Lukáš: Kiss nevím, ta kapela je ode mne sto světelnejch let, takže je nedokážu posoudit.

Sicky: Gemini, jasně, máš pravdu. Payback ani nedokážu identifikovat (asi něco z těch novejch průměrnějch věcí) a Disciple se mi zdálo, že hrají dost, ale můžu se mýlit. Souhlasím i s tím, že odcházejí včas, pro mě za pět minut dvanáct, ale pořád je to se ctí. Šlo ale o playlist a neustálýž opakování stejnejch čísel - spokojenej bych byl v situaci, jak ji popsal Stray. Za mě třeba Spirit In Black, Silent Scream, Live Undead, Spill The Blood, klidně Dissident Aggressor, Necrophobic... a ne furt dokolečka nalajnováno "tyhle dvě ze South", tohle ze "Seasons" a z povinnosti dvě z danýho novýho alba. Přijde mi prostě, že je to absolutně nebaví (teď to rrozlučkový asi přece jenom víc) a z povinnosti to odkdákaj, aby dostali vejplatu, stejně jako zedník pokládá cihly i když mu je absolutně u prdele, jak ten barák bude vypadat a jestli se v něm někdo bude cítit dobře. Trochu přeháním.

Stejnej problém mám ale třeba u Megadeth - proč mám chodit na koncvert, když naprosto přesně vím, že budou hrát Sweating Bullets? Proč nezahrajou Foreclosure Of A Dream? A další a další kapely... koncert pro mně musí být něco výjimečnýho.

Za nejhorší příklad tohohle typu považuju českou Vypsanou Fixu - dřív její koncerty bývaly takový exploze. A dnes? Nuda k uzoufání.

Hudba XENTRIX mě nikdy neoslnila, ale třeba si je někdy připomenu, novinku zrecenzuju.

To Stray :
Xentrix vydali novou desku. Hodně mě mrzí , že si zatím nerecenzoval jejich první dvě desky ??!! Myslím, že ve své době byly tyto desky velmi kvalitní. Rád bych si přečetl od tebe pohled na tyto dvě první desky Xentrix !!

Sicky: Tak zrovna já nepatřím k těm, co by se radovali ze skladeb jako Payback, Gemini a Disciple, vidíš, hned tři nechutný hovadiny z devadesátek a post-devadesátek.:-) Když už bych šel na SLAYER i po osmé (a ano, s Holtem by to bylo už potřetí, viz. dva reporty zde na stránkách), tak víš co bych chtěl slyšet? Live Undead, Behind the Crooked Cross, Praise Of Death, At Dawn They Sleep a Kill Again, nejlépe celýho Awaita a k tomu gro z Jižního nebe.:-)

DarthArt :
A koukal si na setlist Kiss ? Ty taky ukončujou kariéru a prostě setlist neobsahuje skoro žádné perly. Mě Kiss hodně zklamali !!

Tak třeba Gemini, Payback, Disciple nehrajou pořád, k tomu Repentless a ty dvě co píšeš a máš 1/4 setlistu jinak. Ale o to nejde, jde o to, že to nebylo žádný dojemný loučení starejch dědků! Byl to mazec. Odcházejí včas, nejsou jako Ozzy nebo Judas Priest nebo Twisted Sister, který trapčej už deset let po ukončení platnosti :)

Koukal jsem na setlist Slayer v Praze, a bylo to s výjimkou "Evil Has No Boundaries" a možná "Born Of Fire" úplně to samý, jako stokrát předtím. OK, na rozlučkovým turné chápu, že hrajou největší hity, ale proč chodit na kapelu, která je naprosto předvídatelná? A hraje to natolik z povinnosti, že ani nenacvičí pět-šest jinejch skladeb.

Navíc bez dvou klíčových figur? Stray to řekl naprosto přesně - není Hanneman, není Slayer.

A finální moudro - nemůže být nic horšího, než vidět kapelu, která byla kdysi synonymem zla a zuřivosti, jak se slzami v očích odehrává poslední koncert a v kapse žmoulá průkazku do domova důchodců. To fakt ne!

