"Těžko něco podobného vysvětlovat někomu, kdo má v centru poslechové sluneční soustavy nápis SEPULTURA, navíc s Derrickem Greenem u mikrofonu.:-) "
Že si asocialny egocentricky kokot, ktory neznesie iny nazor či kritiku, a s ktorym sa vychadza iba veľmi ťažko, sme sa už presvedčili viaceri, takze klobuk dole, ze stale posuvaš latku iba viac nahor a nahor. Snaď raz dosiahne vrchol :)
A ta tvoja argumentacia s klubovou Gojirou, to stoji už doslova za facepalm... absolútne nepochopenie mojich slov

2006, 2008, 2013.

Kolik hráli skladeb z Magmy?

Viděl jsem jí třikrát. Já se vyjadřuji o skladbách z novinkového alba. Viděl jsi jejich živé provedení?

Prowler: Tys GOJIRU naživo asi neviděl co? Já minimálně čtyřikrát a z toho dvakrát nebo třikrát v době alba "Magma". Nepřišlo mě to jako karneval marnosti.

Mě ten vývoj nebaví. Členy kapely též ne, leč veřejně to nevyjeví, to dá rozum.:-) Takové dietní muzikantské přicmrndávání nemůže během živých vystoupení uspokojit žádnýho trochu kloudnýho muzikanta. From Mars to Sirius(pro mne jejich nejlepší album - japonské vydání zrovna nabízí bonus Escape) jest od prvních tónů festivalem skutečné kreativity. Album novinkové, až na čestné výjimky, karnevalem marnosti. Ale pište si, co chcete. Je to vaše svaté právo!:-)

Smolik: Máš pravdu v tom, že vývoj může jít i opačným směrem a nemusí to být špatně. Ano, říká se, že měkčí forma má větší komerční ambici (PANTERA sice dokázala, že tomu tak vždy být nemusí, ale devadesátky už se nikdy nevrátí):-) Jasně, Magma působila s tou svou zasněností jako umělecký úkrok stranou, nebylo zjevné zdali to je vlivem momentální nálady uvnitř kapely, a nebo zdali bude vývoj pokračovat směrem k posluchačské vstřícnosti ještě dál. nesouhlasím však v tom směru, že tvrdší a komplikovaněji poslouchatelná hudba je něco jako umělečtější, umělecky hodnotnější, složitější na její realizaci i vymýšlení, s tím fakt nesouhlasím, napsat odlehčené hitové album je někdy ta největší výzva, páč furt je tam nějaká tenká linie, kdy to autor musí vybalancovat, aby to celý nesjelo do oblasti blbýho, podajnýho kýče. každej posluchač má vnímání té hranice jinde, tvrďáci jsou logicky hodně upnutí a nedovolují sebemenší podbízivost. S METALLICOU souhlas, mám to podobně, Ride a Master jsou nedostižné milníky, Hardwired je dobrá, ale určitě jak říkáš zasytí ale neoblaží - cca 7,5/10. Já věřím že Černé album GOJIRY teprve vyjde, že udělaj ještě větší krok k silným rockovým písním!:-)

Vývoj nemusí jít ruku v ruce se změkčováním a zpřístupňováním. Může jít i opačným směrem, ovšem to bude mít ve většině případů negativní dopady z pohledu komerčního. A zatímco Magma jsem vnímal jako produkt momentálního rozpoložení (smrt v rodině), teď už to spíše vidím jako snahu zalíbit se co nejširšímu okruhu posluchačů. Najdeme tam ozvěny death metalu třeba ve Sphinx, občas recyklát riffoidních postupů někdy z jejich období před patnácti lety, poctu Sepultuře v Amazonii, jakože ultra-vlezlý kolovrátek The Chant, zdvojené líbivé zpěvy v začátku Hold On (mimochodem, opravdu mi ten začátek nesedí), atd. Jak už jsem napsal, je to dobré album, ovšem od kapely, která vydávala alba stylotvorná a vynikající. U mne třeba 7 z 10. Když bych měl zůstat u srovnání s Metallicou, Hardwired ve finále také není zlé album. Ovšem už ne pro mně a porovnávat ho s klenoty jako jsou Ride The Lightning asi nikdo nikdy nebude. Možná vlastně z pohledu Metallicy Gojira vydala své černé album (obrazně řečeno).

jaj, to jsem napsal nešikovně, myšleno - že se ta kapela přibližuje k tomu, co vnímám za dokonalejší hudební formu. Takhle to vyznělo, že sám stojím v tom epicentru dokonalosti, tak to samozřejmě myšleno nebylo...:-) i když vlastně.:-)

