Stran Unlimited Love s tebou vůbec nesouhlasím.

Čímž nechci svádět vše na Rubina. Ono když člověk poslouchá rozhovory o albech/písničkách třeba s takovým Flea, tak se musí ušklíbat a říkat si, že ten chlap je sice fajn basák, ale nejostřejší tužka v penále to taky zrovna nebude...

Po dalších posleších Return of the Dream Canteen musím říct, že to album je lepší než Unlimited Love. Ano, ani jedno nepovažuju za opravdu dobré RHCP album. Takže tím nechci říct, že Return of the Dream Canteen je nějak super. Jen prostě Unlimited Love je ještě horší deska.

Na Return of the Dream Canteen neeviduju víceméně žádnou vyloženě odpornou písničku. Což se o UL fakt říct nedá.

Jak jsem psal, kdyby vyházeli slabá místa a z těch 2 desek udělali jednu, mohlo to být super. Ale to by je nesměl produkovat idiot Rubin.

Plán na Nejbližší dny:
Chez Kane - Powerzone
Architects - The Classic Syptoms Of A Broken Spirit
Ugly Kid Joe - Rad Wings Of Destiny
Disturbed - Divisive
Stryper - The Final Battle
Cabal - Magno Interitus
Invictus - Unstoppable

Pekarku, díky za tip. Kouknu na něj. Posledni deska Everything Changes z 2011 byla dobrá.

Včera jsem ležel v CHER a jejich třech Geffenovských deskach z let 87-91.
Opět se nešetřilo a najmutí autoři jako Diane Warren, Desmond Child nebo Richie Sambora dodali výtečné věci. Studioví top hráči jako Steve Lukather nebo Leland Sklar samozřejmostí. Nejvíc mi šmakuje prostřední Heart Of Stone, kde jsou největší palby If I Could Turn Back Time, Just Like Jesse James nebo Emotional Fire. Kdyby se z těchto tří desek vybralo deset nejlepších a pláclo na jedno album, bylo by to nezapomenutelné osmdesátkové dílo.
Ale jsou to velkonákladovky, takže se sezenou i dnes za pár korun a i proto mam prvni dve ve sbirce a az narazim na treti, koupim taky.

No už aby taky vydali album Queens of the Stone Age. Josh Homme je určitě zajímavější kytarista než Frusciante.

Julian Lennon - Jude, ukázky zní dost dobře.

Nikdo neříkal, že je nymand, ale žádný svěží vítr či snad odlišný zvuk jako tehdy přinesl Navarro se mu tam nepodařilo protlačit ani omylem.

The Getaway má hodně rada moje paní, hraje to tu celkem často, takže určitě netrpím neznalosti tohoto alba, ale nikdy se mi prostě líbit nezacalo. A v hlavě se mi žádná kytarová figura nevybaví a z IM With You už tuplem ne. Zatímco u Unlimited Love stačí Frusciante vystihnout sólíčko v úvodní Black Summer a je jasné, kdo je tady doma.

Unlimited love bych taky asi dal o fous výš než The Getaway, i když první singl z druhé jmenované, Dark Necessities považuji za jednu z jejich nejlepších písniček vůbec.

Frusciante vs. Klinghoffer - neumím to úplně technicky posoudit, na kytaru jsem uměl vždy jen pár akordů (prostě kde není talent, tam ani cvičení moc nepomůže...). Ale Klinghoffer hraje teď terazky třeba s Eddie Vedderem, takže asi úplně marný taky nebude. Na poslední desce bohužel Frusciante úplně zmizel v šeru přesládlých melodií (a ani Flea tam žádné divočiny nehraje). Silná stránka Fruscianteho v minulosti byly harmonické vokály - jsou často nenápadné, ale krásně dotvářejí atmosféru těch songů, a dával jich fakt hodně. To teď taky nic moc...

Jinak je zajímavé, když si vzpomenu, jak jsme na vejšce poprvé poslouchali By The Way a čučeli jak puci. Co to k...a má jako znamenat? No a pak ten album úplně rozkvetl a mám ho taky snad jako nejvíc nejoblíbenější

Unlimited Love považuji za nejlepší desku od By the Way.

