rumcajs: Ale jako Peer Gynt jsi to psát u toho Krvavýho masakru nemusel.:-) Chvíli jsem pátral co je to za podivnej nick a srovnával IP adresu a hle, je to právě ta Tvá.

Malmsteen si to nejlepší vypotil na prvních šesti deskách. S Vescarem už to začalo skřípat a teď, škoda mluvit.

Imhotep: Tak to ti potom odporúčam skúsiť Perpetual Flame, vynikajúca doska. Ripper a Yngwie sa k sebe veľmi hodili. Jeden nepozná iný spevácky mód ako karbobrúska, druhý má zase vytočené kombo permanentne na 11.

No Parole tak 80 %. Při porovnání právě s Marching, Trilogy, Odyssey a Eclipse je zřejmé, že Malmsteen se v jisté fázi stále zlepšoval, a to i jako kytarista.

Malmsteena mám hodně rád. Jsou tam obrovské produkční výkyvy, ale dám rád každou z desek až po Perpetual, včetně. Eclipse je dokonalá 100 %.

Já mám Yngwieho alba z 90tek rad. Eclipse patří určitě u me k nejposlouchanejsim a v těsném závěsu je i Fire and Ice(tady mohl pravda ubrat na délce). Nemám problém ani se Seventh Sign a Magnum Opus(byť připouštím, ze tady to šlo trochu níž). Facing the Animal s Powellem a Levenem je samozřejmě pecka(až na tu baladu s refrenem ve stylu “Ein Kessel Buntes”). Pak už me to moc nebavilo a poslední album, které vlastním(a asi i poslední, které jsem slyšel) je Attack.

Dik za recenziu na jednu z mojich veľmi obľúbených nahrávok. Hit za hitom. Bonnet aj Yngwie zo seba vytlačili to najlepšie, však prvý menovaný na svojich koncertoch do dnešných dní hráva polovicu z albumu. Podobne ako Imhotep by som nebol tak prísny na Yngwieho sólovú dráhu, ale to vravím ako jeho veľký fanúšik. Na Malsteenovi mi príde zaujímavé, že po priemerných doskách vie prísť s veľkými bombami, ktoré dokazujú jeho relevantnosť aj po rokoch na scéne. Po nemastnom úvode deväťdesiatych rokov prišiel s dvojicou silných albumov Facing the Animal a Alchemy a jeho spojenie s Ripperom vyprodukovalo monštrum menom Perpetual Flame. Podobným posunom k lepšiemu po priemerných inštrumentálnych albumoch je "bluesové" Blue Lightning.

Moc pěkné, díky horyno za další prima ohlédnutí za starými nejlepšími časy.

Moc pekne ohlédnutí za skvostnou deskou. I podle mého názoru se jedna o nejlepší verzi Malmsteena, hraje opravdu pro kapelu, ale některé další jeho solovky(a nejen ty první) bych v tomto ohledu taky nezatracoval.

Zastavil bych se u následovníků, resp hlavně u Disturbing the Piece, protože Dangerous Games už je takovej hodně naredenej slabouckej AOR.

Dvojka s Vaiem u kyzary u me v žádném případě nezaostává za jedničkou, skladby jsou silné, i když připouštím, ze je větší důraz kladen na techniku(a v tomto ohledu je obdivuhodné, jak se celá kapela hráčsky zlepšila) a prokombinovanejsi strukturu skladeb a vlastně i tvrdost. Lačnění po hitparádách mi vůbec nepřichází na mysl. To slyším spis na trojce, kde jsou ale kameny úrazu jak kvalita skladeb, tak i kytaristy(no po Malmsteenovi a Vaiovi bych osobně hrát asi nechtěl).