Myslím , že vím proč Slayer končí - poslední deska byla prostě průměrná. A další deska by se rodila v hrozných porodních bolestech. Mě například se už nelíbí God hates .., Christ Illusion. Jsem fanda spíše live double alba Decade of agression. Tam aspoň pro mě byl vrchol Slayer. To jestli se v osumdesátých nebo devadesátých letech rodily nejlepší desky mě nezajímá. Některé vyšly v osmdesátých , nebo v devadesátých letech. A tečka. A že v dalších letech se netočily tak kvalitní alba, je dáno tím že se prostě kapely chtěly posunout dál. Vznikla Pantera. A ten core převzali i Slayer. V Čechách tolik kultovní demo Vyznání smrti je prostě to nej od Debustrolu. Co píseň to hit. Když všel Neuropatolog, byl jsem zklamanej. Bavil mě jen klip Údolí hádu. Potom Metallica vydala černé album a Debustrol se tím nechat ovlivnit. Svět je dobrej. Zklamal mě Rapl . Svět se mi hodně líbí. A za pár let šel Debustrol do kytek. Už žádná deska nebyla dobrá.

Stray: já čeče jak na co, třeba Slayer mě na živo baví a šel bych klidně znovu, stejně tak třeba Sick Of it All nebo Meshuggah a třeba teď Tool. Naproti tomu na takovýho Kravitze, Guns anebo na Mastodon už bych znovu nešel, a to přesto, že ty koncerty nebyly špatný.
Za mě je spíš kritérium cena, chodím na hodně koncertů,tak mám limit cca litr za lístek, víc nedám. Třeba na Metlu bych teď klidně zas šel, ale dva a půl je moc (..btw, tam by chtěla i žena,takže by to bylo pivem a taxíkem klidně za šestku:)) anebo třeba SOAD, těšil jsem se ale dvojku? to si ze mě dělaj prdel?
To radši půjdu na Lighting Bolt do Underdogs za dvě kila a je to kolikrát mnohem větší zážitek

Sicky: Není Hanemann, není Slayer. Jednoduchý počty. Jsem presycen neustálého koncertního rejzovani velkých kapel a jejich proklamovanych rozluček. Sorry jako, ale Slayer už vidět nepotřebuji. Stejně jako Ozzyho, Kiss, Metallicu, Guns, Atd.

Norr: Jen se směj, v dobrém. Ačkoliv jsem nebyl žádnej samotář, tak jsem se s devadesátkovými metalisty prostě nemohl moc kamarádit, vždy skončilo u hádky, nikdy jsem nepatřil do podobné komunity, lidi kolem mne prakticky o hudbě ví docela prd, tedy pokud za to prd budete považovat Lennyho Kravitze, Red Hoty nebo Coldplay. Ano, gro mého fandovství také připadá devadesátkách, ale zároveň tvrdím, že hudba 80´s je mi bližší.

Hudba je jako řeka - to je hezky řečeno. Akorát mi jako konzervativnímu dědkovi přijde, že 80´s a 90´s byly sibiřský veletoky, kdežto dneska jde o takový to pouštní koryto, kde občas něco proteče, ale většinou převažuje písek.

Kdybych měl říct svoje nejintenzivnější hudební fanouškovský období, taky jsou to devadesátky. Je to ale samozřejmě ovlivněno tím, že na začátku tý dekády mi bylo 15 a na konci 25.

Jinak ti, co nebyli na Slayeru, tak ať si teď povinně nafackujou! Nejít na POSLEDNÍ koncert legendy v CZ? Nechápu :) ..mj, byl to nářez jaxviň a playlist super

Norr: přesně tak!

