Last Hardrock Outsider

SODOM - Agent Orange

U příležitosti současného návratu kdysi dávno vzývaného a oslavovaného kytaristy Franka Blackfirea do sestavy SODOM jsem se rozhodl připomenout nejen jeden z nejdůležitějších milníků tehdejšího západoněmeckého thrash metalu, ale rovněž i jedno z nejoblíbenějších alb, která v tehdejším Československu formovala vkus metalové omladiny na sklonku osmdesátých a na počátku devadesátých let. V roce 1989 (a posléze i ve svobodném ročníku 1990) se „Agent Orange“ od Gelserkirchenského tria nalézal na samotném vrcholu zájmu a popularity metalových příznivců na našem území, hned vedle nejznámějších metalových počinů světové scény, jmenovitě vedle takových pojmů jako METALLICA, SLAYER a nově, hlavně díky albu „Beneath the Remains“, brazilské úderky SEPULTURA.

 

Období thrashové horečky utěšeně gradovalo právě tehdy a z ohlasů metalových fanoušků u nás a ve všemožných amatérských fanzinových anketách bylo patrné, že právě nejnovější výtvor SODOM zasáhl střed terče. Trojice civilně působících řízků z westfálské průmyslové aglomerace tehdy padla mnohým, tvrdou hudbu hltajícím floutkům, do noty. Tom Angelripper (řev, baskytara), Chris Witchhunter (bicí) a Frank Blackfire (kytara) spolu již hráli několik let a poprvé se představili evropské metalové obci prostřednictvím skvělého a v pořadí druhého řadového alba „Persecution Mania“ v roce 1987. Deska vyšla u tehdy agilní německé metalové stáje SPV/ Steamhammer, kde právě tehdy patřili SODOM, spolu s DESTRUCTION, ASSASSIN a zprvu i s favorizovanějšími hejvíkáři STEELER, ze kterých se na sólovou dráhu později vyloupl uznávaný kytarista AXEL RUDI PELL, k největším a vlastně i nejúspěšnějším akvizicím.


 

Kapela si v druhé polovině osmdesátých let prošla nutnou personální rekonstrukcí a zprvu si jejich neumětelský kravál, který byl nazýván spíše black metalem, musel projít jistými zvukovými, ideovými (texty plné satanského hudrování vzaly za své už v roce 1986) a hráčskými obměnami. S příchodem Blackfirea ke kytaře a po odpískání satanské lyriky, nacházející se především na debutovém minialbu „In The Sign Of Evil“, ale také na po zvukové stránce nepovedeném prvním velkém nosiči „Obsessed by Cruelty“, došlo na příklon k válečným a politickým tématům a sociálně-kritickým výpovědím. Tehdy začalo jít všechno správným směrem, neboť ultra-důrazná metalická vřava „Persecution Mania“ sklidila pro SODOM nebývale velké ovace. V roce 1988 přišel na řadu živák „Mortal Way Of Life“, a pak už se jen čekalo, s čím se stále vyvíjející kapela vytasí. Výsledek práce v berlínských studiích 1.června 1989 předčil všechna očekávání.

 

I „Agent Orange“ zdobila zejména válečná tématika a ultra-rychlý a hutný thrashmetalový nářez se vyznačoval výtečnou instrumentací, což bylo poznat zejména na propracovanější a strukturovanější hře kytaristy Franka Blackfirea, jehož dechberoucími riffy, drtivými výpady a valy, stejně jako vřískajícími sóly, bylo album od začátku do konce přeplněné. Navíc mne v mnoha ohledech přišly určité postupy variabilnější a samozřejmé. Ona přirozeně získaná gradace skladeb vybízela totiž k vzpomínce na styl skládání zesnulého Cliffa Burtona, jehož rukopis jsme poznali na nejlepších albech METALLICY – „Ride The Lightning“ a „Master Of Puppets“. Právě album SODOM z roku 1989 v sobě nějakým záhadným způsobem vlastní podobný esprit. Týká se to třeba rozepjaté střednětempé hymny „Remember The Fallen“, jejíž dusná atmosféra, pomalé tempo a celková chytlavost v druhé polovině, přejde naprosto plynulým způsobem do rychlé druhé části, stejně tak u skladby „Magic Dragon“, kde song začíná rozvážněji, aby se z něho stala dost možná jedna z největších zběsilostí kapely vůbec.

 

Památná je samozřejmě titulní hymna „Agent Orange“, plná skvělé atmosféry, thrashmetalové agresivity a panoramatického vyznění, doslova ideálního akcelerátor schopný přenést posluchače do vřavy vietnamské války se všemi svými vychytávkami, zvuky helikoptér, vysílaček a výbuchů. Neméně přesvědčivě však vyznívá další válečná suita „Tired And Red“ nebo nespoutaná brutalita trojky s krimi-sexuálním podtextem - „Incest“, kde se SODOM dotýkají hranic death metalu. Žánru, který se tou dobou začal vehementně hlásit o slovo. „Remember the Fallen“ jako oslava válečných hrdinů a vzpomínka jejich památky se stala patrně jednou z nejoslavovanějších skladeb SODOM vůbec a tvoří jakýsi důstojný monolit nejslavnější etapy historie této německé kapely. 


