Je to zvláštní. S recenzí musím vlastně do posledního písmenka souhlasit, ale přesto řadím tohle album IM k těm nejlepším. Já - odkojený "TheNumberOfTheBeast" a přísahající na "SomewhereInTime". Recenzované album je prostě jiné, depresivnější a ještě jednou: jiné. Možná už jsem osobně byl tehdy přesycen Bruceovou dokonalostí a bezchybností...kdo ví?
Blaze zaslouží respekt, přesto/právě proto, že není technicky tak vybaven jako Bruce a že kapela na to moc nebrala ohled. Tohle album ustál se ctí. Intonační katastrofa se konala až později...

Přímá otázka na autora textu: Jaký ten koncert tenkrát byl? Pochopitelně mám na mysli čistě subjektivní dojem.

Za prvé - skvělý text který čtu už po třetí. No, a za druhé - respekt před sebevědomým hodnocením, podepřeným pádnou argumentací.

Chápu , že pokud někdo ke kapele patří jako benzín do auta, tak nepřijme nikoho dalšího. Když odešel halford z Judas Priest, tak je nástupce Tim owens " neměl prostě auro ". Nebyl to pravej " metal god. I když Owens je lepší zpěvák, tak Halford měl hlase duši. Každej kdo si ho pustil S judas priest - ihned ho poznal ! To samé Dickinson .
Když jsem poprvé slyšel X- factor - myslel jsem si , že mě dali jiné cd.
Dnes je pro mě X- factor bomba ! I Virtual XI. se povedlo. Proč tedy mnoho lidí Blaze "nevzalo za svého " ? Otázka je jednoduchá - hlas má položený níže, jeho hlas se hodí ke zpívání těchto dvou desek.
Co ale nedomyslel Steve , tedy kapelník je toto- Pokud zpěvák nemá 3 oktávy jako Dickinson , tak nikdy nezazpívá maiden písně dobře . Protože většina písní co Bruce zpívá je pro zpěváka s širokým rozsahem .
Kouzlo Blaze je v hlubokých toninách. Což ukázal na solové dráze.
X - factor - 10 z 10 možných.