Last Hardrock Outsider


Vložit příspěvek
Jméno

E-Mail


Text příspěvku



 

1 2

 

Bluejamie65
11.12.2016 21:48

No asi si budete myslet, že jsem na hlavu padlej, ale nejdřív to byl Aerosmith - Honkin on Bobo, jenže to se ani do coverů nedá počítat, protože ty skladby jsou tak starý, že v originále jsem znal jen You´ve gotta move a Baby Please don´t go. Takže jsem ohledně někoho dalšího, kdo by natočil album coverů, který bych šoupl mezi jeho řadovky, byl celá léta skeptický. A pak to přišlo. Důvod nebyl ani tak v tom, že by ty covery byly předělaný nějak instrumentálně zázračně, důvod byl v zachování optimismu, který se při coverování gold´n´oldies u jiných většinou ztratí. Ale na Poisoned optimismus byl byl byl!

 

carcass
11.12.2016 21:27

bluejamie - já bych si u tebe vsadil na fantastickou Real to Reel od Tesly :-)

 

Imothep
11.12.2016 21:15

Bluejamie65: a ktery to bylo? Citam, ze posledni Whitesnake urcite ne :D

 

Bluejamie65
11.12.2016 10:22

To Imothep: "treba dodat, ze za temi manevry se MUSI nachazet opravdova kvalita a ta u Poison proste je", tak ještě za mě je třeba dodat něco podobnýho, jakoliv to asi není rozumný, NIKDY v životě jsem jsem nepochválil album s coverama, jen jednou:-)))))))

 

Bluejamie65
11.12.2016 10:00

To celé byl žvást, stále ještě si někdo myslí, že grungerům se neumetla cesta manažersko-technicky? Umetání cestičky likvidací konkurence - tzn. mělo to vlastně dvě podoby měkkou - správné promo, správné kritiky, správné zformování obrazu flanelového ideálu pro teenagery, omezení prodeje konkrétních segmentů cd v určitých lokalitách především ve východní Evropě, tajení skutečných prodejních čísel... a tvrdou přímý nákup novinářů nejrespektovanějších formativních periodik (Pavitt a Poneman), vyhazov konkrétního segmentu hudebních skupin od velkých vydavatelů (MCA - music cemetery america),poté neumožnění vydání už natočeného materiálu u jiného vydavatele, vydírání(na plnou hubu o něm mluví G. Clark)...Na druhou stranu lidi se úplně zblbnout nepodařilo - viz úspěchy koncertních tour Bon Jovi, Kiss v devadesátých letech v Americe, nebo (jakkoliv budete mrčet) Hammerfall a třeba UDO v Evropě. Jo jo, půle devadesátek je doba, kdy jsem pochopil, že i zarputilá německá věrnost metalovým pochodovkám má svůj smysl.

 

Stray
10.12.2016 22:56

Imothep a Bluejamie: Skvělé video, u kterého mne vcelku překvapilo nadupaný publikum. Když POISON v roce 1993 vyprodají londýnskej Hammersmith, tak to, do prdele, není žádnej ústup z pozic (tj. tyto operace řídila vydavatelství uměle).

 

Bluejamie65
10.12.2016 22:46

To Imothep: Jo to zní normálně,což znamená geniálně, skvělá forma, skvělá kytara, nedostižný zpěvák, místy pořádně drsný back vocal, doslova slintám obdivem a jsem pyšný na to, že jsem vždycky sprostě nadal těm, co se Poison pošklebovali. Tzn. je jasné, že jejich publikum se na koncertech určitě zrazeno necítilo ani 93-95.

 

Imothep
10.12.2016 22:07

https://www.youtube.com/watch?v=vs_HQ2mTwz8

 

Bluejamie65
10.12.2016 21:19

Omluva za překlep "Imothep"

 

Bluejamie65
10.12.2016 19:19

to Valič + Impthep: Crack je geniální, žádný pochybnosti

 

Imothep
10.12.2016 18:55

Stray: "Imothep má rád temný úhybný manévry a temný netradičnosti u zavedených jmen" .... ano, ale jednim slovem je treba dodat, ze za temi manevry se MUSI nachazet opravdova kvalita a ta u Poison proste je. Myslim, ze bych vyjmenoval mnohem vic kapel, u kterych se neco podobneho proste nepovedlo, takze tuhle mou "uchylku" bych nebral tak doslova.Bluejamie65: ofiko koncert z doby s Kotzenem je: "Seven Days Live". A je skvely, byt samozrejme vzhledem k tehdejsi dobe ne s tak bombastickou produkci jako na konci 80tek. Jinak k Poison obecne, a ted to nemyslim ciste jen z muzikantskeho hlediska: neberu Vam lasku k prvnim trem album, ale ja si proste radsi poslechnu Native Tongue nebo Crack a Smile, protoze mi proste sedi vic ten serioznejsi pristup. Zvlast u druhe jmenovane si doslova vychutnavam produkci a zvuk, kde je z kazdeho uderu bubnu nebo hrabnuti do strun doslova slyset, jak to musela byt draha deska(holt tehdy jeste byly penize na muziku). A mimochodem myslim, ze kvalita tam stale je. Mj. Lay Your Body Down mam urcite minimalne na stejne urovni jako Every Rose Has Its Thorn, atd.

