DP bol vždy a zostane nevyčerpateľným zdrojom hudobných nápadov. Len tak ďalej!!!

Prečítal som recenziu, niečo z diskusie k nej a nakoniec pustil nový DP. No, nie je to vôbec zlé. Ja by som tomu kludne dal o desať percent viac :D

Vzhledem k tomu, jaké je postavení alba Whoosh! v evropských žebříčcích alb, bych si dovolil nesouhlasit. ;) Z velkých evropských trhů:
Německo, Rakousko, Švýcarsko, Finsko #1, Velká Británie #4, Itálie #6, Japonsko #4, Kanada #4. :) Mimochodem, u nás je to dvojka, Now What?! byla na vrcholu, Infinite na druhé příčce.

Petr: sorry, ale novodobá tvorba Deep Purple nikoho nezajímá:)

Ale kulové, že Stouni žijou.... Ale že nahrávají (pokud vím, tak na letošek chystají desku), vystupují a chodí na ně pořád třeba šedesát tisíc lidí.. a hlavně - pořád je to očividně nehorázně baví!

Podívejte se, znám lidi, kteří říkají, že to DP měli zabalit s odchodem IG / RG v roce 73. ;) Kapela, která zavčas končí může končit předčasně - nevíte, co by vzniklo, kdyby chtěli tvořit, ale nikomu nebráním v tom končit. Je to rozhodnutí každého. Ale za mě, rock je jiný žánr s jinými a mnohem širšími možnostmi než metal, což v praxi znamená a širší možnosti adaptace - i s ohledem na věk. A to přesně myslím tím, že pokud by DP nahrávali něco ala Highway Star, nebo Fireball - bylo by to směšné.... ale jim není třicet, je jim v průměru sedmdesát - ale baví je to, je to jejich život a kariéra. Ber, nech ležet.

Jinak "kapela, která zavčas skončí" to nedělá pro prachy - pro prachy to dělá kapela, která "zavčas skončí" a pak se vrací.... z poslední doby mě napadá směšný "reunion" Mötley Crüe, dva roky po údajném konci potvrzeném komickou smlouvou. :)

Klid Darthe, až se vrátím z Ligy Mistrů, tak mu vyplavim žrádlo.

Já nějak nevím, co na tohle napsat ... tohle je zas pro mě snůška pitomejch klišé.

S tím Vlasákem jsem to moc nepochopil - to jako, že Vlasák umřel a Stouni ještě ne, to jako znamená, že Stouni vyhráli?

Nebo že kapela, která zavčas skončí (jako třeba SLAYER) to dělá pro prachy a slávu? Kdežto srdíčkář se bude belhat po pódiu i ve sto letech? To je taky logika, jen co je pravda ....

A ty kecy, že "rockerem se člověk stává nadosmrti", to už zavání Jehovistama, sorry.

Já ten pozoruhodný (a za mě musím říct, že nesmírně pitomý) názor o nějakých věkových limitech, četl... A musím říct, že ten názor je pitomý, pokud je napsán jako obecný odsudek bez kontextu. Řeknu to jinak.... pokud by Deep Purple skládali novou Highway Star, bylo by to trapné. Ale právě proto, že jsou dneska úplně jiní, tak přesně proto novou Highway Star nenapíšou. Člověk se vyvíjí. Bluesmani můžou hrát dobře klidně do pokročilé osmdesátky (viz John Mayall) a pochybuju, že někdo z těch padesáti tisíc lidí v Letňanech mělo pocit trapnosti na Stounech. Rockerem se člověk stává nadosmrti - jenže odejde ve třiceti, někdo v padesáti a někdo to dotáhne třeba do osmdesáti. Proč ne? Moc dobře si pamatuju ty články z doby skoro před patnácti lety o Stounech (tuším, že to bylo když měli hrát v Brně) - myslím si, že tehdy Vlasák napsal posměšně o nich, že jsou jak domov důchodců na kolečkách - no a vidíte, Stouni tu jsou, Vlasák nikoliv. Jsou prostě rockeři, kteří to dělají pro prachy a slávu... a pak jsou rockeři, kteří to dělají ze srdce. Ti první vykalkulovaně skončí (a pak se xyzkrát vrátí), ti druzí v tom zůstanou nadosmrti.

Zas bacha na BLACK SABBATH - celou tu dobu kromě úplnýho závěru se pořád někam vyvíjeli. Pak holt zfotrovatěli, ale těžko najít mezi řekněme SABBATH BLOODY SABBATH a FORBIDDEN dvě desky, které by zněly stejně nebo stagnovaly. Všechno originál.

ALE HLAVNĚ POCHOPILI, ŽE KDYŽ JIM JE DEVADESÁT, BYLO BY TO CELÝ KOMICKÝ. A TO IOMMI S GEEZEREM NA TĚCH DEVADESÁT VYPADALI UŽ NA DEBUTU !!!!

