Dost nestandardní situace. Patřím totiž mezi posluchače, které nejprve osloví samotné rytmizované tóny a kvalita jejich provedení, zatímco tady nejdřív zapracovala atmosféra. Vše začalo krátkou zprávou z Bandcampu. Hm, Polí5, hm, Načeva, a má po čtyřech letech novou řadovku. Dobře dala si práci, tak ji zkusím, protože dotyčná „občas hraje s Pavlíčkem“ a album „Nebe je rudý“, které se mi nedávno dostalo do rukou, zní i po letech skvěle. Východisko jako noha, že?:-) Letmý poslech prvních skladeb ovšem ihned zaháčkoval. Večer už jsem rovnou zakoupil digitál a Více

Tak tohle bylo hodně kuriózní hudební setkání. Papírově by mne měla hudba Kanaďanů UNLEASH THE ARCHERS oslovit. Všechno nasvědčovalo tomu, že by se mi měla líbit, ale já v ní naopak nenalézám nic, co by mne jakkoliv přimělo se u kapely delší čas zastavit. Nejde o žádné zelenáče, ale o pokročilé třicátníky, kteří fungují na scéně asi osmnáct let a mají na svém kontě šest řadových desek. Co tedy kapela z Vancouveru může nabídnout? Vcelku šikovnou hard n´heavy zpěvačku Brittney Slayes, k tomu samozřejmě perfektní muzikantské vybavení od všech přítomných Více

Tři roky starou debutovou desku „Access All Worlds“ od dánských elfů IOTUNN jsem v době vydání prováhal, ale před šesti týdny vydanou majestátní albovou dvojku „Kinship“ už rozhodně ne. Pětičlenná kapela dost možná patří mezi to nejzajímavější, co dnes nabídne evropská metalová scéna v rámci progového prolnutí některých subžánrových škatulek. Je zde prostor pro rozmáchlý pohanský heavy metal, melo-death, ale i určité záchvěvy blackového koření. Aby jste si jejich hudbu hbitě představili, užiji takové přirovnání, které tvrdí, že IOTUNN ve svém zvuku spoju Více

Pár měsíců po sebevraždě dlouholetého stěžejního člena Tore Ylwizakera vychází těmto norským náladotvůrcům a věčným experimentátorům jejich nové album. To prakticky navazuje na předchozí práce „The Assassination Of Julius Caesar“ a především „Flowers Of Evil“ a přináší další omračující sérii honosných synthy-popových skladeb. Zvuk kláves je opětovně vyhnán do dokonale blyštivé podoby a evokuje tak pop-kulturu osmdesátých let a dobu západního blahobytu a bezstarostnosti. Myslím, že si právě těmito okázalými počiny Kristoffer Rygg plní své Více

Jaromír Švejdík. Dalo by se říct, že až renesanční člověk, já ho ale vnímám jen přes hudbu (nepopírám, nejsem renesanční člověk). Z jeho různých hudebních projektů legendární PRIESSNITZ (bohužel) nadále spí, a bůhví, jestli je ještě někdy obnoví, UMAKART (bohužel) už zřejmě ani není naděje na obnovení, JAROMÍR 99 & THE BOMBERS (bohužel) byla asi jen jednorázovka, a KAFKA BAND je na mě moc intelektuálně artový. Naštěstí při své neposednosti před pár lety alespoň založil LETNÍ KAPELU, jejíž bezejmenný debut z roku 2022 vůbec nebyl špatný, naopak. Teď p Více

Severský black metal lze spíš vnímat jako postoj než jako hudbu. I tak si však dokážu v tom ranku pro sebe vybírat zajímavé věci. Obecný názor lidí, u nichž norské a švédské kapely ve sbírkách převládají, je mi přeci jen hodně vzdálen. Právě norské kapele 1349 jsem nikdy moc nešel naproti. Když hráli pět let zpátky v Brně před ABBATH a VLTIMAS, z jejich vystoupení jsem jako z jediného setu ten večer rychle odešel. Nepřišlo mě to ničím zajímavé, spíše žánrově generické, nasypané a zaťaté blackové víření, plné monotónních havraních deklamací, za Více

Klasický hardcore jsem nikdy nemusel. Tím myslím ten dřevní, „New York style“ z devadesátek. Rychlý, tvrdý, nemelodický, a často i obsahově s mým viděním světa nekompatibilní. Aktuální vlna melodického hardcore mě naopak baví velice. Kapely jako TURNSTILE, DRUG CHURCH, FIDDLEHEAD nebo i teď už o generaci starší RISE AGAINST dokázaly zakomponovat jasné, ale pořád úderné melodie do relativně tvrdého podkladu a tím ho zpřístupnit širší posluchačské skupině. Ale to se pořád bavíme o Americe. A co starý kontinent? Nebo aspoň jeho ostrovní část? An Více

Jak dopadla asi nejambicióznější metalová nahrávka poslední čtvrtiny letošního roku? Inu, přesně jak by se od značky OPETH dalo čekat. Nechybí skvělé muzikantské řemeslo, které už švédský kvintet nepotřebuje před někým obhajovat, stejně jako špičkové zvukové ošetření. Deska byla vydaná opět na značce Reigning Phoenix Music a dělá na mne dojem díla, které bude mít rád prostě ten, kdo má kladný vztah k progresivnímu metalu, art-rocku a celkově posluchačsky neprvoplánovému druhu hudby. Ocení jí samozřejmě asi i většina stávajících příznivců k Více

Nové album kanadského übermetalisty vzniklo za pouhých jedenáct dní a zní dost uvolněně. Je evidentní, že musí, či stále ještě chce relaxovat, byť po svém. Zjednodušení a zpřehlednění formy na předchozí řadovce „Lighthouse“ mu, zdá se, nestačilo. Není divu, na gigantu „Empath“ z roku 2019 se totiž vydal za hranice lidských možností, a tím pádem i ze svých fyzických a tvůrčích sil. „Pozor, empatie může zabíjet!“:-)I nadále se tedy sází zejména na písničky. Koncept, i když je stále přítomen, znamená jen inspiraci, strohý půdorys, nikoli monumentálně budovanou Více

To si tak jednou vyrazíte na karaoke, kde potkáte maníky, co mají taky slabost pro shoegaze. Jenže kromě toho mají rádi i devadesátkový alternativní rock a co víc, dokonce i pořádný metal. Co s tím? Žádné cavyky, prostě to všechno zmixujete, snad z toho vyleze něco rozumného. A to si pište že vylezlo! Takhle nějak se začala před šesti lety psát historie TRAUMA RAY ve Forth Worth, Texas. Podladěné kytary, spousta masivních riffů, zamlžený jemný zpěv. Zajímavé kontrasty, které ale společně fungují skvěle. Pozitivní body můžu udělit i za zachování rozumné délky Více