Pro mě byl AO jako zjevení, něco tak odporného jsem do té doby neslyšel, ten zpěv, no paráda. Zejména první půlka alba byla skvělá. Pak přišla další a další muzika a tak jsem k Sodom už nějak nenašel cestu.
K těm zpěvům obecně: právě proto, že ti zpěváci nebyli dokonalí a neuměli to, tak se ty kapely daly odlišit a rozpoznat. Tak jsem to měl aspoň já.

To, že někdo dává přednost Children Of Bodom a novým Dimmu Borgir před klasikami od Death a Sodom je sice tragédie, ale podobné věci se bohužel občas stávají. Třeba našemu sousedovi před týdnem umřel pes, to bylo taky hodně smutný. :-(

Moderní krákory jsou všechny na jedno kopyto, vůbec v tom necítím ten osobní zápal, všechny ty Laihové a Shagrathové jsou prefabrikát. A s tím souvisí myšlenka, která mne dnes ráno usedla na mysl, když jsem si prohlížel Line-up toho metalového festu v Moravském Krumlově. PRAGOKONCERT ZNAJI ZJEVNĚ JEDINOU DEATHMETALOVOU KAPELU -> KATAKLYSM! Protože jsou u Nuclear Blast.:-)

Sem už holt zvyklej na trochu jiný Hlasy. To chlapecký pořvávání je úsměvný. Ale třeba jsem snad po 15ti letech poslouchal Symbolic a Chuck na mě působí dneska už úplně stejně vtipně. Naopak moderní krakory jsou super. V poslední době hodně překvapil Demonaz na jehož pár let starý sólovce to bylo takový hodně rozpačitý a dneska na novince vládne. Ale třeba i jiní. Petrozza, Laiho, Shagrath...moderní krakory jsou prostě o nečem jiném.

Louža: Vokál je v pořádku, porucha je evidentně na tvém přijímači. :-)

Uznávám (i když nerad), že jsou na světě i lepší zpěváci, ale obávám se, že Andrea Bocelli u Sodom zpívat nebude. :-)

Vokál je prostě SODOM, hovada, ...co chceš?!:-)

Určitě není přehnaně krátký. Je tak akorát, všechno tam dokonale sedí. Když poslouchám třeba aktuální alba Megadeth s hodinovou stopáží a stejnou nebo menší sumou nápadů než je tady, chce se mi brečet. I bez vazby a minulost musím říct, že je to fajn deska....jen ten vokál...

To je jasný, že ta perspektiva, se kterou tu desku vnímáš je naprosto odlišná od té mé. Tak třeba mě by v životě nenapadlo řešit u SODOM zpěv, dál mne tohle album nikdy nepřišlo nějak přehnaně krátký, prostě akorát normální délka necelých 40ti minut pro devět skladeb, taková alba tehdy vycházela normálně. Ve své době mělo album pro středoevropana stejnej dopad jako Reign in Blood, South Of Heaven, Beneath the Remains, And Justice For All, Pleasure to Kill nebo Extreme Aggression a bylo rozhodně frekventovanější než cokoliv od amerických kapel jako MEGADETH, TESTAMENT, OVERKILL a EXODUS.

A to já nebyl. Akorát teda hodnotím kladně délku alba. 35minut stačí všem. Mám co chci zahrát, zahraju to a jdu do hajzlu. Žádný natahování skladeb na dvě hodiny jak to dělaj kapely dneska...

Agent Orange je základní slabikář všech, kdo začali poslouchat zahraniční tvrdej metal v letech 1989 a 1990.

Já teda Agent Orange určitě přeposlouchané nemám. Tahle kapela mě dokonale minula i když cover a reputaci AO jsem znával. Když si to pustím dneska, tak hudba dost slušná, ale vokál je teda tragickej.

podobné podivné teorie o ,,přeposlouchanosti,, ale asi napadají jen mě, ani se tomu nedivím :)

k tomu mě napadá jen jedna taková soukromá teorie - hudebník, který je na scéně fakt dlouho by teoreticky mohl mít radši ty nahrávky, ze kterých se tolik na koncertě nehraje, respektive je nemá přeposlouchaný. Agent orange určitě slyšel milionkrát, podobně jako skalní fanoušci, když si ale Tom jednou za čas pustí nějakou pozapomenutou desku, pravděpodobně u něj může vyvolat i silné pocity

Hm, Tom sice Get What You Deserve měl a má hodně v oblibě,faktem ale je,že Sodom ihned přispěchali s návratem do starých thrashových kolejí v podobě slabšího počinu Masquerade.Tedy si nemyslím, že by tehdy byli všichni z Get What.. tak nadšení,jak tvrdí Tom. Tlak na čistotu (thrashovýho) stylu na Masquerade zřejmě převážil nad uměleckou svobodou.
Pro pořádek dodávám, že od Sodom mám nejradši Agent Orange,Get What You Deserve a Decision Day.

Stray: Nebudeš tomu věřit, ale Tom Angelripper považuje právě alba z tohoto období za svá nejoblíbenější:

„My favorite albums are heavier ones, "Get What You Deserve” and "Masquerade In Blood”. They´re definitely my favorites from all the times. I also like "Code Red”, "M-16”… I like "Decision Day”, the new one, definitely, but if you go back to the nineties, it´s definitely "Get What You Deserve”, because the way we recorded this album was completely different, we had no overdubs. If you listen to it there is just one guitar and one bass guitar. And we recorded bass, guitar and drums live in the studio and then did the vocals later. So we just recorded all the songs for that album in one week... there are bands that do the soundcheck in one week. I like the sound, it´s so powerful because the bass is very loud and there´s only one guitar… it´s all very rough and very punky and very brutal. And at the time other bands tried to get more commercial. Trying to sound not so heavy in order to sell more. I never minded… we just did the music for us. And for the fans. We did "Get What You Deserve”, and the record company listened to it and said "it´s awful, you cannot release it, you have just one guitar and so on…” But it was exactly how the band sounded at that time, you know… So we wanted to bring it out that way. And in the end people loved it. It had the heaviest guitars we had ever recorded. Atomic Steif was one of the best drummers at that time. I love this album. I also like "Persecution Mania”, "Better Off Dead” is a good album… but from the whole I think "Get What You Deserve” is number one for me.”

Zdroj: http://www.voicesfromthedarkside.de/Interviews/SODOM--11049.html

ještě bych doplnil, že m16 má opravdu povedený koncept (válečné příběhy z asijských dějin), který tomu zvuku a obalu sedí jako prdel na hrnec. Pro mě je M16 jasná desítka v hodnocení

Agent Orange je perfektní filigránsky promakaná německá kvalita.

Code Red a M-16 mám jako alba, kde došlo k návratu minimálně na úroveň Tapping the Vein. Ty tři předchozí zvrhlý hovadiny mám ale taky rád.

SODOM sleduju od onoho roku 1989, ale musím se přiznat, nikdy jsem si neposlechl alba Code Red a M16. Ani nevím v jakém pořadí vyšla, jen tuším, že to bylo nějak po roce 2000. Ten důvod bylo znechucení nad vývojem tvorby téhle party, kdy se z nich v letech 1994-98 stala průměrná pivní parta.

no M16 je částečně takový bahýnko, ale mě se ten zvuk spojený s naprosto smrtícími originálními riffy, který se povedlo na tuhle desku nasbírat, líbí