Koncert byl vydařený, hodně jsem poslouchal jak novinku, tak starší i nejstarší věci a vlastně to klidně může být za těch 70% Je to vážně velká kapela a ani Requiem to nezmění a díky koncertu ho asi i budu Requiem poslouchat i v budoucnu, pač to budu mít spojeno do jedné dobré vzpomínky.

No je pravda, že poslední 2-3 roky se hodně vracím do minulosti a objevuju starší věci, ať už takové co jsem neznal, nebo třeba znal ale až teď je docením a pochopím.

zároveň pak člověk i líp chápe souvislosti, vývoj hudby, jak se vzájemně kapely inspirují, ovlivňují, na jakých kulturních vzorcích staví a proč znějí a hrají tak jak znějí a hrají.

a krásné na tom je, že je prakticky nekonečné množství kapel, hudebníků, alb, songů které čekají abych je objevil, a nedalo by se to zvládnout ani za více životů

Tak to jedeš ve Strayovych stopach, Tome :-)
Příští stanice Supertramp a snídaně v Americe!

Tomáš: Tenhle případ jsem zažil dostkrát. Je hodně hudby, kterou člověk kousnul až s postupujícím věkem a musel do ní nějak dospět, ne vždy to bylo její náročností, poslechovej vkus se prostě vyvíjí, doba se vyvíjí. V devadesátých letech se urodilo spousty překotných věcí, které jsem začal poslouchat až s velkým časovým odstupem. Třeba i ty KORN jsem na prvních dvou albech v době jejich vzniku nepobíral, ale s Follow the Leader se to zlomilo, začal jsem to žrát a dneska je to velká stálice.

A pak jsou alba, která se ti nelíbí, nechápeš je, tak je necháš být.

A pak se k nim nějakou náhodou za pár let vrátíš a najednou zjistíš, že jsou vlastně skvělé, někdy až geniální. Možná člověk někdy musí "dozrát" k té desce, dostat se do životní fáze kdy ti totálně sedne.

Mně se to nedávno stalo s klasikou Fleetwood Mac - Rumours. Pár let dozadu mě nezaujala, ale tak že vůbec. Furt ve všech seznamech nejprodávanějších alb historie, nejlepších alb historie, nejikoničtějších alb history a já nic. Prostě jsem se smířil s krutou pravdou, že jsem hudební ignorant bez vkusu.

No a loni na podzim jsem tomu nějak znovu dal šanci a BOMBA! Já nechápal jak mě to pohltilo.

Ve výsledku, ať si každej poslouchá, co chce. Ta věc není charakterizovaná nějakou šablonou, jakože líbivější matro se dřív oposlouchá a dřív přestane bavit. Líbivější matro kolikrát dosáhne silnějších vazeb, o kterých si alternativa může nechat jen zdát. To dělení vnímám prostě složitěji, jsou chytlavé desky, které omrzí, ale jsou i ty, které vydrží a s věkem ještě rostou, stejně tak některé desky na delší naposlouchání můžou zaseknout svůj drápek a časem velmi růst i překonat ty zjevnější alba, nicméně jsou i takové, a mnohdy i od uznávaných veličin, u kterých není šance, že se s nima člověk hne. Prostě uznávané věci, které živí jen nějaká pověst a kultovnost, ale ve skutečnosti je to jen iluze, fabulační pseudo-umělecký oblak, kterej nemá šanci se ani přiblížit popinám ke kotníkům.:-) Celá ta věc je prostě individuální, ona vážně napoví ta úspěšnost, zvlášť v době, kdy komercializační nástroje v tvrdší hudbě padly.

Stray> Pravdou je, že když se mi něco líbí na první dobrou, tak se mi to často rychle oposlouchá, ale obráceně to úplně neplatí; třeba u takovejch Godspeed You! Black Emperor nebo Portal, kteří jsou v jistých kruzích velmi glorifikováni jsem to vzdal. ;-)

Když ti něco neleze moc snadno do hlavy, je nutné to poslouchat znovu a znovu, až do chvíle, než řekneš, že je ten guláš geniální, je jedno, že tam v podstatě není žádná výrazná písnička, natož pak nápady, hlavní je, že toho tam je hodně a působí to neprostupně, páč logikou určitých lidí - co je neprostupné, je i více umělecké.:-))

no tak jsme si pohovořili o zklamání jara 2022, vlastně už není o čem, ta deska Korn už nestojí víc za řeč. A teď tu leží Amorphis :)?.. :( nevím co s tím, je to mohutné a mnohovrstvé, se spoustou kulturních i hudebních vlivů ... a přitom se mi nakonec po x-tém poslechu stále znovu a znovu stává, že si jen obtížně něco vybavuji. A vracím se k úspornějším formám, třeba aktuálním Ditry old dogs, Voivod, My dying Bride (kteří znovu vydali živák ze zlatých časů), nebo trápím kolegy Krmelcem ... prostě o Amorhis bude letos zajímavější debata, než o Korn ... bohužel

J.Rose: trefils do černého, já chtěl totiž v minulém příspěvku napsat, že to, co jsem uvedl, platí vesměs pro všechny starší bandy. S výjimkou kapel progresivního žánru:).
To ale konstatuju spíš z doslechu a komentářů, protože například VOIVOD vůbec nevydržím poslouchat.

