Cause nabubnoval Cangelosi, hodně dobře borec z WHIPLASH, ale ty songy tam ten Kreator neměly.

Cause for Conflict... souhlas... nejslabší album KREATOR... nějak mě nechytlo, když vyšlo, a ani po 24 letech!!!! to nemám jinak. Pamatuji si, že tam nehrál Ventor (tuším drogy) pro sichr jsem mrknul do bookletu a tam... není napsaná sestava... každopádně buďme rádi, že ikony našeho (mého) mládí stále hrají adrží se cca svého stylu :-)

Alda: Já ty 90-93 v rámci toho o čem se bavíme vidím spíš jako takový doznívání předchozího desetiletí - asi jako když jedeš do Německa a říkáš si, kurva, tady to maj pěkný, ty hrázděný domy, ten středověk, a pak přijedeš do Chebu, a tam je to taky, tak si řekneš, no jo, jsem sice za hranicema, ale pořád v Německu - prostě si neřekneš "tohle jsou Čechy a je to stejný jako v tom Německu". Jsou, ale celý je to o dojčácký historii. Ten Cheb teda konkrétně.

Renewal je shodou okolností možná i moje nejoblíbenější album Kreator, ale s řadou Pleasure To Kill až COma Of Souls už to nemá pranic společnýho. Dobrá deska, skvělá deska, ale nepatří už do klasický řady Kreator. Podle mě teda.

Cause For Conflict byl kvalitativní sešup dolů jako hrom - sound ok, řev ok, ale kde jsou ty dávný skvělý nápady?

"Měřil v pipetách absentující kvalitu" - naprosto přesné vyjádření !!!

Devadesatym byly pro život ale sakra dobrá éra. To jen abych to upřesnil. Jinak...

DarthArt: Pravda.

Alda: Renewal ok, spíš u Cause for Conflict jsem zvedal obočí. Co to jako bylo? 1990 jsem se radoval, 1995 už jsem zklamaně měřil v pipetach tu absentujici kvalitu. :-)

... byl jsem uveden v omyl, myslel jsem, že 90ky jsou v rozmezí roku 1980 - 1989-90, evidentně nejsou, takže zlatá éra teda 80ky + tak do roku 1993...
KREATOR - Renewal 1992 - za mě OK!!!

A dodneška jsem přesvědčenej, že jakkoli všechny ty velký kapely vykládaly, že je nebaví klasické postupy a chtěj experimentovat, ve skutečnosti za tím byla absence nápadů... od Load, kde bylo pár (slovy "několik") dobrých nápadů na hodinu a půl hudby, přes Slayer od Diabolus In Musica doteď, kde to střílej jak ve fabrice (židle je festovní, dá se na ní sedět, ale proč bych to měl dělat?), až po Megadeth a Priest, kteří po dvaceti letech vydají dobrou desku a celý svět se z toho posere, protože už tomu nikdo nevěřil.

Koncert SLAYER: Proč já jsem nejel asi nikoho nezajímá, ale stejně: proč jezdit na kapelu, u které mám téměř jistotu, které skladby budou po osmisté hrát? Podobně je to u Megadeth nebo české Insanie...

Pro klasický metal jsou zlaté období jednoznačně osmdesátky - vyšla všechna zásadní alba v rámci stylu, snad jen s mírným přesahem za číslici 1990. Poslední klasická deska Metalliky 91, Slayer 90, Kreator 90, Megadeth 92, Diamond 90, Priest 90, Maiden 92, atd atd atd atd. V devadesátkách pro ty nejslavnější jména přišla totální krize a můžeme se stokrát přesvědčovat, že "Diabolus In Musica" je sakra tvrdé album, ovšem něco tak slabého byl v osmdesátých letech Slayer nevypustili ani na konci opilecké párty v půl šesté ráno...

Devadesátky byla zlatá doba pro metalový underground (black, death, doom apod.) a různé fúze typu crossover, britské kytarovky, experimenty s elektronikou apod. Důkazem je, že tenhdy vycházel čistě rockový Big Beng každé dva týdny nebo dokonce každý týden a pokaždé měl 30 stran narvaných k prasknutí zajímavou hudbou. Zajímalo by mně, o čem by psal dnes? O tom co Spark? Auvajs!

Tím nechci říct, že se dnes nic neděje, ale srovnání těch dvou epoch je fakt jak Amazonský prales (před čtyřiceti lety) versus střední část Sahary.

