Hooya: Navážu na přetrženou nit. Na tom není nic divného, klíč k pochopení všeho, co souvisí s mým vnímáním hudby, která u mne roznítila zájem, nevězí ve stylu vlastní prezentace umělce, ani v žánru, který kapela hraje. Mimo potřebného hudebního nápadu a povinné hráčské a skladatelské výbavy vězí klíč hlavně v hloubce autentičnosti daného subjektu. Musím vědět, že ta věc nejenže má myšlenku, nápady, specifickou melodiku a celou řadu jiných věcí, které považuji za dobré je tam mít, ale že to dotyčnému věřím, no a Einar je hodně autentický. Naopak se může stát, že nějakej garážovej punk rock n roll, co se bude tvářit hodně surově drsně, nezaboduje ani omylem, protože ke mě prostě nevyšle nic ze sebe, ta drsnost bude jen hra, póza, nebude odpovídat naturelu hráčů. No asi jsem dlouho poslouchal ty Čtyři dohody od Jaroslava Duška.:-)
To máš jako s CARCASS. Kdyby mě záleželo na tom, aby byli tvrdý, běsný, deathmetalový, tak bych určitě nikdy neodhalil klady jejich aktuální hudby, jenže mě je u nich nějakej death metal úplně ukradenej, nejsou death metal, jsou CARCASS, já z Billa Steera přímo cítím, z jeho hry, z toho jak ten kluk stojí na fotkách, z toho jak se tváří a co má na sobě, že death metal prakticky nemá rád, ano, opravdu - on nemá rád death metal. :-) Tak proč by ho tedy hrál, že jo? Vždyť by to nedávalo žádný smysl, ne? On hraje to, co hrát chce, tedy možná ne docela, kdyby před třiceti lety neuspěl s CARCASS, tak by dneska možná už dávno hrál něco jako THE BEATLES nebo MAMAS AND PAPAS. Říct o CARCASS, že se v současné době snaží zalíbit všem, že se zaprodávaj apod., to je ta největší blbost, kterou jsem v poslední době četl. Je větší odvahou opustit zajetá stylová schémata a vydat se směrem, jenž sebou nese větší přehlednost a dominantnější spektrum melodiky, a nebo je pohodlnější hrát dokola co nejintenzivněji a nejtvrději, hrát stylem, pod kteroým kapelu kde kdo zná a v jehož parametrech si udělala jméno? Já myslím, že větší odvaha je jít cestou změkčení. Dneska jsem si pustil Reek of Putrefaction (poprvé v životě) a Symphonies of Sickness (asi potřetí) a můžu říct, že to byla tedy věc, ta kapela vůbec neuměla pořádně hrát. Představa, že tohle budou produkovat ještě po třiceti letech, mě přijde stejná, jako po relativně inteligentním jedinci chtít, aby třicet let chodil do zvláštní školy.:-)

:)))

Ale stejně mě zaráží, že něco tak antirocknrollové a prudce hipsterské ti imponuje. :)

V pořádku. Omluvu, pokleknutí či vypití jednoho Urquellu na ex v tomto případě nežádám.:-)

Nevadil by mi vývoj směrem k popu, kdyby se to celé netocilo ohledně toho vokálního sebeukájení. Z toho je mi střídavě trapně a střídavě nevolno, nic s tím nenadelam. :)

Hooya: Z toho cos napsal je zjevné, že sis je na začátku nějak zařadil a čekals od nich, že v tom co hráli na začátku budou pokračovat. Jenže oni ještě o kus předsadili vokál a posunuli to k popu (prakticky vyhnízdili ten prog-metal instrumentální element) a víš co je na tom zajímavý, že právě tohle já považuji za vylepšení jejich zvuku. Coal považuji za jejich nejlepší desku, která kapelu posunula správným směrem, pak přišla jedna slabší deska, ale Malina byla znovu super, ta další z roku 2019 rovněž, takže kolik lidí, tolik chutí.:-) Já ti dám kompozici, taky bych chtěl aby DREAM THEATER hráli jako na Images And Words a Awake, možná ještě na Falling Into Infinity, ale vím, že jsou už úplně jinde, bloudí v labyrintech vlastních kompozic, které jim přijdou super, ale z mého pohledu nejsou. :-)

Mne nabídli kompozici, to se týkalo prvních dvou desek. Od Coal už je to jen pozerská sebestředná onanie, jaká v rámci metalové scény nemá obdoby, protože je dokonce i při své nekontrolovatelné slizkosti obdivována. Čekám, žel marně, kdy se to zlomí a nemůžu uvěřit, že to stále trvá. :)

Hooya: Víš co nechápu? Co kdo čeká od kapely, která z většinové části svého projevu vždy stála na zpěvákovi? Co ti LEPROUS kromě Einara jinak nabídli? Neříkej mi, že jiné složky (např. třeba kytary) měli nějak děsně super? :) Přijde mě to jako se pohoršovat nad soundem třeba DURAN DURAN, kde není příliš kytar.

Takže vidím, že se velenarcis Einar stále nevzpamatoval, tudíž můžu další řadovou Leprous s klidem vynechat.

Kdo přijme fakt, že LEPROUS = SOLBERG, ten ani z novinky nemusí být zklamán. Toho chlapce je tam všude plno.:-) Ano, je to hozený trochu do Coal, což je pro mne jedna z jejich nejoblíbenějších desek, svou formou je to vlastně dost temné album, bohužel je tam nápadů trošku míň. Fakt nevím, kolik bych tomu dal, na to jsem to slyšel jednou celé a jednou napůl a nemám ted moc na něco podobného chuť, jen chci říct, že ten, kdo je vždy hodně mohl, dostane svou neředěnou porci LEPROUS opět v plné palbě.

Majk: příměr s PoS není od věci, nicméně Panther mě dostal. Důvod? Viz recka, že které by neslevil:). Oproti Leprous stavím poslední Haken, to je fakt pecka.

Mbody: Čau,:) určitě jsem to nějak prvoplánově kritizovat nechtěl. Prostě mi album z řady důvodů nesedlo a s poslechy se to spíš zhoršovalo. Dodatečně jsem si všiml pozitivního hodnocení ve světě a třeba i na Obscuro, ale už bylo pozdě:)) Ať se líbí! V Rockhardu průměr 7,5 a jednou tam bylo 5,5, jak mi teď poslal kámoš. Jak píšu, spousta muziky k poslechu, kterou jsem si z řady uváděných důvodů nakonec vůbec neužil.

S Leprous to mám trochu jako s Pain of Salvation. Obě kapely prodělali podobný vývoj, obě kapely v posledních několika letech vydávají desky, které určitě nejsou špatné, ale zároveň se mnou už nic moc nedělají. V tom s Pekárkem a novinkou Leprous souzním. Zkoušel jsem se dostat do Aphelion nejméně už tak 5x ale ani jednou jsem vlastně nebyl schopen desku doposlouchat.

Fuu, si ich riadne rozdrtil Pekarku...Po 2 slabsich radovkach som ja naopak nadseny, trochu mi album pripomina taky alternativne popovy COAL II, hoci ten metal tam niekde vzadu na tejto nahravke mozno vytusit😉 U mna je naopak Aphelion kandidat na albac roka spolu s Gojirou a Carcassom...Bez obav by som udrel 90%