S úmrtím kytaristy jsem tak trochu dostal chuť projít si diskografii a zrovna desku Pylon řadím za jednu z nejlepších. A dostává mě mimo jiné ten zvuk, jak jsou záměrně utopené výšky a všechno ostré. A Big Buzz je hitovka jak kráva. RIP a s Killing Joke je podle mě konec.

80% Staré desky mě s výjimkou debutu taky moc nebaví, kapelu jsem začal sledovat až v době vydání alba Pandemonium a nejvíc se mi líbily desky Killing Joke (2003) a Hosannas From The Basements Of Hell.

Zase vyborna vec aj ked „Absolute Dissent“ je fakt len jeden.Inac Democracy je pre mna tiez jeden zo skvostov ich tvorby,vlastne od roku 1994 sa u mna ich vytvory pohybuju medzi 70-90 %, takze Pylon - 80%.

Pro mě je “Democracy” snad úplně nejlepší album od KJ, dneska jsem to zase dal a to album neztratilo vůbec žádný lesk, naopak. Po 96 se Coleman coural po Novým Zélandu a Čechách, kde se věnoval vážné hudbě a ČECHOMORU. Tvorba před 1994 mě také moc neoslovuje, i když některé skladby jsou naživo výborné (např. na albu KILLING JOKE-2005-XXV Gathering – Live).“Pylon” je výborná deska, pokud jí člověk odpustí ten jejich všudypřítomný (klasický) beat.

Spíš jsem to myslel tak, že v letech 1996-2002 KILLING JOKE prostě nefungovali. "Pandemonium" a "Democracy" jsou dobré desky, líbí se mi určitě víc než tvorba z let 1985-90, ale na druhou stranu mám mnohem radši teď tu novou etapu.

To se divím, že zrovna Stayovi nic neříkají alba “Pandemonium (1994)”, které přesně v duchu těch alb po 2003 a hlavně pak “Democracy (1996)”, které je doslova narvané výbornou kytarovou melodikou s min. vlivy industriálu. Mimochodem obě alba vydané v době kdy by žezla Mr. Clinton. Obě desky jsem najednou, před drahně lety, na blind koupil v bazaru a nestačil jsem se divit na co jsem to kápnul. Od té doby u mě jsou KL naprostou stálicí. Vše potrhl ještě magický a našlapaný koncert v Akropoli v létě právě k eponymnímu albu z roku 2003. S J. Colemanem nemusíte vždycky (nebo vůbec) souhlasit, ale stojí za to se občas podívat do jeho světa.