Nesouhlasím - Abandon je tvrdé experimentální album a hodně těžko stravitelné. V podstatě přesný opak hned následujícího Bananas. Ale skladby typu Fingers To The Bone, Any Fule Kno That, Seventh Heaven, Watching The Sky jsou vynikající materiál. Abandon je mnohem lepší deska, než jakou má album pověst (zejména v kontextu s předchozím Purpendicular). Za mě, nejslabší érou DP je ta snaha o unylou komercionalizaci - jako "skalní" fanoušek DP se vysloveně stydím za Slaves&Masters (to je maximálně průměrné album i na komerční éru Rainbow) a s Gillanem za mikrofonem jsou zdaleka nejslabší House Of Blue Light a Battle Rages On. A přiznám se, že za sebe mám Abandon třeba raději, než Stormbringer.

Mimochodem, docela by mě zajímalo, kde pan Horyna přišel na to, že to nové album není dobře přijímané... asi sociální bublina:
Classic Rock Magazine tomu dal 9/10 například. Když kouknu na hodnocení běžných posluchačů tak třeba na německém amazonu (.de) vychází průměr hodnocení u kupujících 4,5/5, na americkém (.com) 4,7/5. V rámci DP fan komunit, kde jsem velmi aktivní, je na první dobrou přijato výrazně lépe než Infinite.

Abandon je pořádný neumětel, ale vedle novinky je to ještě veledílo. Pokud by měli Deep Purple v budoucnu vydat další desku, chtělo by se to nad připravovaným materiálem důkladněji zamyslet, než přívodí fanouškům ještě větší šok.

Nelze než souhlasit ohledně názoru, že jakékoliv lpění na tvorbě z první alb, zvlášť po půlstoletí fungování, je kontraproduktivní a nesmyslné viz.BS, ovšem pro mne prostě nová éra DEEP PURPLE, počínaje plus mínus devadesátými roky, prostě nemá z pohledu aktivního posluchače až takový kouzlo, abych se bedlivě natěšen soustředil na každý jejich vývoj. V rámci tvroby sedmdesátých let by to byla moje nejkrevnější skupina, kdybych tu éru zažil, ale z toho co jsem zažíil už prostě odvařenej nejsem. Jasně že BLACK SABBATH 13 je naprosto zištná a vyfabulovaná proklamace něčeho, co už ty chlapi musí mít dávno za sebou.

Ještě si dovolím dva malé příspěvky:
1.) na Deep Purple si například oproti Black Sabbath cením jedné věci. Nepředstírají, že jsou "ti samí" co v roce 1970. Já si nemůžu pomoct, ale Black Sabbath 13, bylo trapné album právě proto, že kapela "předstírala", že roky 1971 až 2012 neexistovaly a žádný hudební "vývoj" oni, jako muzikanti prostě neprodělali.... Poslední album s Iommiho hlavním tvůrčím přínosem, které za něco stálo, byla skvělá deska Fused s Glennem Hughesem. Devil You Know bylo fajn, ale poněkud... unylé. 13ka právě díky tomu, že kapela si hrála na to, že je rok 1970 - a v podstatě "coverovala" sebe sama, kdy úplně všechno, co na tom albu je, najdete na starých albem v mnohem originálnější a zajímavější podobě, to mi přijde až nedůstojné. V tomhle jsou DP znatelně odlišní - dík bohu za to.

2.) Nevidím nic špatného na tom, když kapely a muzikanti s věkem (a tady pokročilým věkem) tak nějak.... "měknou". Když si poslechnete Gillanovo One Eye To Morroco, tak je to úplně něco jiného, než byl třeba Toolbox. Nejtvrdším albem Morsovy éry je Abandon (tedy deska, u které třeba Jon Lord příliš nebyl) a Don svůj "nováčkovský" komplex zahodil až s Now What?! - jenže zavedl kapelu úplně jinam. Bananas byla fajn, nesmírně pohodová "happy" deska (ještě s rukopisem Jona Lorda, který některé skladby pro něj ještě napsal), následující Rapture se bohužel těžce nepodařila - a kdyby nepotkali Ezrina, asi by žádné další album ani nebylo (dobře se ví, že kapela byla z natáčení Rapture a konečného výsledku tak otrávená, že do studia se nikomu z nich znova nechtělo), ale ty tři poslední alba jsou jiná. A za velký příslib považuju nejnovější rozhovory s Rogerem Gloverem - protože snad bude hned příští rok čtvrtá!

