V dohledné době recenze na novinky MELECHESH, SCORPIONS, ENSLAVED, EUROPE, TOTO, MOONSPELL, BUMBLEFOOT, ANIMÉ.

Stray: Jasně, naopak korektury textu cizím okem jsou naprosto nezbytným pravidlem, sám to dělám v práci. OK, za pár dní něco zkusím a pošlu, buď to poletí do koše, nebo ne.

DarthArt: Asi takhle. Já si nemyslím, že by to bylo zbytečný psát o českých historických albech, každopádně něco zkus - pokud budeš mít chuť, určitě se na to rád kouknu. Nicméně varuji Tě, protože budeš patrně podroben velmi tvrdým procesům a zkouškám osobní sebejistoty, nehledě na nekompromisní producentské tahy v Tebou (jak správně předpokládám) blbě se čtoucím textu: znám své slabiny (čárky v souvětí) a s tím asi nic nenadělám, ale nelahodně se čtoucí text, který nemá rytmus a furt se v něm čtenář zadrhává a přemýšlí, nekompromisně drtím a vyhlazuji k obrazu svému. Pravidlo číslo 1: Žádný z dosavadních textů kteréhokoliv externisty nebyl dostatečně dobrý. Na požadovanou kvalitu stále čekám. Kropis by mohl vyprávět. :-)))) (Tak trochu napůl divadýlko pro čtenáře a napůl realita za kterou se nestydím, na to tomu věnuju fakt dost času).

Jinak Strayi, kdyby Ti tady na webu přišly smysluplný recenze starších českých věcí (desky z devadesátých let), mě by to naplňovalo. Ale nevím, jestli zrovna tahle hudba nejde mimo Tebe a Tvůj web. Kdyby ne, mohl bych poslat nějaký referenční text na posouzení, jestli to není úplný blábol. Kdyby to pak šlo do koše, žádný problém :)

Jinak mám taky dobrou historku - kdysi hluboko před 89 se mi jeden spolužák snažil namluvit, že šéf KISSáků (zřejmě Gene Simmons, pokud ten dotyčný to jméno vůbec znal) si nechal amputovat ruku a dát si místo ní hák, se kterým pak při koncertech rozbíjel lidem hlavy v prvních řadách. A pak že prej musel utýct před policajtama do lesa, kde pak vraždil lidi. Samozřejmě jsem mu tenkrát věřil. Akorát mi dneska není jasný, jak by s tím hákem hrál na basu, ale to asi není podstatný :)

Koukám, že jsme na tom všichni stejně. Já měl taky z prvních velkých koncertů v Praze občas odvoz rodičů (jinak to byla noc na hlaváku mezi bezdomovci, což bývala vždycky lahůdka) a po takovém koncertu jsem byl vždycky několik dnů úplně mimo. Dismeber-Obi-ND ve sportovce jsem bohužel nedal a dodnes mě to mrzí, i z toho, co popisuje Stray. Někde jsem četl, že ND byli z toho davu lidí tak vyřízení, že skoro brečeli. Já jsem Obi viděl zanedlouho poté v Pyramidě spolu s Pitch Shifter a Atrocity (ještě v době před experimentama) a byl to neuvěřitelný, neuvěřitelný zážitek. Jinak k ND ještě tolik, že před těma asi dvěma lety zavítali taky k nám do Jablonce a s kámošem jsme si říkali, že kdyby nám někdo řekl před dvaceti lety, žek nám přijedou Napalm Death, poslali bychom ho rovnou do blázince. O to víc jsem si pak koncert užil (a měsíc předtím na stejném místě Agnostic Front)!!!

Valič: A ještě něco - o recenzi na nové MELECHESH "Enki" určitě nepřijdeš.

Aby na crazydiamond.cz psalo víc lidí, tak proti tomu bych rozhodně taky nic neměl, ale nejsem typ přemlouvače a vlastně ani nikoho nesháním, navíc už se dneska do nějakého sepisování moc lidí prostě nehrne, takže tohle moje "téměř sólování" ber jako výsledek stavu, kdy nemám na nic jiného než na samotné psaní článků energii. A to platí i co se týče záležitostí propagace, na to prostě není energie, chuť ani čas, takže potencionální obchodník s kufříkem by taky bodnul.:-) První na čem to tady stojí a padá, je prostě moje chuť psát, to další je nepodstatný, jak si to kdo přebere, je už věc další (možná jsou tací, co téhle mé psací aktivitě dávají jména jako "definitivně propuklé šílenství", kdo ví? Jde jenom o to, velmi pečlivě až programově pracovat s volným časem a vše se stíhat dá, bez problému, na heavy metal myslím 24hodin denně. :-) Brečet nad fiaskem v letošní ročníku ankety Břitva můžu až posléze.:-)