Devadesatym letům už jsem dávno odpustil. :-) Usmiril jsem se s ní a a postupně nalezl schudne hudební cestičky. Lze ale velebit dekádu kde se Def Leppard místo Hysterie vytasi se Slang, kde Slayer poprou South of Heaven na základě punk a hardcore tužeb, kde i Kreator není schopen navázat na Extreme Agression a Coma of Souls, kde Coverdale furt kýchá nad svým nutným návratem k blues, kde je největší koncertní senzací Offspring, kde si kdejaké luzr hraje na tvrdaka u kompilace Judgement Night? Asi těžko. :-)

Do roku 1993 hodně skvostů, pak už jich bylo méně, ale byly. A vůbec, jdu si pustit trojku Extreme a pak Elements od Atheist:)

Norr: 100x podpisujem aj napriek tomu, ze moj naj metalovy žáner je old school thrash metal a ten dominoval v 80.rokoch. Avsak 90tky pre mna osobne priniesli tie najoriginalnejsie kapely, kopec experimentov, uplne novu atmosferu v celom žanri, novych stylov a hlavne MRAKY legendárnych metalovych albumov.

Alda: Děkuji, jsem již syt.

Stray: raději se zeptat 2x než vůbec... já taky nebyl přesně z těch důvodů, které zmiňuješ (i když 6x jsem je neviděl) a možná můžeme litovat? Neb dle všeho je to opravdu poslední turné a pro některé mé kamarády - kteří tam byli - to byl životní zážitek! Hell Awaits!!! :-)

Norr: Absolutně nepodepisuji a budu se ti snažit osvětlit proč. :-) Ono se to spíš myslí tak, že 90´s byly zlý z hlediska komerční odezvy na heavy metal. Což je pravda. Je jasný, že ten styl byl globálně mnohem úspěšnější v 80´s, kdy přitáhl mnohem větší množství lidí a vycházela ta nejstěžejnější díla. Já třeba zpětně 90´s taky docela oceňuji, i když bych o nich asi nemluvil jako o nejlepší dekádě metalu. V době kdy ty 90té roky probíhaly jsem ohledně hudebních novinek trpěl, má oblíbená hudba v průběhu roku 1993 takřka zmizela. Dnes bych je rozdělil (dost zkráceně) minimálně na dvě části - ...

etapa první 1990-1992...tedy, jsem spokojen ba nadšen vychází nová skvělá alba mých oblíbenců, stagnace heavy, speed začala, u thrashe ještě naplno nepropukla, v roce 1991 se spíš poslouchá hard rock než přímo heavy metal: melodickej amíckej power rock, hair metal a grunge, než aby ten rok patřil tomu, co scéně vládlo v letech 1988-90, ale mě to tehdy ani nevadilo a brzy se skamaráďuju s kapelama jako MOTLEY CRUE, SKID ROW a THE CULT, přijímám je naprosto v pohodě, 1991 a 1992 - hejvík už začíná být úplně out, i HELLOWEEN se snaží hrát něco jinýho a moc se jim to nedaří, řada kapel volí střední tempa, vše je uhlazené, dobře poslouchatelné, zvukově vypulírované, i death metal zažívá svůj zlatý věk,

etapa druhá 1993-99 dopředu se dere hudba, kterou záhy nenávidím, crossover, doom metal, nemelodický alterna rock, vlivy rapu, všechno jako by se naschvál stávalo méně melodické a méně prvoplánové a méně draze studiově vysochané, v oblibě jsou kanální a více valivé produkce, ani alba mých oblíbenců nepřesvědčují - kladu si otázky typu - má cenu vůbec poslouchat KREATOR? Nejsou ti RUNNING WILD najednou všem pro smích? Už i ten SLAYER jde do hoven, nebo se mi to zdá? Skoro jediní z mých oblíbenců, kterým tleskám jsou MEGADETH, postupem tý dekády si trochu zvykám, ale jinak je to pro mne boom čehosi, co mě spíš vadilo. Našly se vyjímky, oblíbil jsem si postupem let PARADISE LOST, TYPE O NEGATIVE, MARILYN MANSON, MONSTER MAGNET, KORN. Naopak pojmy typu severomoravský doom metal mě nějak nechávaj chladným, ať už se píše jakejkoliv letopočet. Ty české stěžejní porevoluční metalové desky navíc počítám spíš do osmdesátek, protože kdyby byla jiná politická situace, vyšly by o pár let dřív, navíc v době vydání už zněly dost neaktuálně, osmdesátkově. Devadesátky - zpětně dobrý, hodně pestrý, ale stěžejní pro metal? To jako ani omylem. Vynechal si ve svém výčtu ty desítky milionových hair-metalových obrů a to se vyvážit jmény, co uvádíš, opravdu nedá. :-))

Alda666: Tu otázku mě ráno položil Sicky. :-) Má odpověď: Zbláznil ne? :-) Myšleno jako v tom vedru do Prahy a při šestinásobné účasti na koncertech SLAYER.

Norr: já jako ročník 71 poslouchám metal nepřetržitě od roku 1984 se podepisuji pod Tvuj přísvěk s tím,že 90ky byla NEJ doba!!! Snad bych jen doplnil dvě kapely, které zapadly, a jež moc lidí nezná: DEPRESSIVE AGE ajejich debut s názvem First Depression 1992 + další tři CD, DESPAIR - History of Hate 1988 + další 2 CD

J. Rose: okamžitě se mi vybavila basa u skupin OBSCURA a BEYOND CREATION.
v OBSCUŘE normálně slyším v některých skladbách DEATH jak vyšitý, zkusím vložit klip - půjde to?

https://www.youtube.com/watch?v=BNAqGrVrcMw

https://www.youtube.com/watch?v=v0MkJtI3FvU

Obscura má i cover od DEATHu - song "Flesh and the Power it holds"

https://www.youtube.com/watch?v=svV9usWliLk

Stray: byl jsi včera na SLAYERu??!!?

