 tisíc liber a tím pádem jim trochu nevycházel business case. Úkol teda zněl jasně – co nejdřív složit, nahrát a vydat „Creep 2“. Kapela mezitím samozřejmě nezahálela, intenzivně koncertovala a zároveň si ujasňovala svůj modus operandi. Rozhodně netoužili stát se povrchními ro Více

V českém klubovém prostředí stále viditelnější čtveřice HEJTMAN se možná trefila do onoho úzkého pásma, které odděluje razantní a s vkusem dělanou přímočarou tvrdou hudbu, od sféry tradičního a v našich luzích a hájích oblíbeného českého agra. Kapela totiž nahrála bodrou desku s hutným zvukem, který snáší parametry současných zahraničních produkcí. Skladby HEJTMAN se výborně poslouchají, jsou plné chytlavých momentů, úderných motörheadovských riffů, mají pozoruhodně oráchlé texty, za kterými není jen nějaká prvoplánová sprostota, ale občas se Více

Dlouhých 5 let chyběla na české hudební scéně kapela IMODIUM. Po posledním albu „Element“ z roku 2017 si následně v roce 2019 vybrali neplacené volno, a samozřejmě neřekli, kdy se přesně vrátí. A jestli vůbec. Teď jsou teda zpět, a já jsem upřímně rád. Samozřejmě každý podobný návrat po takové době vyvolává oprávněné otázky. Dokážou navázat a pokračovat v nastavené laťce? Bude to evoluce, nebo revoluce, nebo jen stagnace? Broumovské (tehdy) trio jsem poprvé viděl ještě za svých studentských let, kdy oni taky byly ještě studenti. Akorát ve školské Více

Téměř jim to nevyšlo. A pak to taky mohlo velice rychle skončit u „Creep“, který by je teda alespoň dostal na seznam „one hit wonder“ kapel devadesátých let. Dnes je jméno RADIOHEAD pevný stavební kámen britské rockové scény, který má status ikony. Jsou považovaní za inovátory, revolucionáře, stylové a zvukové chameleony, hrdiny alternativní scény, kteří pronikli do mainstreamu, vypálili mu rybník a pak se znova stáhli zpět do své ulity nezávislé scény. A i když má jejich tvorba v posledních dvaceti letech hodně daleko do hitovosti, nikdy o svůj výji Více

Vyprávět o jednom z nejoriginálnějších hlasů art/prog rockové scény nebudu. Biografickými materiály o Jonu Andersonovi totiž internet přetéká. Začneme až v roce 2016, ve kterém vyšlo dosud jediné album projektu Anderson/Stolt. Jednalo se totiž o Jonův velkolepý návrat k hudbě, kterou většina jeho fanoušků miluje nejvíce. Dotyčný je znovu dojal a vyslal tam, kam se s YES už dost dlouho nepodívali a zřejmě již ani nepodívají. Přestože chemie mezi oběma zmíněnými protagonisty zafungovala náramně, k další spolupráci bohužel již nedošlo, což mě osobně dost zabolelo. Více