 

Bluejamie65
10.12.2016 17:59

To chápu, ale přece jen gospel???? a kostelní sbory??? u Kansas dobrý ale u Poison?? Ohledně Crack (a týká se to vlastně i Cinderelly) můžeš k blues přistupovat obrazně jako u Alligator records a pak je všecko OK (viz už jen piano a první fouknutí do harmoniky v Best thing) nebo se můžeš dát směrem sedmdesátkového Motownu a pak už nic a pak už jen smrt... Crack je u mě dobrý právě proto, že oficiózní monumentální krása je zapomenuta a vrátila se se zajímavostí i zábavnost. Jediné kde se mi připomíná Native Tongue je Mr. Smiley a možná trochu Sexual Thing avšak kytary všemu vrací správný tón. Minulé kouzlo se hledalo na sto procent - viz zařazení Hangmana fakticky ze starých časů nebo Unhip je v podstatě replika Mama don´t dance jak melodicky tak názvem atd. atd. Smysl dává i producent Junkyards Duanne Baron. Crack je skvělý. Rozmanitost plyne krom jiného i z velkého časového záběru.

 

spajk
10.12.2016 15:12

Mně se zkrátka Native Tonque líbí moc, možná to bude i tím, že Kotzen je můj veleoblíbenec. Dokážu pochopit jemné rozpaky fanoušků prvních dvou desek a úsporné (slušně řečeno) DeVilleovy hry. Jen mi přišly hodně za hranou metafory o Abbě a Division Bell. U Crack a Smile neslyším žádné náznaky vrátit se k infantilním popěvkům. Naopak. V mých uších jde o nejpropracovanější a nejpestřejší desku, která si bere to nejlepší z Flesh + Native. Trochu se mi vkráda na jazyk myšlenka, že Poison stojí a padají s postem kytaristy. S DeVillem jim vlastně nic jiného nezbylo, než hrát jednodušeji, zatímco Richie a Blues otevřeli dveře do sálu se skutečnou hudbou :-) Na Cinderellu se těším. Tam je u mě nejvíc problémové poslední album

 

Bluejamie65
10.12.2016 14:21

Ad Cinderella a tradiční ispirace - z mojeho pohledu vybrali správně ve volbě mezi životem a smrtí, je totiž rozdíl mezi tím, jak blues a boogie vydává např. Alligator records a tím jak blues a gospel vydává Motown.

 

Bluejamie65
10.12.2016 13:46

Ono je zvláštní, že oni sami to taky určitě tak měli - protože na Crack i na Hollyweird už se to pokoušejí vrátit, na Poisoned až absurdním způsobem - ale to bych ani nezazlíval, protože jejich covery opravdu zábavné jsou a Def Leppard na YEAHH i jiní vlastně ve stejný době udělali totéž - hledali optimismus tam, kde zaručeně je...

 

Stray
10.12.2016 12:41

Ano, bezstarostnost, asociálnost a infantilita, tyto ingredience vnímám jako zásadní ve schopnosti udělat z obyčejného rock´n´rollu něco víc, jsou to chemické látky co mění/deformují tu hudbu směrem, který je u mne lákavé poslouchat. Kdežto jakmile POISON v roce 1993 začali hlásat příklon k serióznímu muzikantství, tradicím a konzervatismu blues/ country/ r´n´r, přestali fungovat. Stalo se tak zejména u nich, neboť třeba CINDERELLA jejíž profil mám ze 70% dokončen a bude brzy zveřejněn, právě své kouzlo v onom tradicionalismu našla a poradila si s celou věcí podstatně lépe. POISON nikdy neměli šanci s konzervativním projevem uspět.