Nejsem žádný velký znalec death metalu, tak mě klidně vyveďte z omylu, ale osobně neznám jinou nahrávku, kde by se vyskytovala tak výrazná basa. Pokud jde tedy o ten death metal. Moc se mi to na téhle desce líbí.
Když jsme se kdysi s klukama bavili o diskografii Death a já ty názvy desek ještě tak neznal, tak jsem říkal:"Ta deska s tou basou" :-)

v 90s jsem byl prcek, ale! ten příspěvek musím podepsat. Krize metalu? ani omylem :) rozhodně žádná krize co se týče výběru a variety

Tak já jsem hudební dítě 90´ Když slyším, jak devadesátky byli pro metal zlý časy a grunge to zkurvil kde mohl, nestačím se divit a jen se směju. Těch kapel co já zažil v tý době, to už pak nikdy nebylo. A nasávání všemožných stylů, to mě zas formovalo do budoucna. Na začátku 90´ byl ještě silnej thrash (90´desky Sepultury, Slayer nebo Testament apod.) do rozkvětu šel death, stále se dalo objevovat hafo starých kapel jako Iron, Judas, Venom, Black Sabbath, Bathory, Celtic Frost, Motorhead, to byly legendy co uctívali starší kamarádi a my je opatrně převzali k těm svejm kapelám. Prvních pět devadesátkových let bylo plno český muziky, každá kapela dala svůj dnes kultovní debut (Debustrol, Root, Masters Hammer, Krabathor, Torr, Arakain). Přišli fůze stylů, hc/metal ala Biohazard, rap metal s Rage Against the Machine, Fait no More. Pak takový věci jako Fear Faktory, debutový Machine Head a System of a Down. Pantera co se do toho pořádně opřela. Nástup numetalu v podobě Korn, Deftones. A ten grunge? Já to bral jako normálka další kapely, jinej styl, ale rozhodně sem se z toho neposral, prostě si kapely poslech a zařadil k těm svým oblíbeným z jinejch žánrů. Dodnes si rád poslechnu Nirvanu, Pearl Jam, Soundgarden a hlavně Alice in Chains. Mě grunde devadesátky nezkurvil. A to sem ještě nezmínil doom metal, to bylo něco! Nově narozený Paradise Lost, Anathema, My Dying Bride, Cathedral a nebo severomoravská doom scéna, mňamka. Tyky spousta kapel tak nějak mimo a divných, jako Tool, Type o Negative, Voivod (deska Phobos),Life Of Agony, Kyuss (stoner metal se probudil), Down, A do toho grind v popředí s Napalm Death a třeba Brutal Truth, tam bylo taky plno kapel. Black metal ze skandinávie, samostatná kapitola. Na co sem ještě zapomněl? Nevím, bylo toho mnoho! Nejvíc sem propadl Death metalu a to byly žně, to byl ráj. Co tam se všechno dělo! Death evropskej, americkej, chrastivej švédskej, s příchutí thrashe nebo rocknrollu, melodickej nebo brutální, zdoomovatělej. Ale člověk nemohl bejt jen ortodoxní vyznavač jednoho stylu, takový moc nevydrželi a dnes doma koukaj zprávy s lahváčem na pupku a nemaj ponětí, kam se ta muzika dostala dál. Okolo mě snad každej 90´metalista byl otevřenej všemu, kde byla slyšet kytara a bubny. Devadesátky jsou pro mě zlatý věk metalu a důvod, proč to celý jedu dál a s radostí, vášní a neustálým hladem po další muzice.

Scream je fajn debut,Leprosy odost lepšie, na Spiritual Healing ukázal Chuck smer, ktorý definoval tvár a vývoj Death...pre mňa zlom od Human len v superlatívoch...neskutočné albumy.

Smolik: Asi to byl nějakej místní diskotékovej kápo, koneckonců z Držkova do Jilemnice to měl vzdušnou čarou jen asi třicet kiláků :)

Díky za příspěvky. Za sebe můžu říct, že čím víc tvorba DEATH "progovatí", Chuck se čím dál víc vyprofilovává jako introvert ponořený pouze do tvorby a tím pádem v jeho blízkosti ubývá i kontroverzí, tím se mi ty články hůř píšou. :-) Sám jsem zvědav, co vymáčknu z tématu Symbolic, třeba se to povede, ale předem můžu říct, že u Leprosy a Spiritual Healing jsem nechal srdce, tady už budu jen plnit nutnou dávku (snad ne prázdně působících) superlativů.