Norr dodatek: A tobě přijde můj web úzce zaměřený? To je docela zvláštní, mě přijde, že tak širokej záběr skoro nikde jinde není. Silácká prohlášení jsou tak trochu póza a tak trochu realita, myslím si, že si je můžu vzhledem k odpracovanosti dovolit, nemám potřebu se k čtenáři chovat servilně, to už mu spíš zmuchlám ksicht jak Schimanski v roce 1981 nějakýmu přístavnímu darebákovi. :-) Opravdu nechci, aby moje stránky navštěvoval každý fanoušek tvrdé hudby, dokonce jsem velmi rád, že určité typy lidí nechodí.

To jsem chtěl napsat jinam; tabulky jsou dobré-lepší než nic pro posluchače, co tu konkrétní věc neznají a pro základní orientaci od ostřílených osvědčených redaktorů, ideálně si potom každý najde oblíbeného redaktora, kterému důvěřuje, protože píše recenze na pořádný kapely!

Paprika habanero do polévky, mňam uáá mňam.

Pro mne je příspěvek Norra obrovským zklamáním.

Zklamáním z toho, jak mě může někdo totálně mylně chápat. Původně jsem na to vůbec nechtěl reagovat. V rocku a metalu neexistuje hudba, které bych se zde bránil, už několikrát jsem vzýval k zapojení více lidí (zájem prostě není), je jen hudba, o které si myslím, že na její recenzování nemám dostatečný vědomostní a emočně-zájmový potenciál. Když o něčem řeknu, že "se o to osobně zasadím", tak to je samozřejmě myšleno tak, aby člověk pobavil. O co se jako můžu zasazovat? Netrpím nějakými manýry ohledně vlastní důležitosti, v tomhle si myslím, že jsem snad ten poslední pisálek, kterej by se chtěl cítit důležitej a někam se srát a něco ovlivňovat. Pokud hledáš tyhle, tak si zajdi k hnědákům, tam jeden takovej "děsnej frajer" pije colu, píše všechno, a když je příležitost tak vždy bude stát v první řadě. :-) Zklamalo i mínění o tom, že můj styl není kolektivní, ty bláho, myslím, že hraju týmově až až, naopak, sóluju velice minimálně, dokonce se snažím (je to cíl) obsadil 5 ze 7 dní v týdnu recenzema někoho jiného, jenže na druhou stranu vím, že při běžném zaměstnání a všem tom frmolu, co vyžaduje život okolo, zvládne tři fakt skvělý a propracovaný články s pointou za týden jedině pán Bůh, dva já, a jeden ti nejlepší co se kdy pokusili psát (tady je to taky trochu s nadsázkou, ale třeba na to koukáš se zaťatým ksichtem, kdo ví) a dnes tu tvoří náš team a nebo jsou mezi nejlepšími v týmu MP - podle mne by DarthArt a Lima byli špičkami i v rámci MP a přesto nechci, aby se vyčerpávali víc než jedním článkem, u sebe se prostě vyčerpávat musím, protože chci aby stránky makaly a lidi nejsou. Když jsem DarthArtovi říkal, že bych hrozně chtlě najít stabilního a kvalitního pisálka na punk a hardcore, řekl mě, že je to nemožné, že podstata těchhle lidí jde úplně proti nějakému pečlivému knihomolství. :-) Já bych fakt hrozně rád bral od někoho zmapovat všechny diskografie třiceti až padesáti nejlepších kapel těchhle žánrů, taková pravidelná punková neděle, to by bylo něco. nevyhýbám se ani death metalu, jen prostě není nikdo kdo by to chtěl psát, já to prostě psát nemůžu - vždyt třeba u těch VADER jsem v životě neslyšel žádnou z jejich desek vydanou v jejich nejlepším období, tak proč bych to měl psát? Tady bychom se zas mohli přenést k hnědákům, kde bych dal ruku do ohně, že to chodí tak, že jeden den si letmo poprvé něco v životě poslechne, a druhej den na to píše nahodilou esej, takhle my fungovat nechceme. nemyslím si, že absence death metalu = absence lidí, tohle snad ani nemůžeš myslet vážně.