Ten hodně osobní přístup je cítit i ve většině recenzí, já jsem tyhle stránky vždy bral spíš jako takový hodně profesionálně zpracovaný blog (nebo jak se tomu dnes říká) a nemám s tím žádný problém. Na druhou stranu by mi nevadilo, kdyby sem v budoucnu recenze psalo víc lidí než dva nebo tři. Recenze klasických alb se mi samozřejmě líbí, ale uvítal bych i nějaké ty novinky (z toho, co teď vychází, se celkem těším na poslech nových Manilla Road, Ancient Rites, Ensiferum, Negura Bunget, Melechesh, A Forest Of Stars, Carach Angren, Code, Solefald a Armageddon). Jinak doufám, že ti to nadšení a elán vydrží ještě hodně dlouho, předpokládám, že psaní takového množství článků a recenzí musí být dost vyčerpávající.

Myslel jsem si, žes ten první příspěvek psal ty. Tenhle článek je vůbec první v sekci Asylum, který splňuje parametry toho, co jsem si od začátku od sekce sliboval. :-) Akorát jsem se furt nemohl rozhodnout, jestli do podobného typu textu jít, ale je to ten typ článku, kterej (ať se to někomu líbí nebo ne) čistou autorovou esencí. Takový nějaký rekapitulace a přehledy co nás čeká, to jsou jenom alibistický hry na jistotu, nic neriskující, tohle a pak vsuvka v recenzi na poslední U.D.O. je ono, je podstata Crazy Diamond.:-)

Jméno jsem k tomu komentáři v roztržitosti zapomněl připsat, jsem z jiných stránek zvyklý, že po napsání prvního příspěvku už se pak vyplňuje automaticky. Dodatečně už jsem ho nedoplňoval, předpokládal jsem, že už jen z výčtu těch kapel půjde poznat, že jsem to psal já. Kolik lidí, co sem píše příspěvky, poslouchá Bulldozer, Macabre a Protector a dokonce se to nestydí přiznat? ;-) Článek se mi zdál v pohodě, já mám na tu popisovanou dobu přelomu 80. a 90. let taky plno krásných vzpomínek. Těch kapel, které jsem plně docenil až s odstupem času, bylo určitě víc (Atheist, Gorguts, Disharmonic Orchestra, Prong, kupodivu mě ze začátku moc nebrala ani Pantera), některým dalším jsem nepřišel na chuť dodnes (Meshuggah, Primus, Godflesh, Rage Against The Machine nebo Korn), i když je samozřejmě respektuji pro jejich osobitý, nezaměnitelný styl. Taky je plno kapel, které se mi dřív sice relativně líbily, ale moc jsem je neposlouchal. V posledních letech se to snažím dohnat a teď třeba naposlouchávám diskografie The Cult, Accept a Warlock, předtím to byl zase Alice Cooper, Destruction a Overkill.

From Enslavement To Obliteration bylo jedno z prvních zahraničních metalových alb, které jsem v životě slyšel. Poslouchal jsem ho z nekvalitní kazety nahrané z šustícího vinylu, což té nahrávce na té "chorobnosti" ještě přidalo. Z tvrdších kapel jsem měl tenkrát na kazetách ještě Kreator, Slayer a Protector, o něco později pak Sodom, Sepulturu, Obituary, Morbid Angel, Death, Bathory a Bulldozer. Tyhle kapely se mi většinou líbily hned na první poslech, ale se strávením těch Napalm Death jsem měl celkem problém. Nešlo ani tak o to, že by mi ta hudba přišla příliš brutální nebo extrémní, ale spíš o to, že zněla úplně jinak než všechny ostatní kapely, které jsem do té doby slyšel. Dlouho jsem nevěděl, co si mám o tvorbě N.D. vlastně myslet, ale po přečtení překladů jejich textů a shlédnutí hodně povedené videokazety Live Corruption jsem si je celkem oblíbil, i když přiznávám, že jejich stará alba jsem si moc často nepouštěl. Z grindcore jsem tenkrát poslouchal spíš debutní alba Terrorizer, Defecation, Macabre a později Brutal Truth a Extreme Noise Terror.