Některé kapely jsou na tom samozřejmě mnohem hůř. Na druhou stranu tady máš třeba Voivod, kteří jsou na scéně podstatně déle než Korn, a drží si neuvěřitelnou fazónu.

Já to takhle černě nevidím. Žádnej zázrak, ale taky žádnej zásadní provar. Co byste od kapely po třiceti letech chtěli? Hity? Here To Stay, Did My Time nebo Got The Life už znovu nevzniknou. Experimenty? Jako Lulu, St. Anger nebo Illud Divinum Insanus?

5/10, a to jsem hodnej. Jen to tak proplulo kolem. Minulá deska se mi líbila víc. Jinak pro porovnání vnímám jako jejich nejlepší desku Follow The Leader 10/10.

Můj hlavní "problém" s novým albem KORN je v tom, že oni jsou kapelou, u které potřebuji s každým dalším albem nějaké ty velké skladby, nemusí jich být hromada - stačí dvě tři fakt pecky na desku, a právě tohle tady nemám.
Je zde celá řada docela dobrých songů, ale fakt pecek NULA! Naprostá NULA! To i KORN III Remember Who You Are mělo své Oildale, kritizované The Path Of Totality mělo minimálně dvě fakt hitový řežby Get Up! a Narcissistic Cannibal, ale novinka? Ta nemá prostě nic. Asi nejsem ten typ, kterej chce od KORN a od MARILYN MANSON vyrovnaný materiál s celou řadou docela silných hutných riffařin. Spíš je jedu ve stylu perspektivy, kterou chovám k DURAN DURAN, než abych je hodnotil jako alba EXODUS, SEPULTURY, a dalších metalových hutňáren.

špatná není ... prostě za 60% ... něco jako když si k lupenu do cinema při nákupu rovnou vezmete popcorn a colu, film skončí, něco mááálo zůstane mezi zubama, zbytek vyhodím a je to pryč ... a to je u Korn, pros mne osobně vážně hodně málo a považuju novinku za zklamání a velké. Absolutně bych neměl problém s úleten ve stylu Path of Totality, ale tohle

Prostě si nemyslím, že jde o tak špatnou desku.

Já si naopak nemyslím, že se jedná o jednu z nejslabších desek KoRn, pro mně osobně výše než KoRn 3 i the nothing a s přihlédnutím na jejich dlouhou kariéru a jejich věku jsem vlastně s deskou dost spokojen, čekal jsem trošku pozitivnější komentáře, ale nejspíš jsem já ten divnej posluchač + k tomu fakt, že vše jednou končí a možná se jedná i o poslední desku KoRn. Nemyslím si , že jim nadržuju , ale já jsem spokojenej, samozřejmě beru další názory a je zajímavý si tu pročítat ty názory ostatních.

Hodně je respektuju a pár alb se mi opravdu líbí, třeba TALITM hodnotím pořád vysoko, nemluvě o Untouchables. Recka mě každopádně dost pobavila, s tím náhledem vůbec nemám problém.:-)

Vůbec nejsem cílovka KORNu, přesto jsem to zkusil. A jak to přišlo, tak to odešlo. To jejich bezejmenné album s ptákem na obalu je jiné kafe - to mě baví pořád. Ale asi to byl v jejich diskografii úlet...vímjá

Řekl bych, že i spolu s "Path of Totallity", která si 80% fakt nezaslouží (max.5 povedených věcí a vata). KoRn našli pohodlnou cestu, jak neztratit fanoušky, ale zároveň se moc nenadřít. Škoda, že kapela ani minimálně nezaexperimentuje (aspoň klávesy, smyčce nebo i dudy by byly fresh), nezasóluje, nezrychlí (fakt čekám, jestli se někdy punkově odvážou, to středni tempo už je malinko nuda), nezveselí nebo si neškrtne u mikráku Head. Dle rozhovoru s ním ve Sparku, prý ale žánrový experiment do budoucna ještě chtějí zvládnout. Čekal jsem, že po "The Nothing" to půjde zase nahoru. Pořád však mnohem výš než "Still Sucks" od Freda a spol. A na nový song Slipknot ani jeden z 9 příspěvků nemá.