Tabulka je základ!:)

darth-art: poslední příspěvek podepisuji, amen.

V Metal Hammeri žiadne tabuľky nie sú a preto aj tie recenzie sú uveriteľnejšie. A celkovo je to aj lepší časopis.

Jinak, už jsme o tom kdysi mluvili, ale takový divným projevem recenzentského rutinérství jsou takový ty tabulky, kde každý redaktor hodnotí vše. V daném (tom či onom) časopisu je každý měsíc tabulka s hodnocením padesáti-šedesáti nových alb. Jestli počitám dobře, každý by tedy musel každý den naposlouchat dvě nová alba. Když si vezmu, že k odpovědnému názoru je většinou potřeba tak 5-8 poslechů (na první člověk nepozná nic), museli by ti lidé vstávat v šest ráno a do jedenácti neustále poslouchat daná dvě alba. A další den jiná dvě. A tak dále a tak dále. Z čehož vyplývá, že ty recenzované desky vlastně vůbec neposlouchají, protože to není v lidských silách. Poslechnou si jednu dvě skladby (pokud vůbec), náhodně tam hoděj nějaký číslo a hotovo. A když je tam stejný počet recenzí a řekněme deset redaktorů, musí každý napsat aspoň pět recenzí. A podle mě není schopen naposlouchat ani to. Takže je to pak vlastně celé taková Potěmkinova vesnice.

To jsem zase chytrej, co? :):)

Takže tím chci říct, že jak znám Straye, myslím si, že se nebrání jakémukoli stylu, ale dbá na to, aby články měly určitou úroveň. A k tomu je potřeba mít tu hudbu rád a hodně o ní vědět...

Já to s tím "nikdy, o to se postarám" pochopil spíš jako takovou drsnou nadsázku. Já třeba death metal poslouchám a kdybych nějakou recenzi napsal, Stray by určitě nebyl proti, ale necejtím se na to - třeba Cannibal Corpse nebo Deicide znám jen z rychlíku, a psát pak k novince nějaký obecný floskule typu "cirkuálrka z Buffala opět útočí", to by mi přišlo pitomý. OK, třeba Vader jsem tak nějak slyšel v životě všechny, ale co psát o novince? Dávno nesleduju, jak se ta kapela vyvíjí, kdo tam teď hraje zhruba vím, ale to je na recenzi strašně málo. Ono je napsat smysluplný článek je mnohem těžší, než by se mohlo zdát - seřadit informace a polít to obecnou omáčkou samozřejmě jde, ale pak je to jenom tapetování, jako už třeba dneska ve Sparku. K čemu Ti je osmdesát recenzí, když to nemá žádnou duši? Na death metal by to tady chtělo člověka, co je do něj zažranej podobně jako Lima do filmu nebo Stray do glamu. Pak maj takový články smysl.

A musím říct, že mě to mrzí - o spoustě věcí bych rád napsal, ale prostě vím, že na to nejsem dost znalej a mělo by to nulovou hodnotu.

Nevím, jak moc vážně byla míněna Strayova odpověď, ale z mé strany se opravdu jednalo pouze o nejapný žert. Ten Terrorizer se mi sice při zběžném poslechu nezdál úplně špatný, ale v rámci extrémního metalu letos určitě vyšlo plno zajímavějších desek. Případná recenze by se klidně vešla do jedné věty: Božský Pete "The Feet" Sandoval na začátku spustí palbu z kulometu, která trvá až do doby, než mu na konci alba dojdou náboje. :-)

