FF jsou prostě už zaběhnutá "fabrika" na muziku, nečekám od nich nic revolučního, jen poctivej rokec. A to poslední album splňuje, takže za mě dobrý.

"Alternativu" jako žánr taky poslouchám minimálně, velice opatrně si z ní vybírám, a takhle bych skutečně Taylorovu tvorbu neškatulkoval. Ale jak jsem psal, osobně se mi víc líbila bokovka Nata, ale ještě jsem neslyšel Chrisovi věci.

Tomáš: Jo, už asi chápu, když se řekne alternativa, tak se mi prostě vybaví určitý hudební žánr, který nevyhledávám a to není případ žádné desky Hawkinse.
Srovnání s FF je na místě z pohledu kreativity a zábavnosti a tam to u mě bylo u FF od In Your Honor dolů a ve stejné době u Hawkinse stále nahoru až k NHC, což je totální pecka a sere mě, že neudělali celou desku.
Další věcí je, že v credits je sice uvedeno, že hudbu FF skládá celá kapela, ale já tomu moc nevěřím. Podle mě je 90% všeho práce Grohla a tuhle teorii mi celkem potvrzuje tvůrčí přetlak ostatních členů, kteří si pak vydávají vlastní hudbu bokem.

uvozovky jsou tam, protože měl přece regulerní kapelu, ale to je jen otázka pohledu

já k tvorbě domovských FF tak kritický nejsem, ano, šlo to sice kvalitativně trochu dolů, ale dno už podle mě dosáhli s Concrete a Gold a hůř snad už nebude

pro mě jsou Hawkinsovy věci alternativní záležitost - zvukem, strukturou, humorem a celkovým lehce crazy přístupem, s tím že FF beru jako mainstream. A to, že je to alternativa, přece neříká nic o kvalitě. Jen, že je to jiné.

Proč solovky v uvozovkách? Proč nesrovávat s tvorbou FF? Já hodnotím hudbu a od Wasting Light to šlo totálně z kopce, až skoro do sraček.

A teď si říkám, solovky Hawkinse jsou alternativní záležitost? Vždyt je to v 80% úplně "classic rock", pocta James Gang, Joe Walsh, Queen atd. atd.

Ty "sólovky" Taylora nejsou špatné, ale je to spíš taková alternativní záležitost. S hlavní tvorbou FF bych to vůbec nesrovnával.

Stejně jako třeba bokovku Nata Mendela, Lieutenant, což je skvělá věc, ale v ranku indierocku. Škoda, že to zůstalo bez pokračování

Jednoznačně nejlepší deska od Wasting Light, bohužel ji neposlouchám moc rád. Taylor Hawkins byl pro mě hudebník, který byl někdy od In Your Honor rovnocenný partner Grohlovi a ve svých bočním projektech ho už přerůstal. Neskutečně mě sere, že odešel na vrcholu a ve formě, ale asi měl příliš mnoho svých démonů.
Kdybych měl vytáhnout jednu desku Hawkinse, tak si všichni poslechněte Red Light Fever.

Za mě 80%, slušná deska

Po slaboučké Concrete and Gold mě naopak Medicine at Midnight příjemně překvapila, a tak jsem doufal, že i novinka bude minimálně průměrná (na poměry FF, což je obecně stejně hodně vysoká laťka)

Za mě bych to popsal jako moderní hard rockovou/ stadium rock desku, v nejlepším slova smyslu. Není to žádná alternativa, není to žádná revoluce, je to poctivá deska neúnavného dříče a srdcaře. Možná to bude pro někoho tisíckrát obehraný koncept, sázka na jistotu, třeba i nuda. Ano, se vším se dá souhlasit, a přesto mě ta deska baví. Svou upřímností, svojí civilností, na nic si nehraje. Dave má neustále cit pro skvělé melodie, slušné texty, drive, a na bicí taky pořád trochu umí (měli by ho naklonovat, aby jsme mohli mít jednoho kytaristu a zpěváka, a jednoho bubeníka).

Za mě vrcholy alba:

Hearing voices - krásná, vrstevnatá skladba se smutným nádechem, která se na chvilinku v refrénu rozjasní, aby ten záblesk světla opět přelila ještě mohutnější vlna melancholie

Show me how - duet s dcerou, která má neskutečně krásný hlas. Že by pokračovatel rodinné dynastie? Chci věřit, že ano

The Teacher - mám vrozenou nedůvěru ke skladbám s délkou 7+ minut. A Dave to tady natáhl až přes 10 minut. A já s tím nemám nejmenší problém. Má to hlavu a patu, skladba se krásně klikatí přes různé nálady, je tvrdá, je citlivá, je lehce psychedelická. Povedlo se.

A ještě koment k novému bubeníkovi - Josh Freese je podle mě supr volba. Technicky špička (mám ho ve svém TOP10 nejoblíbenějších bubeníků, dyť taky nabubnoval fantastický debut A Perfect Circle!), stylově chameleon, ale myslím, že do nálady FF zapadne velice dobře.