Last Hardrock Outsider

BLACK SABBATH - Sabbath Bloody Sabbath

V případě svého pátého alba dosáhla černokněžnická kohorta svého tvůrčího a uměleckého vrcholu. Šlo dle mého o největší okamžik v kariéře BLACK SABBATH, jenž byl napěchovaný žhavou emocionální sílou. Kapela popustila uzdu vlastní fantazii a za přispění většího počtu aranžérských fíglů stvořila své ultimativní dílo, které znamenalo začátek nové kapitoly a pořádně silné druhé nadechnutí. Všechno však nešlo tak lehce, jak se mohlo na první pohled zdát. Z původně zamýšleného opětovného nahrávání v Los Angeles nebylo nic (zřejmě náhlá tvůrčí zatavenost), a tak se jelo zpět do Británie, konkrétně do Walesu, kde se v útrobách hradu Clearwell Castle při častých duchařských seancích náhle a jakoby mávnutím kouzelného proutku nová tvůrčí energie dostavila. A ne ledajaká. Při experimentech s jasnozřivostí a na pozadí neustále plápolajících ohňů vznikla titulní kompozice, která se stala jakýmsi předobrazem celého díla. Zatímco kapela v té době tvrdě makala v útrobách opuštěného hradu, rostla však vůči ní nevraživost ze strany církevních hodnostářů (vše bylo podpořeno tehdejší premiérou filmového trháku „Vymítač ďábla“), takže oprávněná obava z útoků náboženských fanatiků měla za následek dokonce hlídkování několika policistů (v Americe pár měsíců před tím dokonce FBI).



Oproti předchozím albům je právě „Sabbath Bloody Sabbath“ zřetelným krokem k větší propracovanosti skladeb, progresivnějším strukturám a důslednější práci s aranžemi. Také Ozzyho hlas je na albu ke slyšení v těch nejfrenetičtějších polohách, jaké kdy ze sebe frontman BLACK SABBATH dostal, což mělo za následek jeho brzké problémy s hlasivkami. Mohutný titulní song vyjadřuje hořkost z prázdnoty slávy a jde zcela jistě o stěžejní „flag boat“ alba, ozdobený akustickými party, doprovázejícími velkolepý metalový vál. Následná „A National Acrobat“ nabídne rafinovanější struktury a psychedelický náboj ústředního riffu. Po akustické instrumentálce „Fluff“ přichází na řadu song „Sabbra Cadabra“. Jde o volnější a na poměry Sabatů optimistickou hard rockovou píseň a jediný zamilovaný kus Geezera Butlera do té doby, protože pojednává o jeho tehdejší dívce. Skladba je silně ovlivněna blues a klasickým boogie stylem, jak byl před lety v oblibě ve Spojených státech. Později ji předělala METALLICA pro své dvojalbum „Garage Inc.“. 


V „Killing Yourself To Live“ byl použit syntezátor stejně výrazný jako Tonyho kytarový riff, což skladbě dodalo na větší barevnosti. Tahle píseň pojednávala o nudě hotelových pokojů a problémech, s kterými se kapela tehdy na cestách potkávala. Ozzyho hlas je znovu vypjatý a osciluje doslova na hranici jeho fyzických možností. Jinak jde o jednu z těch odlehčenějších a svižnějších věcí na albu, kterou charakterizují zejména melodické zpěvové party a tah na refrén.


Ponurá a teskná „Who Are You?“ je zde jedinou Ozzyho skladbou, kterou ve Walesu složil za pomoci syntezátorového moogu. Zabývá se rozhořčením nad náboženskými otázkami a popisuje pocity zmateného jedince, který neví čemu věřit, a tak řeší dilema, zdali se dát na cestu dobra či zla. Aranžérsky propracovaná „Looking For Today“ je metaforou celého alba. Jde o melodicky přímočarou, téměř popovou píseň, kterou obohacují různé synthy aranže a zvuky flétny. Z mého pohledu jasný adept na hit a ukazatel věcí příštích. Její model stál předobrazem k pozdějšímu albu „Technical Ecstasy“, což by se dalo chápat jako verze „BLACK SABBATH hledajících cestu k světlu“. Naproti tomu zádumčivá „Spiral Architect“ je vystavěná ve stylu progresivního rocku té doby a její velkolepost vyzdvihují zejména mohutné podkresy smyčců, dodávající jí v závěru na gradaci a potřebné dramatičnosti.


BLACK SABBATH se na „Sabbath Bloody Sabbath“ podařilo vytvořit své Opus magnum. Kritikou, ale v mnohých případech i veřejností nejrespektovanější dílo, které otevřelo dveře větším studiovým fíglům a aranžérské propracovanosti. Hard rockový milník, který řadím mezi absolutní Top alba všech dob. Ani jedna ze skladeb zde není navíc, všechny jsou názornou ukázkou skladatelského mistrovství dvojice Tony Iommi/ Geezer Butler, nadčasové razantní hry plebejce Billa Warda a nenapodobitelného charismatu Ozzyho Osbournea. Dojem z desky umocňuje mimo jiné také fantastický obal s kresbou umírajícího muže na lůžku, nad nímž se zlověstně sklání nejrůznější bizarní postavy, mající charakterizovat určité temné fáze jeho života. BLACK SABBATH posléze znovu koncertují po obou březích Atlantiku, aby se stali jedněmi z hlavních lákadel na festivalu California Jam ´74, který se konal poblíž věhlasného závodního okruhu Ontario Motor Speedway, kde vystoupili před dvěma sty tisíci diváky spolu s DEEP PURPLE, THE EAGLES a ELP. Absolutní vrchol!