Odpověď Straye na otázku, kdy tu bude recenze na nový Terrorizer, je zároveň odpověď Strayovi, proč tu není vyšší návštěvnost. Tady bych mohl skončit, ale ze slušnosti to trochu rozvedu. Nejde tu samozřejmě přímo o novou desku Terrorizer, ta není ani nikterak dobrá, aby stála za recenzi zde, kde se nerecenzují )všeobecně vzato) ani ty lepší desky z těch tvrdších oblastí metalové hudby, ale právě o ten odpor Straye k čemukoliv, co jemu přímo hudebně nevoní. To se to tu pak čím dál více jeví a možná spíše se jen utvrzuje stálý stav, jakéhosi blogu pana domácího a jeho vkusu. Nic proti, je to jeho záležitost a ať si to vede jak chce, každý má právo to tu pak číst / nečíst a snad si tu každý najde kousek svého, ovšem pokud se stěžuje na návštěvnost, tak je třeba upozornit, na přeci jen užší hudební zaměření Crazy Diamond. Číst si jen o death metalových deskách by ani mě nebavilo, znám pár takto úzce zaměřených webů a není to značka ideál a je to zas jen o určitém počtu čtenářů. Takže já osobně bych si přál i více těch Terrorizer na Crazy Diamond a méně siláckých prohlášení typu "Terrorizer nikdy, o to se postarám"....

Jinak pokud někdo baží po kvalitních seriálech. Můžu doporučit norské skvělé seriály( boj o těžkou vodu,nebo seriál okupace).

Europe - Prisoners in Paradise(1991)
Europe - Out of This World(1988)
Tony MacAlpine - Madness(1993)
Tony MacAlpine - Premonition(1994)
Korn - The Path of Totality(2011)
Behemoth - Messe Noire(2018) - DVD cast

AXEL RUDI PELL, 19.10.2018 Praha, Akropolis
Skvělé, prostě před chvílí jsem přišel a o ulici dál jsem 8 let bydlel, takže jako doma na gauči s oblíbenými hračkami

Tak jsem právě navštívil zubařskou pohotovost a i když úkon provedla hezká mladá zubařka, pořád mě skrze ty mrákoty lezl před hubu ten divnej ksicht Laurence Oliviera, kterak pichlavým pohledem tlačí hrot vrtačky kamsi na horní čelisti a neustále opakuje větu: "Je to nemožné? Ještě je to nemožné? Opravdu je to nemožné? Je to nemožné? ..." :-) Šílený psycho, mám pocit, že budu mít o víkendu o náplň postaráno.

Valič: Game je přechodové album - už ne stará tvář, ale ještě ani nová, jen její náznaky. Takže máš vlastně pravdu.

Stray, DarthArt, Imothep: Já do toho zase až tak nevidím, ale nebylo by tedy nakonec nejlepší považovat za to "dělítko" právě album The Game?

Laškovný tón této diskuse by vyprovokoval k činu i mnohem větší zabedněnce. Takže, kde začít...? Jenom dodám, že seriál AVANTASIA opravdu nebude a POWERWOLF tu recenze na novinku je,...

Za druhé, u QUEEN album The Game vždy spadalo do první poloviny jejich kariéry, kterou z hlediska řadovek uzavřelo, tím rozhodujícím prvkem nebyl ani tak datum vydání - podzim 1980, ani fakt, že svými nápady deska připadá spíš do první a svým stylem spíš do druhé půle jejich diskografie, tak jako tak The Game je v první, protože tím poločasem bylo vždycky slavné best of album GREATEST HITS zkraje roku 1981, kde se singly z The Game už nacházely.

S profilem SCORPIONS může Fenris počítat a co se týče onoho glam-metalu, polehoučku se pojede takovým tím nenásilným tempem, SLAUGHTER přijdou na řadu mezi prvními, kromě nich se dočkáme ještě profilů WARRANT, WINGER, FIREHOUSE, MR.BIG, SHOTGUN MESSIAH, VAIN, DOGS D´AMOUR, ENUFF Z´NUFF, TIGERTAILZ, TYKETTO , LOVE/ HATE, PRETTY BOY FLOYD, JOHNY CRASH, DANGER DANGER, u posledních šesti až sedmi jmen půjde spíš o zacílení na nejvypjatější chvilky jejich portfolia a ne o procházku po každém jednom počinu, ostatně tak jako tomu bylo u QUIREBOYS, kde jsem považoval zacílení lupou především na období do debutu za jistotu, kterou dostane článek svěžest.

Existenci Queen, jinak prakticky zbytečnou, v mých očích ospravedlňuje pouze tato záležitost: https://www.youtube.com/watch?v=ZZAD7W3M4zc