 

Bluejamie65
10.12.2016 12:24

Asi bych měl ještě upřesnit meritum věci, když se shodnem na tom že Native Tongue je dospělejší, neznamená to pro mě a zřejmě ani pro Straye, že to budeme rádi poslouchat. Ještě jedna historická podobnost. Na vynalezení rock´n´rollu byli potřeba tři lidi, kteří hráli každý večer několik let spolu v bluesovém lokále a přitom, jak se vzájemně hecovali až do extáze a přitom měnili rytmiku, časem okamžiky jejich vzájemného infantilního hecu byly pro návštěvníky a posluchače mnohem zajímavější než bluesový standard a vznikl základ žánru, na který po zaslechnutí prvních akordů mohly přísahat miliony lidí. Poison se povedla podobná věc, posunuli hudební jednoduchost a infantilitu punku a straycatovského r´n´r právě jen o ten nejmenší možný maličký kousek tak, aby neztratili zábavnost a veselost a přitom aby současně dosáhli toho, že to, co hrají bude možné poslouchat opakovaně. Vlastně šli po americku podobnou cestou jako o pár let dříve v Evropě Hanoi Rock a Razzle Dingley (Poison jen byli ještě infantilnější a asociálnější) a hudebně možná vklouzli na místo, které patřilo jim. Kouzlo toho, co na prvních třech albech natočili spočívá právě v tom minimálním a jedinečném, co je povyšuje nad primitivní jednoduchost a dělí jejich hudbu od jednorázovosti. Mít něco takového a zříct se toho??? Já jsem si to vysvětlil tak, že si jen neuvědomili, jak bude po "dospělém albu" těžké, něco tak zázračného znovu najít.

 

Bluejamie65
10.12.2016 10:33

Ale to je přece přesně stejný úhel pohledu, jen jsi to řekl jinými slovy - Jsou věci který jsou dovoleny bohum a někdy na okamžik i lidem. Poison zažili obojí. Jednou z nich je to, že kouzlo prvních dvou jedovatých alb nejde napodobit, ať je to hudba sebejednodušší. Flash´n´blood je jiný svět. Při natáčení byl přítomen bůh a právě proto, že to byl bůh, nejde vlastně to, že zasáhl poznat a přitom je cítit, že vše se posunulo o několik levelů výše. Potom ale,Nevím proč a nevím kdo, ale každopádně někdo hodně nerozumný, přesvědčil zúčastněné, že krystalicky čistý nezkreslený zvuk je to ono ( a na sterilitu nikdo nepomyslel) a že motownské blues druhé poloviny sedmdesátných let je cool(a na to, že jde o průmyslově tvořenou krásu bez rocknrollove duše znovu nikdo nepomyslel). Ve výsledku pak zůstala chladně krásná a dospěleji hraná hudba pro dospělejší posluchače...hm... Aby se dalo rozhodnout, co byla tehdy skutečná tvář Poison, museli bychom v tom těch letech *93-95 vidět koncerty. Později se to ale myslím rozhodlo. Protože další alba se jednoznačně nesou ve stylu hledání původního "kouzla". V případě Hollyweird tak byla dokonce laděna i promokampaň. Ad Samantha 7 - je jasné, že ne vždy ve všem uspěješ, i když znáš zdrojový kód.

 

spajk
10.12.2016 02:03

To je úhel pohledu vas dvou a nedělejte z toho dogma. Poison prodělali lehký vývoj od primitivnich popěvků z prvnich dvou desek k sofistikovanejším skladbam na Flesh & Blood. Native Tonque je jen lehce vic bluesova v kotzenovskym stylu. Jestli bych ji něco vytknul, tak hodně uhlazenou produkci, hlavně zvuk. Dovedl bych si predstavit dravejsi sound kytar. Holt telecaster. Pořád to jsou posuny v ramci žánru, žádný stylovy veletoče. Samantha 7 se v lepší spolecnosti nezminuje, Bluejamie. Kulantně řečeno :-) U mě jsou Poison takto: 1. Flesh & Blood 2. Native Tonque 3. Crack a Smile 4. Look What.... 5. Open Up....zbytek desek z noveho milénia hodně, hodně špatný.

 

Stray
09.12.2016 21:50

Bluejamie: nerad vrstvím svůj příspěvek na tvůj, ale musím říct: "Přesně tak!" POISON i přes větší muzikantskou vyzrálost a celkové ošetření toho alba, udělali s "Native Tongue" podobnej přešlap, jako kdyby se KISS vrhli náhle do stylu Neila Younga (něco ještě víc grungo-country než Carnival of Souls) nebo jako kdyby IRON MAIDEN chtěli nyní nahrát svůj Division Bell, jako WTF? Proč? K čemu? Já vím, že Imothep má rád temný úhybný manévry a temný netradičnosti u zavedených jmen, ale se značkou "temný" nemá jméno POISON vůbec co do činění. Je to skoro jako chtít z ABBY udělat MARILYN MANSON. :-))))

 

1 2

 

 

 

TOPlist