U obojího mluvím o těch posledních výtvorech

nelepší je ten konec o tý holce. Bohužel je to smutná pravda :)

Já to vidím jako Stray - ten poslední Citron se jim jako projekt povedl, vytáhli z toho maximum, co ještě kolem "Radegasta" lítalo ve vzduchu a dali trhu do písmene to, co si přál. Samozřejmě těch zákazníků už je dneska jen pár, ale vlastně jsou z toho všichni nadšeni. Jsou tam k tomu ty pro mě nepřekonatelný nabubřelý kecy, ale je tam i ten pracovní výsledek, kdežto Kreyson byly jenom ty kecy.

Obojí dneska už neposlouchám, ale rozdíl je v tom, že zatímco Kreyson nejsem schopen poslouchat do konce, ten Citron mě zas tak moc nesere. Ale jednou za půl roku to stačí.

Obecně - ono to loktaření málokomu přinese štěstí. Můžeš za sebou nechat krvavou stopu, ale všichni známí se od tebe odtáhnou, protože se z tebe poblejou a bojej se, že když jdeš přes mrtvoly jinejch, jednou zničíš i je. Obklopíš se vyžírkama a podobnejma predátorama, který čekaj na tvý zaváhání, aby tě zakousli. Ty ten tlak nevydržíš a nakonec začneš chlastat nebo fetovat a je úplně jedno, že je to drahej vizour nebo koks, protože konce jsou stejný jak u rumu a levnýho perníku. Nakonec tě zakousnou a ty dopadneš jako zoufalec, kterej obejzá ty známý, ke kterejm se předtím choval jako hovado.

A pokud seš arcisvině, tak tě nic takovýho nevyvede z míry - jenže stejně: děti studujou na druhým konci světa, protože se bojíš, aby je nějaký vyděrači neunesly, ty seš 24/7 obklopenej ochrankou a že by sis vyrazil se sluchátkama na Kašperk, to je pro tebe naprosto nedostižný. Žiješ v kýčovitý vile obklopený třímetrovou zdí nebo seš navždy zavřenej v nějakým Hiltonu na Bahamách. No je tohle nějaká výhra?

Samozřejmě tady uvádím extrémní příklady, ale hon za úspěchem fakt není žádný štěstí, aspoň pro mě ne. Život se má prožít a ne přežít! Samozřejmě když žiješ na saopaulský favele, tak to je druhej extrém.

Ještě jeden příklad - typická nějaká krásná holka, co jde tvrdě za svým, studuje tři vysoký školy najednou, trápí se hladem, aby neztloustla a mohla se přihásit na miss, protože to je přece ta správná kariéra, a co z toho všeho: a) nabrnkne si nějakýho pracháče, kterej ji buď má jako služku nebo ji tříská, b) skončí někde jako pucflek v kanclu a když dosáhne manažerskou pozici, všichni ji nenáviděj, c) zkouší jakejkoli "šoubyznys", chce bejt herečka a skončí tím, že někde kouří čuráky v seriálu "Sexík na víkend".

HM, TO SE ZAS VYKECÁVÁM, ALE ASPOŇ ŘEČ NESTOJÍ :):):)

Tak poslední Citron považuji za úspěšný projekt na rozdíl od Kreysonu. I když si o tom můžu myslet cokoliv, tam svůj potenciál využil.:-)

mrhání jménem jo, ale něco tě mu za to cinklo :) stejně jako za ten citron

Mám za to, že jsem tím nejhorším managerem pro tyhle stránky, protože prostě nejsem managerem žádným.:-)

V hudbě, i tej komerční, dle mého platí. Co se dlouhodobě uchytí (třeba na osm deset let), na tom něco opravdu je. U Křížka mi zaráží ta petadvacetileta kvalitativní pauza, když dokázal během pěti let být u alb jako Radegast, Anděl na útěku, Zlatej chlapec a Křižáci. Ty věci za něj nikdo nesložil neotextoval, pak ten úpadek souvisel s mnohem menším zájmem o jeho hudbu, zkrátka si radši otevřel láhev než aby se snažil někomu něco dokazovat.:-) Co ale s tou srackou Návrat krále? Nevím co si o takovém preslapu myslet. To bylo vyložené mrhani jménem kapely. :-)

Jsou sobci a sobci (s tahem na branku). Myslím že Mustaine někde říkal, že album Cryptic writings byl cíleně komerční tah. Něco podobnýho ale mohl svým způsobem prohlásit už ke Countdown, protože ta je opravdu zásadně jiná než RiP (co se týče hlavně hitovosti na první dobrou, nikoliv kvalitou kytarových sól atd.)-

Death Or Glory, pochopitelně:)

Vypichuju produkci Jana Němce, tomu se v té době fakt dařilo. Těsně předtím RW-Death of Glory nebo dnes už méně známá megafošna Zed Yago - Pilgrimage.

Skurvenej mobil.:-)

Oprava: Ne učením, ale cenim. Skurvej mobil.

Já se tomu managerovani smál taky z toho důvodu, ze hon za úspěchem z duše nenavidim. A to mam kolem sebe několik superuspesnych lidí a dokonce i v hudbě. Prostě jsem se v životě nějak nezzil s pravidly současného režimu. Ten sobeckej tah na branku z toho je mi ve skutečnosti zle. Musí za tím být i něco navíc. U Křížka si krom jeho hlasového fondu nejvíc učením schopnosti skládat chytlavé hity, co oslovují mraky lidí. Kdyby tohohle nebylo, mohl by to sebeupoceneji tlačit, ale bylo by mu to k hovnu.

když jsem slyšel Ztracenou archu naživo, tak jsem si skoro říkal, kde se to v tom strejcovi vyplešatělým bere :) Živé provedení Kreysonu po roce 2005 je ale pochopitelně snůška pózy spíše usměvného charakteru.

až ted jsem si všiml věty .. křižáky nedám. Tak teda požadavek z mého předchozího příspěvku stahuji :)

No mně se ta Archa taky líbí... akorát mi přijde "jenom dobrá", kdežto ty ostatní mi přijdou ještě mnohem lepší :)

recenze je tradičně vynikající, Křižáky si můžeme dát taky :) Podobně kvalitní album jako Vzhůru přes oceán, více rockové, nadýchanější. Avšak mě je blíže syrovější heavy Vitacit 1990. Na rozdíl od Dartha se mi skladba Ztracená archa velmi líbí, možná dokonce nejvíc z celýho alba Anděl na útěku :-)))

Nenapsal jsem k tomu nic, protože jsem alba Elixír života a Zákon džungle v životě neslyšel.

Keep yourself alive yeah
Keep yourself alive
Ooh, it ll take you all your time and money
Honey you ll survive

lukáš: No to jo, zapamatovatelnou píseň Křížek určitě umí. Jinak na "Elixíru života" je strašně viditelný, že ho s Křížkem nahrála vlastně kapela John Dovanni - její debut Víra v ruce (1992) je velice podobný, až jsem si při poslechu Elixíru říkal, jestli to nejsou oni...

stray: Křižáky já už nedám, nemám k tomu albu žádnej vztah, byla by to křeč. Ale Zlaťáka napsat můžeš i tak, tématicky stejně daleko víc patří k Andělu než ke Křižákům... já už jsem se začal nořit do UK vzor 1973 a začalo se mi tam sakra líbit :):)

Avram: S tím Šlágrem jsi to trefil, klidně si dovedu představit, že LK zasáhne i do tohohle formátu.