Recenze zveřejněna před lety na webu: metalopolis.net


03.06.2015Diskuse (8)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

DarthArt
09.12.2015 12:57

Sabbath Bloody Sabbath jsem dřív měl s Master of Reality od Sabb´s snad nejradší, ale dneska už tak úplně nadšen nejsem. Jednak se mi dneska moc nelíbí přece jen měkčí, syntetičtější zvuk, jednak je to na poměry starých Black Sabbath hodně klidné, mírumilovné album (aspoň zvukově), ale nejvíc mi vadí nekompaktnost té desky. Většina skladeb je naprosto skvělá, ale vyloženě mi vadí National Acrobat a Fluff, která po nervní a temné úvodovce dokonale pohřbí rozjetou atmosféru a něco se zas začne dít až v Sabbra Cadabra. Acrobat ještě budiž, ale poměrně dlouhá instrumentálka Fluff se podle mých uší rozhodně neměla objevit jako třetí v pořadí. Já už pak prostě tu atmosféru pak nechytím zpátky. Kdyby ale bylo Sabbath Bloody Sabbath větší EP-čko, kde by hned po úvodovce (která zní líp z pozdějších živých záznamů, kde je hutnější) následovala Sabbra a měla celkem těch pět skladeb, byl bych poměrně hodně spokojen!

 

rumcajs03.06.2015 15:20

Strayovi - jo, to jsem poznal, songy v recenzi chválíš. Já to tam prostě neslyším, ale to je samozřejmě věc názoru a respektuji to. Hudba nejde objektivně zhodnotit, zvlášť u "našeho" žánru a takovýchto jeho klasik. Pro mě éra BS s Ozzym znamená hutné, těžké, depresivní,zádumčivé songy. Zároveň BS s Ozzym nepovažuji za ty jediné pravé BS, takže jsem k albům s ním kritičtější.

 

Stray
03.06.2015 14:16

rumcajs:Víš co je hlavni důvod našeho odlišného pohledu na věc? Že považuji Killing yourself to live a Looking for today za nejlepší songy na albu. Louza: Prezentujes se barbarskymi názory jak musulman u bran chrámu Krista spasitele. 13 je proti SBS sracka a Ozzy byl do poloviny devadesátých let senzační pěvec. Tím myslím lepší a osobitejsi než Dio než papírové silnější pěvci.

 

Valič
03.06.2015 12:24

I když preferuji spíš předchozí dvě řadovky, uznávám, že tohle je po hudební stránce asi nejpropracovanější a nejdotaženější album klasické éry B.S.. Zvlášť ke konci alba už je sice patrný určitý odklon od jejich klasického ponurého stylu směrem k relativně pozitivně laděnému hard rocku, ale vzhledem ke kvalitě většiny skladeb mi to ani nijak zvlášť nevadí (příšernosti typu Am I Going Insane nebo It´s Alright na albu naštěstí zatím nejsou, i když taková Who Are You? k nim díky otravnému zvuku Ozzyho syntezátoru nemá moc daleko). Celkem mě překvapilo, že autor recenze nezmínil, že ve skladbě Sabbra Cadabra se jako host objevil Rick Wakeman z jeho oblíbených YES. ;-)

 

Louža
03.06.2015 11:34

Imothep : Já ale nevím jestli ještě chci. Mě to Ozzyho mečení dneska už neskutečně drásá. Rád bych si někdy zase poslechl jeho sólovky z osmdesátek, ale prostě už to nejde. Před patnácti lety mi to tak nevadilo, ale dneska už ho nějak nekousnu. Sabbath Bloody Sabbath je z klasický dekády jediný co mám rád protože tam je materiál i přes fakt děsnou produkci třeskutě nejlepší. Mít to album zvuk jak 13ka, tak omdlívám blahem.

 

Imothep
03.06.2015 11:22

Louža: kdysi jsem to videl podobne, ale ver, ze i ke zbytku se da proposlouchat :o)

 

Louža
03.06.2015 10:28

Jediné jakž takž poslouchatelné album éry s Ozzym.

 

rumcajs03.06.2015 08:52

Tak asi všechnu chválu, kterou Stray použil ke zhodnocení tohoto alba, jsem použil na hodnocení alba předchozího. Pro mě znamenalo SBS zklamání. Úvod tomu nenasvědčuje, titulka se fakt povedla a patří k nej písním Sabbathů a celého metalového ranku, v podobně povedeném duchu se nese i National Acrobat. Mám rád i odpočinkovou ukolébavku Fluff. Sabra cadabra je taky výborná, takže půlka desky o.k. Co se ale děje na side-B, to mi dodnes hlava nepobrala. Jediná píseň, která je hodna BS, je Who are you?, zbytek mi splývá v jakousi skoro popovou tralalačku.Připočteme-li k tomu absenci charakteristického hutného zvuku, kterým byla opatřena alba předchozí, vychází mi z toho pro mě první relativně průměrné album BS. Za mě 65%.Naštěstí je ještě na řadě Sabotage :-).