SODOM - Agent Orange

100%

U příležitosti současného návratu kdysi dávno vzývaného a oslavovaného kytaristy Franka Blackfirea do sestavy SODOM jsem se rozhodl připomenout nejen jeden z nejdůležitějších milníků tehdejšího západoněmeckého thrash metalu, ale rovněž i jedno z nejoblíbenějších alb, která v tehdejším Československu formovala vkus metalové omladiny na sklonku osmdesátých a na počátku devadesátých let. V roce 1989 (a posléze i ve „svobodném“ ročníku 1990) se „Agent Orange“ od Gelserkirchenského tria nalézal na samotném vrcholu zájmu a popularity metalových příznivců na našem území, hned vedle nejznámějších metalových počinů světové scény, jmenovitě vedle takových pojmů jako METALLICA, SLAYER a nově, hlavně díky albu „Beneath the Remains“, brazilské úderky SEPULTURA.

Období thrashové horečky utěšeně gradovalo právě tehdy a z ohlasů metalových fanoušků u nás a ve všemožných amatérských fanzinových anketách bylo patrné, že právě nejnovější výtvor SODOM zasáhl střed terče. Trojice civilně působících řízků z westfálské průmyslové aglomerace tehdy padla mnohým, tvrdou hudbu hltajícím floutkům, do noty. Tom Angelripper (řev, baskytara), Chris Witchhunter (bicí) a Frank Blackfire (kytara) spolu již hráli několik let a poprvé se představili evropské metalové obci prostřednictvím skvělého a v pořadí druhého řadového alba „Persecution Mania“ v roce 1987. Deska vyšla u tehdy agilní německé metalové stáje SPV/ Steamhammer, kde právě tehdy patřili SODOM, spolu s DESTRUCTION, ASSASSIN a zprvu i s favorizovanějšími hejvíkáři STEELER, ze kterých se na sólovou dráhu později vyloupl uznávaný kytarista AXEL RUDI PELL, k největším a vlastně i nejúspěšnějším akvizicím.

Kapela si v druhé polovině osmdesátých let prošla nutnou personální rekonstrukcí a zprvu si jejich neumětelský kravál, který byl nazýván spíše black metalem, musel projít jistými zvukovými, ideovými (texty plné satanského hudrování vzaly za své už v roce 1986) a hráčskými obměnami. S příchodem Blackfirea ke kytaře a po odpískání satanské lyriky, nacházející se především na debutovém minialbu „In The Sign Of Evil“, ale také na po zvukové stránce nepovedeném prvním velkém nosiči „Obsessed by Cruelty“, došlo na příklon k válečným a politickým tématům a sociálně-kritickým výpovědím. Tehdy začalo jít všechno správným směrem, neboť ultra-důrazná metalická vřava „Persecution Mania“ sklidila pro SODOM nebývale velké ovace. V roce 1988 přišel na řadu živák „Mortal Way Of Life“, a pak už se jen čekalo, s čím se stále vyvíjející kapela vytasí. Výsledek práce v berlínských studiích 1.června 1989 předčil všechna očekávání.

I „Agent Orange“ zdobila zejména válečná tématika a ultra-rychlý a hutný thrashmetalový nářez se vyznačoval výtečnou instrumentací, což bylo poznat zejména na propracovanější a strukturovanější hře kytaristy Franka Blackfirea, jehož dechberoucími riffy, drtivými výpady a valy, stejně jako vřískajícími sóly, bylo album od začátku do konce přeplněné. Navíc mne v mnoha ohledech přišly určité postupy variabilnější a samozřejmé. Ona přirozeně získaná gradace skladeb vybízela totiž k vzpomínce na styl skládání zesnulého Cliffa Burtona, jehož rukopis jsme poznali na nejlepších albech METALLICY – „Ride The Lightning“ a „Master Of Puppets“. Právě album SODOM z roku 1989 v sobě nějakým záhadným způsobem vlastní podobný esprit. Týká se to třeba rozepjaté střednětempé hymny „Remember The Fallen“, jejíž dusná atmosféra, pomalé tempo a celková chytlavost v druhé polovině, přejde naprosto plynulým způsobem do rychlé druhé části, stejně tak u skladby „Magic Dragon“, kde song začíná rozvážněji, aby se z něho stala dost možná jedna z největších zběsilostí kapely vůbec.

Památná je samozřejmě titulní hymna „Agent Orange“, plná skvělé atmosféry, thrashmetalové agresivity a panoramatického vyznění, doslova ideálního akcelerátor schopný přenést posluchače do vřavy vietnamské války se všemi svými vychytávkami, zvuky helikoptér, vysílaček a výbuchů. Neméně přesvědčivě však vyznívá další válečná suita „Tired And Red“ nebo nespoutaná brutalita trojky s krimi-sexuálním podtextem - „Incest“, kde se SODOM dotýkají hranic death metalu. Žánru, který se tou dobou začal vehementně hlásit o slovo. „Remember the Fallen“ jako oslava válečných hrdinů a vzpomínka jejich památky se stala patrně jednou z nejoslavovanějších skladeb SODOM vůbec a tvoří jakýsi důstojný monolit nejslavnější etapy historie této německé kapely. 

Skladby „Magic Dragon“ a „Exhibition Bout“ jsou již dávno klasikami a rovněž představují SODOM na vrcholu sil. Ochraptělý Tom Angelripper je zde schopen ze sebe vymačkávat do té doby nejbrutálnější řev, stejně jako hned v následující „Ausgebombt“ (což je další velký hit zmíněného období) přistoupí na absorbci jakési punkové melodiky. Vše vrcholí vřavou „Baptism Of Fire“, která patří k nejprogresivnějším položkám portfolia SODOM a vlastní strhující momenty. Bonusem je pak „Don´t Walk Away“, uvolněná rocková vyřvávačka na závěr, která představuje opravdové zklidnění. SODOM se podařilo v roce 1989 nahrát jedno z nejdůležitějších thrashmetalových alb Starého kontinentu a po zásluze s ním sklízeli ohromné ovace. Důkazem budiž dvacet tisíc fanoušků na stadiónu v bulharském hlavním městě Sofii, kteří tehdy v roce 1990 čekali na své hrdiny. 

19.07.2018	Diskuse (28)	Stray janpibal@crazydiamond.cz