Od Sea of Light se jedná o výtečná alba.Chaos Colour doslova evokuje v každé skladbě sedmdesátá léta.Když srovnám současnou tvorbu Deep Purple a Uriah Heep tak UH alba se mi líbí více.A to jsem kritickým fanouškem UH od roku 1972.Box a Lanzon se skvěle doplńují.Přitom Box byl v letech největší slávy UH až za Byronem a Hensleym co se týká vývovoje v kapele.Jdnoznačně nejlepšími frontmany byli Byron a Shaw,

Dal jsem teď z 2LP URIAH HEEP LIVE! 73´ ... mě ty živáky speciálně baví nejvíc právě z tohoto formátu.

Jinak pro mne URIAH HEEP od roku 1976 až prakticky do teď (s jednou výjimkou v podobě alba Abominog 82´) nic moc neznamenají. Není to jako se sabaty, zepelíny a Párply, které jsem si oblíbil už v době středoškolské docházky a v raných devadesátkách doplňoval po cd půjčovnách znalosti jejich diskografií, k určité přízni k URIAH HEEP jsem se dopracoval až tak někdy okolo roku 2010 a jsem rád aspoň za to, že jsem si oblíbil prvních šest, sedm sezón jejich existence. Špičky diskografie NAZARETH mám výš.

Pro mě jsou UH většinou výteční v sedmdesátých letech, jejich osmdesátky mě nějak míjely (ale mám určitou slabost pro Head First), ale se Sea Of Light a Sonic Origami opět parádní, i když jiné. Sea Of Light je obrovský skok proti předchozí Different World, která mě vůbec nebavila. Od Wake The Sleeper po novinku jedou na vlně hardrockové energie, kterou mohou Deep Purple i někteří další veteráni i mladé kapely jenom závidět. A velmi jsem uvítal, když jsem je viděl na turné k Wake The Sleeper a hráli novinku celou místo nějakého ohraného best of. Novinka je opět fajn, ale co mi na těch deskách chybí, je něco výraznějšího, co by trvaleji uvízlo v hlavě. Možná by to chtělo trochu odvážnější skladby. Ale jinak to, co dělají, dělají dobře a ten kytarovo hammondkový zvuk je kouzelný.

Většina evropských fanklubů UH hodnotí nejvýše od Abominog, francouzský dokonce od D&W. Vcelku by mne zajímaly názory Kürsche a Åkerfeldta.
Synonymem čistého soft rocku pro mne vždy kapelka BREAD.

No hard rock si představuju jinak. :-) Spíš tam koketujou s AOR.

To je fakt, že SO není zrovna nejtvrdší deska. Ale soft rock?
Ale to je fuk, UH prostě pořád jedou a pořád se ctí, přinejmenším. Za mě velká poklona.

Tak Sonic Origami jsem až do dneška nikdy neslyšel. Teď když jsem si pár skladeb z něho koštnul, tak na mne nepůsobí jako deska "klasických URIAH HEEP", ale jako soft rock nějaké americké kapely. Což samosebou nemusí být špatně. novinka mě prostě přijde víc jako klasický URIAH HEEP, deska pro lidi, který milují zvláště období od Look at Yourself po Return to Fantasy.

Slyšel jsem desku jen asi 3x, čekám až mi konečně dorazí na CD, ale prozatím mi přijde spíš "normální" v kontextu posledních nahrávek. Rozuměj v lajně po Wake the Sleeper. Sonic Origami nebo Sea of Light jsou ale daleko vpředu, řekl bych.
Fajn deska to ale každopádně je.

Jako že to je lepší než Sonic Origami? To jsem teda zvědav...