GOJIRA je přesně tou kapelou, kde mne ten vývoj baví, kde slyším, že jde z míst pro mne nepřívětivých, k něčemu co mě fakt lahodí. Stejně to mám třeba s MASTODON, kdy jsou od Crack The Skye pro mne mnohem zajímavější, než před tou deskou. Dál třeba OPETH, tam je pro změnu úvodní tříalbová pasáž z devadesátek, kterou nemůžu ani cítit, střední a veledůležité období mezi Still Life a Watershed platí za dekádu něčeho, o čem bych řekl "respekt", ale srdcovka fakt ne, pak je sice jedno změkčující album vyvolávající spíše rozpačitost, ale od Pale Communion už prostě samá genialita (s mírným otazníkem u novinky).

Ale já v tom druhém případě neodpovídám Demonickovi, ale Smolikovi...

Ona se v podstatě diametrálně liší i ta perspektiva, s jakou zde konkrétně já hodnotím tu tvrdší hudbu. Na rozdíl od řady čtenářů (posluchačů těch tvrdších odnoží) a taky na rozdíl třeba od Hivrise s Pekárkem, na objekt (ve většině případů těch tvrdších kapel, ne všech ale většiny jo) koukám z té perspektivy, jakože se mě tím vývojem, změkčováním ta kapela přibližuje, že postupně spěje k dokonalosti, prostě vylepšování, kdežto ten vývoj z pohledu druhé strany názorového spektra, těch sžitých s UG, se může nazvat ztrátou osobitosti, ředením, či recyklací....

Já vím.

Ale já v tom druhém případě neodpovídám Demonickovi, ale Smolikovi...

Ale Demonick nesrovnával Gojiru s Metallicou...

A kolik žáků základní školy si v lavicích špitalo o GOJIŘE v době From Mars To Sirius? :-) Že byla ta kapela tak významná. O tomhle mluvím. METALLICA v roce 1986 postavila do latě celou scénu, kdežto Francouzi v roce 2006 hráli pořád pro pár stovek lidí. je úplně jedno jak ta hudba působí na fanatiky metalového extrému, ta kapela velký dopad moc neměla...to přišlo až o deset let později.

“ GOJIRA v době From Mars To Sirius byla zaměnitelná klubovka” . No to snad ne. Právě že v té době to byla naprosto svébytná kapela. Teď už někde opakují a někde jsou na slepé koleji (The Chant). Přesto jak jsem psal není Fortitude špatné album, nicméně od Sauvage je tam zřetelný sestupný trend.

METALLICA v době Master of Puppets byla vrcholná záležitost metalové scény, která doprovázela Ozzyho Osbournea na halovém turné, kde každý koncert vidělo 15tisíc lidí, kdežto GOJIRA v době From Mars To Sirius byla zaměnitelná klubovka stavící na tvrdých riffech a technické vycizelovanosti, bez toho aby se taky zamysleli nad skladatelskou prací jako takovou.

Těžko něco podobného vysvětlovat někomu, kdo má v centru poslechové sluneční soustavy nápis SEPULTURA, navíc s Derrickem Greenem u mikrofonu.:-)

Heh, že "uřvané" ...to je ako si po Load pustiť Master Of Puppets a sťažovať sa, že je to moc rýchle a tvrdé :-)
Ja som začínal na veciach ako Clone, Love, Wisdom Comes a následne s From Mars To Sirius, čo je dodnes ich vrchol. Ideálne vyvážená zmes lahodných melódií, atmosférických plôch a brutálnej tvrdosti.

Tak koukám, že je to celkem jasně rozdělený - staří harcovníci deathmetalové éry to hodnotí nízko, naopak kolegové co Gojiru objevili později vysoko

Já se teda přidávám ke druhé partě. Objevil jsem jí u Magmy, kterou miluju. Starší věci jsou na mně už moc uřvané, nikdy jsem si k nim nenašel cestu... Novinka je slušná, na první dobrou 8/10, ale je tam potenciál jít ještě minimálně o jeden stupínek výš

Skvele, ja som spokojny, 90%. S Magmou som sa vytrapil, ale novinka mi lahodi. Vyborna recenzia.

Mě se nejvíc líbí dvě dvojičky Another World - Hold On a Into The Storm - The Trails. Jde o to, co kdo od GOJIRY čeká a jak mu třeba sedla stará tvorba. První co od nich mám je The Way Of All Flesh a už to mě přijde moc uřvaný, prostě každé další album je lepší a ty před tím mě vlastně ani nelákaj, nezajímaj.