Skladby „Magic Dragon“ a „Exhibition Bout“ jsou již dávno klasikami a rovněž představují SODOM na vrcholu sil. Ochraptělý Tom Angelripper je zde schopen ze sebe vymačkávat do té doby nejbrutálnější řev, stejně jako hned v následující „Ausgebombt“ (což je další velký hit zmíněného období) přistoupí na absorbci jakési punkové melodiky. Vše vrcholí vřavou „Baptism Of Fire“, která patří k nejprogresivnějším položkám portfolia SODOM a vlastní strhující momenty. Bonusem je pak „Don´t Walk Away“, uvolněná rocková vyřvávačka na závěr, která představuje opravdové zklidnění. SODOM se podařilo v roce 1989 nahrát jedno z nejdůležitějších thrashmetalových alb Starého kontinentu a po zásluze s ním sklízeli ohromné ovace. Důkazem budiž dvacet tisíc fanoušků na stadiónu v bulharském hlavním městě Sofii, kteří tehdy v roce 1990 čekali na své hrdiny. 


19.07.2018Diskuse (25)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Megoš
24.07.2018 15:42

Pro mě byl AO jako zjevení, něco tak odporného jsem do té doby neslyšel, ten zpěv, no paráda. Zejména první půlka alba byla skvělá. Pak přišla další a další muzika a tak jsem k Sodom už nějak nenašel cestu.
K těm zpěvům obecně: právě proto, že ti zpěváci nebyli dokonalí a neuměli to, tak se ty kapely daly odlišit a rozpoznat. Tak jsem to měl aspoň já.

 

Valič
24.07.2018 13:58

To, že někdo dává přednost Children Of Bodom a novým Dimmu Borgir před klasikami od Death a Sodom je sice tragédie, ale podobné věci se bohužel občas stávají. Třeba našemu sousedovi před týdnem umřel pes, to bylo taky hodně smutný. :-(

 

Stray
24.07.2018 12:59

Moderní krákory jsou všechny na jedno kopyto, vůbec v tom necítím ten osobní zápal, všechny ty Laihové a Shagrathové jsou prefabrikát. A s tím souvisí myšlenka, která mne dnes ráno usedla na mysl, když jsem si prohlížel Line-up toho metalového festu v Moravském Krumlově. PRAGOKONCERT ZNAJI ZJEVNĚ JEDINOU DEATHMETALOVOU KAPELU -> KATAKLYSM! Protože jsou u Nuclear Blast.:-)

 

Louža
24.07.2018 12:49

Sem už holt zvyklej na trochu jiný Hlasy. To chlapecký pořvávání je úsměvný. Ale třeba jsem snad po 15ti letech poslouchal Symbolic a Chuck na mě působí dneska už úplně stejně vtipně. Naopak moderní krakory jsou super. V poslední době hodně překvapil Demonaz na jehož pár let starý sólovce to bylo takový hodně rozpačitý a dneska na novince vládne. Ale třeba i jiní. Petrozza, Laiho, Shagrath...moderní krakory jsou prostě o nečem jiném.

 

Valič
24.07.2018 12:41

Louža: Vokál je v pořádku, porucha je evidentně na tvém přijímači. :-)

Uznávám (i když nerad), že jsou na světě i lepší zpěváci, ale obávám se, že Andrea Bocelli u Sodom zpívat nebude. :-)

 

Stray
24.07.2018 12:37

Vokál je prostě SODOM, hovada, ...co chceš?!:-)

 

Louža
24.07.2018 12:23

Určitě není přehnaně krátký. Je tak akorát, všechno tam dokonale sedí. Když poslouchám třeba aktuální alba Megadeth s hodinovou stopáží a stejnou nebo menší sumou nápadů než je tady, chce se mi brečet. I bez vazby a minulost musím říct, že je to fajn deska....jen ten vokál...

 

Stray
24.07.2018 12:07

To je jasný, že ta perspektiva, se kterou tu desku vnímáš je naprosto odlišná od té mé. Tak třeba mě by v životě nenapadlo řešit u SODOM zpěv, dál mne tohle album nikdy nepřišlo nějak přehnaně krátký, prostě akorát normální délka necelých 40ti minut pro devět skladeb, taková alba tehdy vycházela normálně. Ve své době mělo album pro středoevropana stejnej dopad jako Reign in Blood, South Of Heaven, Beneath the Remains, And Justice For All, Pleasure to Kill nebo Extreme Aggression a bylo rozhodně frekventovanější než cokoliv od amerických kapel jako MEGADETH, TESTAMENT, OVERKILL a EXODUS.

 

Louža
24.07.2018 11:35

A to já nebyl. Akorát teda hodnotím kladně délku alba. 35minut stačí všem. Mám co chci zahrát, zahraju to a jdu do hajzlu. Žádný natahování skladeb na dvě hodiny jak to dělaj kapely dneska...

 

Stray
24.07.2018 11:28

Agent Orange je základní slabikář všech, kdo začali poslouchat zahraniční tvrdej metal v letech 1989 a 1990.