Tak hudební 90´ nejsou pro každého, to je jasný. Kdo dává spíš Sunset Strip, Hysterii a největší vodvar je pro něj Slayer, tak tam to je celkem daný (jestli to teď zní, že se Strayovi vysmívám, tak ano, je to tak. Ale myšleno v dobrém). Z toho pohledu sem dítě devadesátkového metalového undergroundu. Jednou mi kamarád vrstevník, když slyšel jak si libuji i v 80´thrashi řekl, že jsem špinavec, ve smyslu "trešmetalista = takovej šmudla vypitej". Myslel to s nadhledem, ale oni ty 90´vlastně takový byly, trochu jiná generace metalistů, pro které už Judas, Maiden a vlastně ani Metallica nebyli Bohové. I já dal raději Black Sabbath než Maiden a týpci v džínovej vestách s nášivkama Judas Priest, co sem je potkával v nějakým tom roce 1990-1991 u nás na vesnický pouti, mi přišli mimo, starý a víc se věnující pivu než hudbě ;o) Já dokonce svoje první CD Black album Metallicy (jinak sem jel hlavně kazety a lp), který sem dostal od příbuzného (je tak max o sedm let starší), jsem asi dva roky potom střelil dál, protože mě to nebralo a vnímal jsem skrz něj Metallicu jako vyměklou bandu (asi až v 94´sem je vzal na milost skrz první tři alba). Já si fakt 90´hudebně užil naplno, ale chápu ten divnej pohled 80´fandů. Vždyť moje nejoblíbenější album Kreator je "Renewal" (pravda, druhý je Extreme...). Mě 90´ daly hlavně toleranci v hudbě. Bylo mi jedno, jestli jedu thrash, doom, death nebo crossover. A to je něco, z čeho sem pak čerpal dál a objevoval hudbu skrz naskrz žánry i časem. Mám svoje limity, třeba o hair metalu si rád přečtu a vím zhruba co kdo a jak zní, ale fanda asi už nikdy nebudu. Oblíbil jsem si pár alb Judasů, Maidenů a podobně, zajímám se o to, kam metal směřuje, co se poslouchá mezi mlaďochy a přečtu co se kde šustne (i o Gloryhammer nebo Nightwish či Whitesnake) a dokonce mám i vlny zájmu o některý směry, které sem dřív vnímal jen okrajově, teď aktuálně třeba Epick heavy doom, nebo před časem celou ranou éru skandinávského blacku. Loni sem jel hustě v King Diamond a Mercyful Fate. Hudba je jako řeka a dá se plavat s proudem, zastavit se na jednom místě, plavat protiproudu a taky kombinovat všechno co jde. Sem dítě 90´metalu se vším všudy a tak kombinuji všechno. Užívám stávající, štrachám se na místě, hledám v minulosti. Hudbou žiju. A to díky 90´ Takže na závěr, nevěřte nikomu, kdo nezažil 90´ a nemá je rád! (velký smích samozřejmě).

Blackfire - on asi taky moc spokojenej nebyl, vždyť hned někdy po Conflict sbalil kramle. Dovedu si představit, že čtrnáct dní před studiem dostal dema a Mille mu řek: Franku, je to ještě trochu víc industriální než Renewal, nauč se to, zbytek mám v hlavě, za čtrnáct dní nahráváme. A Frank: Kurva, tohle nacvičím za odpoledne, ale nebaví mě to, nebaví... a ještě se musím jak debil fotit někde na pařezu, když jsem si zrovna koupil nový pyramidy. Se na to vyseru!!!

Pravda, už Renewal měl takovej industriální obal, ale ten byl moc moc dobrej.

On i ten obal tehdy - předtím jedna kultovní (i když dětinská, což ale vůbec nevadilo) malůvka za druhou, a najednou nějaká elektronka zaflákaná barvou nebo co to bylo, jako by si na to najali Knížáka...

Fioretti byl basovej pilíř u KREATOR 1985-93, mě ale fakt překvapil Frank Blackfire, čeho se účastnil, páč to byl vždy tak trochu melodik, tedy dost sóloval, panoramatizoval zvuk, a pak najednou (jen) nějaká uniformní řežba. KREATOR byli od konce osmdesátek jedna z mých nejoblíbenějších kapel a Cause For Conflict způsobilo, že na koncert v Plzni jsem tehdy ani nešel, první koncert kde jsem je mohl vidět naživo a bez cestování.

Na CfC nebyl už ani Rob Fioretti, ale ten snad tehdy muziku zabalil, pokud se nepletu.