Sabbath Bloody Sabbath jsem dřív měl s Master of Reality od Sabb´s snad nejradší, ale dneska už tak úplně nadšen nejsem. Jednak se mi dneska moc nelíbí přece jen měkčí, syntetičtější zvuk, jednak je to na poměry starých Black Sabbath hodně klidné, mírumilovné album (aspoň zvukově), ale nejvíc mi vadí nekompaktnost té desky. Většina skladeb je naprosto skvělá, ale vyloženě mi vadí National Acrobat a Fluff, která po nervní a temné úvodovce dokonale pohřbí rozjetou atmosféru a něco se zas začne dít až v Sabbra Cadabra. Acrobat ještě budiž, ale poměrně dlouhá instrumentálka Fluff se podle mých uší rozhodně neměla objevit jako třetí v pořadí. Já už pak prostě tu atmosféru pak nechytím zpátky. Kdyby ale bylo Sabbath Bloody Sabbath větší EP-čko, kde by hned po úvodovce (která zní líp z pozdějších živých záznamů, kde je hutnější) následovala Sabbra a měla celkem těch pět skladeb, byl bych poměrně hodně spokojen!

Strayovi - jo, to jsem poznal, songy v recenzi chválíš. Já to tam prostě neslyším, ale to je samozřejmě věc názoru a respektuji to. Hudba nejde objektivně zhodnotit, zvlášť u "našeho" žánru a takovýchto jeho klasik. Pro mě éra BS s Ozzym znamená hutné, těžké, depresivní,zádumčivé songy. Zároveň BS s Ozzym nepovažuji za ty jediné pravé BS, takže jsem k albům s ním kritičtější.

rumcajs:Víš co je hlavni důvod našeho odlišného pohledu na věc? Že považuji Killing yourself to live a Looking for today za nejlepší songy na albu. Louza: Prezentujes se barbarskymi názory jak musulman u bran chrámu Krista spasitele. 13 je proti SBS sracka a Ozzy byl do poloviny devadesátých let senzační pěvec. Tím myslím lepší a osobitejsi než Dio než papírové silnější pěvci.

I když preferuji spíš předchozí dvě řadovky, uznávám, že tohle je po hudební stránce asi nejpropracovanější a nejdotaženější album klasické éry B.S.. Zvlášť ke konci alba už je sice patrný určitý odklon od jejich klasického ponurého stylu směrem k relativně pozitivně laděnému hard rocku, ale vzhledem ke kvalitě většiny skladeb mi to ani nijak zvlášť nevadí (příšernosti typu Am I Going Insane nebo It´s Alright na albu naštěstí zatím nejsou, i když taková Who Are You? k nim díky otravnému zvuku Ozzyho syntezátoru nemá moc daleko). Celkem mě překvapilo, že autor recenze nezmínil, že ve skladbě Sabbra Cadabra se jako host objevil Rick Wakeman z jeho oblíbených YES. ;-)

Imothep : Já ale nevím jestli ještě chci. Mě to Ozzyho mečení dneska už neskutečně drásá. Rád bych si někdy zase poslechl jeho sólovky z osmdesátek, ale prostě už to nejde. Před patnácti lety mi to tak nevadilo, ale dneska už ho nějak nekousnu. Sabbath Bloody Sabbath je z klasický dekády jediný co mám rád protože tam je materiál i přes fakt děsnou produkci třeskutě nejlepší. Mít to album zvuk jak 13ka, tak omdlívám blahem.

Louža: kdysi jsem to videl podobne, ale ver, ze i ke zbytku se da proposlouchat :o)

Jediné jakž takž poslouchatelné album éry s Ozzym.

Tak asi všechnu chválu, kterou Stray použil ke zhodnocení tohoto alba, jsem použil na hodnocení alba předchozího. Pro mě znamenalo SBS zklamání. Úvod tomu nenasvědčuje, titulka se fakt povedla a patří k nej písním Sabbathů a celého metalového ranku, v podobně povedeném duchu se nese i National Acrobat. Mám rád i odpočinkovou ukolébavku Fluff. Sabra cadabra je taky výborná, takže půlka desky o.k. Co se ale děje na side-B, to mi dodnes hlava nepobrala. Jediná píseň, která je hodna BS, je Who are you?, zbytek mi splývá v jakousi skoro popovou tralalačku.Připočteme-li k tomu absenci charakteristického hutného zvuku, kterým byla opatřena alba předchozí, vychází mi z toho pro mě první relativně průměrné album BS. Za mě 65%.Naštěstí je ještě na řadě Sabotage :-).