Rok stará druhá deska amerických UNDEATH svědčí o tom, že i ve zdánlivě vyčpělém prostoru klasického death metalu se můžeme dočkat poměrně svěžího materiálu, kde kapela nepotřebuje zrovna šokovat extrémností provedení vlastní tvorby, ani se jakkoliv podbízet moderní době, a přesto všechno dokáže působit i v rámci osvědčených struktur a postupů nanejvýš zajímavě. Ona žánrová uniformita je tak zde dokonale potlačena kvalitním songwritingem, který sice ctí parametry letitého stylu smrti, ale na druhou stranu u této kapely pouze umocňuje její potenciál Více

Je to již dvacet let, kdy vyšlo album, které to mělo již od začátku těžké. Po desce „The Dark Ride“ nastalo u HELLOWEEN velké personální zemětřesení, kdy z kapely odešli (respektive byli odejiti) kytarista Roland Grapow a bubeník Uli Kusch, kteří měli během předchozí dekády velký podíl na zvuku německé legendy. Kytary se ujal Sascha Gerstner (ex-FREEDOM CALL) a drží se jí dodnes. Za bicími byl během nahrávání z různých důvodů chaos, který skončil až příchodem bubeníka Daniho Löblea. Album z roku 2003 nakonec skoro celé nabub Více

Po nečekané smrti Andyho Fletchera již bylo jen na dvojici Dave Gahan a Martin Gore, jakým způsobem, a zdali vůbec, budou pokračovat ve společné hudební cestě. Zbylí dva členové se nakonec rozhodli značku DEPECHE MODE udržet a novým skladbám vetkli typickou esenci jejich pozdní tvorby. Že si více než kdykoliv dříve uvědomují konečnost existence, je na novince opravdu znát, a to bych opravdu neřekl, že je právě „Memento Mori“ albem smutečním či beznadějným. Možná právě smrt dlouholetého parťáka přiměla Goreho s Gahanem oprostit se od balastu a Více

Táborské KALLE už nějaký ten pátek sleduji, ale k důslednějšímu poslechu jejich nahrávek jsem se zatím nedostal. Křehká melancholická hudba plná jemných odstínů chce totiž své. Především správné rozpoložení, klid a čas. Kdo z nás to má?:-) Novinka „Under the Black Moss“ mě začala eminentně zajímat ve chvíli, kdy ji přede mnou spontánně pochválil jeden kamarád, jinak milovník enormně ponurých metalových alb. Na vkus určitých lidí se lze stoprocentně spolehnout a on mezi ně patří. Navíc netoleruje chyby. Lepší doporučení Táborští dostat nemohli. Nehodlám však če Více

„Tak už vám zase šlapou proti proudu, mladej pane?“ „Nojo, paní Millerová, zase, zase“.Ale zas ne tak moc, chce se mi dodat. Nová deska REDEMPTION se mi vlastně líbí, ale na druhou stranu z ní úplně nechrochtám blahem, jako většina recenzí, na které jsem narazil. Hele, nepřeskočil tady zase někdo hlavní chod a nevystavil účet trochu předčasně? Už to tak vypadá, ale doba se vymyká z kloubů, tak co se trochu neurvat ze řetězu. Magorů je dneska všude, že by se lopatou dalo přehazovat, další se snad ztratí v tlačenici. REDEMPTION jsou každopádně jedna z mých srdco Více

Na své třetí desce STORMWITCH dále rozvíjeli svůj koncept heavymetalové kapely, jejíž songy rozněcují u posluchače sice temné, ale i romantizující obrazy dávno zašlých časů. Jejich hudba vždy dokázala vybudit představivost a tak všechny ty noční příběhy protkané nití jedového přediva působily nanejvýš tajemně a zakázaně. Už na prvních dvou deskách kapela potvrdila svůj vysoký potenciál, ovšem zde všechna ta okázalá dějství ze starých časů ožila do podoby, jaká se k heavymetalové hudbě z Německa velmi hodila. Lyrická složka písní STORMWITCH měla vždy Více

Stabilní tvůrčí přetlak a vitalitu by mohl na severské blackmetalové scéně kapele ENSLAVED závidět snad každý. Po třech dekádách existence totiž chrlí desky s vysokou řemeslnou úrovní a to, vzhledem k jejich náročnosti, v opravdu solidním tempu. Nějak se zatím vůbec nezdá, že by po stránce zpracování ze svých standardů a nároků na svou práci slevili. Schválně si představte tu linii šesti řadovek vydaných od „Axioma Ethica Odini“ z roku 2010, zakončenou současnou novinkou „Heimdal“, a odpovězte si, kdo z temného hudebního příbuzens Více

Příběh, jak jsem se v patnácti letech seznámil s hudbou brazilské SEPULTURY, možná může někomu v dnešní době připadat zajímavý, ale ve své době zřejmě nešlo o nic neobvyklého. Alespoň na něm mohu ukázat, jak je dnešní doba úplně jinde. Se jménem brazilské kapely jsem se poprvé střetl někdy na začátku roku 1990, kdy se mi do rukou dostala nahraná kazeta s alby „Schizophrenia“ (1987) a „Beneath The Remains“ (1989). Ta hudba mne fakt hodně zaujala, neb šlo o dravý nářez na pomezí thrashe a death metalu, ve kterém byla spousta energie a nápa Více

Vzhledem k avizovanému červnovému vydání šestého řadového alba od skvělých bostonských rockerů EXTREME, je čas si trochu připomenout jejich poslední nahrávku, dnes již patnáct let starou jízdu „Saudades de Rock“. Ačkoliv lze o této nekomformní hardrockové kapele tvrdit, že vždy patřila mezi tak trochu nevypočitatelné nadžánrové soubory, jejich muzikantské cítění šlo pokaždé spolehlivě identifikovat. Jejich hudba působila v každém období aktuálně, aniž by se primárně řídila módními trendy. Víte, že výraz „Saudades de Rock“, jenž byl Více

Je docela zajímavé, že kapela STEELER začínala v roce 1981 pod názvem SINNER, ze kterého musela později ustoupit, protože se v Západním Německu již jedna heavymetalová kapela totožného jména vyskytovala. Jak správně tušíte, šlo o stuttgartskou kapelu fungující poměrně úspěšně zejména v osmdesátkách, a sice okolo známého baskytaristy Matta Sinnera. Kuriózní je skutečnost, že se hlavní hrdinové této recenze v roce 1983 přejmenovali právě na STEELER, podle jednoho ze songů svých vzorů JUDAS PRIEST, nacházejícího se na přelomové fošně „Bri Více