1.By The Way 10/10
2.Blood Sugar Sex Magik 10/10
3.Californication 9/10
4.One Hot Minute 8/10
5.Unlimited Love 7/10
6.Stadium Arcadium 7/10
7.Mother´s Milk 7/10
8.Getaway 7/10
9.I´m With You 7/10

Novinku Return Of the Dream Canteen po prvním poslechu nepočítám, ale velmi pravděpodobně bude úplně na konci.:-)

Hooya: Klinkghoffer aspoň přinesl nový, ne tak oposlouchaný zvuk. UL není povedená deska. Je to návrat do roku 2006 a k albu Stadium Arcadium. Akorát, že o dost méně chytlavý návrat.

Heart - Brigade
Robert Plant - Manic Nirvana
Korn - Requiem
Bush - The art of survival
The halo effect - Days of the lost

Jakoby tam Klinghoffer cokoliv svetoborného přinesl. Druhá píseň byla slagr, ale ten zbytek? Dyť to byla skoro stejná mizerie jako novinka. Akorát netrvala tak dlouho.

Ze je Unlimited Love povedené album si myslím stále, nicméně tento Návrat si opravdu mohli odpustit.

Resp. Frusciante je jedním z těch kytaristů, které člověk pozná okamžitě po pár tónech. Ale stačí to? Podle mě už ne. Vždyť oni už se všichni čtyři akorát udržují v komfortní zóně. Odmítají se jakkoliv vyvíjet.

Tomáš: No oni změnili producenta. The Getaway neprodukoval Rubin. A taky to bylo mnohem lepší než to, co aktuálně plodí s Rubinem. Pak se ale zase hezky rychle utekli vrátit do komfortní zóny, vzali zpátky Fruscianteho a zase šli k Rubinovi. Podle mě je i Frusciante už jenom táhne dolů.

Resp. jinak. Já jsem sice fanoušek, ale nemyslím si, že vůbec ještě někdo z té kapely má světu co sdělit. :D A Frusciante není žádná výjimka. Ale Klinghoffer mohl ten kurz ještě na chvíli změnit. Lidi se tváří, jako kdyby návrat Fruscianteho bylo něco pozitivního. Ale není. On už je úplně vymletej podle mě. Ani to není takový technický kanón, jak si kdekdo myslí. Vždyť reálně hraje na úrovni talentovaného člověka, co ale začal hrát na kytaru třeba před půl rokem. Nepředvádí nic speciálního.

Tak RHCP upadá do zapomění (ale zajímavá myšlenka s tím Rubinem, možná vážně je načase změnit producenta a zkusit něco jiného) a musím se pomalu chystat na pondělní koncert

The Cure - začínám s Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me

SACRED REICH-Awakening
SACRED REICH-Heal
SACRED REICH-Independent
SACRED REICH-The American Way


Příprava na sobotu.Zlín Masters of Rock Cafe

wuxia: Dobře, peace. Nicméně ke každému, kdo čerpá devíz z příslušnosti k těm nejviditelnějším hudebním médiím, je třeba přistupovat s náležitou nekompromisností.:-)))) Pokud bude třeba vzít pomyslnou Bastilu ztečí, pak ten útok budu řídit.:-)

Rubin je už dávno víceméně hrobař RHCP. Ta kapela se ho měla už dávno zbavit. Podle mě každý dobrý nápad v zárodku zadusí. Víceméně to vyplývá i z toho, co říkal Klinghoffer.

Jinak ano, Return of the Dream Canteen jsou zbytky z nahrávání Unlimited Love. Podle mě měli spíš z těch dvou alb udělat jedno, protože některé skladby na Unlimited Love jsou naprosto otřesné a klidně bych je vyhodil/nahradil. Třeba These Are The Ways. Ta písnička už je vyloženě ostuda, jinak bych ji nenazval. Klidně tam místo ní mohlo být nějaké béčko z Return of the Dream Canteen a bylo by to lepší. A takových bych našel víc.

O Musicserveru si už léta myslím svoje, ale ohledně těch red hotů bych se ho přece jen trochu zastal. Věta "říjnová novinka jde o dost hlouběji, až prvnímu majstryštyku s Johnem Frusciantem, tedy raně devadesátkovému opusu Blood Sugar Sex Magik" netvrdí, že jde o první desku s Frusciantem, ale že jde - podle autorova názoru - o první mistrovský kousek, který s ním kapela natočila. Tahle to chápu.