1.) slyšel autor stejné album, jako já?
2.) Z éry s Donem bych tuhle desku zařadil na druhou příčku (NW?! na první), z éry se Stevem Morsem na třetí (NW?! na první, Purpendicular na druhou). V určitém ohledu Whoosh! navazuje na Bananas - je trošku "lehčí", než by se od hardrockových bardů dalo očekávat. Ve srovnání s předchozím albem tu nejsou vyloženě slabé věci typu One Night In Vegas nebo On The Top Of The World.
3.) v té desce jsou četné odkazy na minulost. Perfect Strangers na začátku skvělé No Need To Shout je zcela evidentní, ale třeba taky vtipné textové - roztomilý odkaz na Trashed od Black Sabbath. Step By Step by klidně mohla vyjít na Purpendicular, protože je to kříženec Soon Forgotten s Purpendicular Waltz.
4.) Když jsem to album slyšel poprvé, tak moje první myšlenka byla, že jde o nejvíc "rock´n´rollové" album DP v katalogu - čistokrevný rock´n´roll ala Jerry Lee Lewis / Little Richard DP snad nikdy nenapsali, až teď s vtipným kouskem What The What. Oproti předchozímu albu má tahle deska výhodu, že všechny skladby (i když se drží středního tempa), tak mají větší odpich než takové Get Me Outta Here nebo One Night In Vegas.
5.) otázkou je, co od DP člověk očekává - já jsem s tímhle albem velice spokojen, řadím ho rozhodně nad předchozí Infinite (kde jsem ty tři skladby, které ho tahají těžce dolů vypsal - a tady naštěstí nejsou). Whoosh! v té trojce Ezrinových alb pokračuje v nastoleném trendu - na první poslech jsou to okamžitě ezrinovští DP s jasně rozeznatelnou identitou, což u kapely s takovou historií je obdivuhodný počin. Oproti předchozím dvěma albům je na téhle desce mnohem výraznější Steve Morse, kterému trochu uvolnil prostor Don Airey (byť ten kapelu stále zjevně vede) a oproti minulé Infinite, je tohle album mnohem víc "gillanovské" - vokální melodie a texty, to je přímo učebnicový IG. Oproti Infinite kvalitativně sešup nenastal, je to lepší deska.

Prowler: Ano, máš opět pravdu - Martas i Petr je jedna totožná IP adresa. :-)

Během své pisatelské činnosti jsem se ať už u sebe, či u druhých kolegů setkal s toliko trolením, že mě podobné výlevy z okolí nemohou už překvapit. Zjevně má stejný pisatel obou příspěvků nějaký osobní problém a snaží se jej ventilovat ponižováním a urážením druhých. I tak mohu krátce zareagovat: podrobnosti o skladbě z debutu jsem uvedl zjevně jen v druhé recenzi na Progu, takže trošku vím o co jde a jestli je to myšleno jako uzavření kruhu - možná? A jestli se někomu nová deska tak moc líbí, je to jenom dobře, alespoň v něm našli D. P. dalšího oddaného příznivce, což budou potřebovat, páč dle reakcí okolí, příliš mnoho lidiček z novinky zase tolik nadšeno není.

Sorry, Martasu!

Navíc pod nicky Petr a Marťas se skrývá stejný jedinec, což jest pro mne evidentním faktem dle onohož typického tečkování. Mohlo by sic jíti o katolíka římského, jenž v druhém příspěvku použil svého jména biřmovacího, leč to nepředpokládám. Nadto křesťané přec nelhou, ke svým názorům se hrdě hlásí za všech okolností a jsou charakterově a názorově konzistentními, né?

Projevy lidí jako Petr jsou přesně tím důvodem, proč si tolik lidí myslí, že rockeři jsou tlupa zastydlých, primitivních a směšných šašků. U nás máme taky jednoho takovýho a člověk aby se styděl přiznat, že poslouchá podobnou muziku.

spajk: Jak kdy, někdy určité části příspěvků jo. Třeba tohle: "Na to nepotřebuju koukat na dokument, vždyt tyhle alba (Derek a Blind Faith) jsou snad ve všech encyklopediích rocku! Vy to ještě nemáte?" Ale budiž někomu přijde nepochopitelný, že jsem nikdy neslyšel žádné album Claptona, mě zas přijde samozřejmost znát vše od Black Sabbath. Jo a neslyšel jsem v životě nic ani od Boba Dylana nebo Toma Pettyho. AOR je pro mne "guilty pleasure" a když ty stěžejní alba mnohdy mám a mám je i v oblibě, ani omylem ten žánr nedokážu přijímat s vážností. Vždyť třeba koukni na klip "Eye Of The Tiger" od SURVIVOR, copak tohle může brát někdo jinak než s pousmáním?

https://www.youtube.com/watch?v=btPJPFnesV4

Petr a Martas, trochu mě ty vaše příspěvky připomínaj obsah "diskusí" na novinky.cz , neznám moc lidí s přehledem a vyposlouchaností Horyny.