Píseň It s a long way... na tomto světovém vydání a stejná píseň na australském vydání znějí podstatně jinak. Dnes posloucháno na lp vydáních. Ta světová verze mi přijde v mnohem uhlazenějším provedení. Možná to utrpělo nějaké ztráty nebo změny, když míchali světové vydání High Voltage ze tří jinak nazvučených desek.
Zajímavé, co? Pokud máte možnost, zkuste si pustit po sobě obě verze. Nebo vám to je šumák?

Předpokládám, že když máte tak rádi AC/DC, že všichni znáte následující verzi TNT:

https://www.youtube.com/watch?v=jpT92DM-pjU

Dobiášovi bude na podzim teprve 43, na ten jeho mekot jsem silně alergickej. Třeba ve skladbě Scales of Justice mocně slyšno, nakolik jest zdařilý vokál sám o sobě schopen povznésti vcelku nenápadnou kompozici na vyšší kvalitativní úroveň. Kontrast mezi Owensem a Dobiášem je tu doslova do uší bijící(album jinak slabé jak čaj). Dobiášovu performativitu bych zde ohodnotil někdejším výrokem Karola Dobiáše co trenéra Bohemky, jímž se kdys při derby se Slavií vymezil vůči výkonu pomezního rozhodčího:"Ty kopyto drevené!"

Máte pravdu, v drtivé většině toliko pastiše a persifláže, toť povšechná realita soudobého světa uměleckého.

Pro nás se ale nic nemění, my si pojedeme dál to svoje. Dokud Hetfield udrží v rukou kytaru, je všechno OK :)

Lidi už partaj nezajímá. Mě přijde, že jsme to teď zhodnotili jako Jakeš. :-)))

Tak sakra jděte a vyčistěte ten potok.

Ano, je potřeba přenastavit kritéria a brát to tak, že ta naše muzika je muzikou jen a pouze pro naši generaci. Tahat do toho dvacetileté nemá smysl, jich se to netýká. Očekávat od mládeže, že bude konkurovat našim kapelám je blbost. Vývoj je ukončen, až Ozzy umře, novej už nebude :)

Sicky: Jasně. Navíc mám pocit, že dnešním dvacatnikum metalistum nepřijde jako dědek mnohem starší muzikant, než přišel tehdy dám. Iommi mě v době Headless Cross přišel jako dědek, Ozzy v době No Rest for the Wicked taky a kolik jim bylo? 41 let. Mín než nám teď a mín než dneska Sammetovi, kterymu je 46 a ty ho nazývás relativním mladíkem. Chápeš ten paradox? To je tím, že se tu dvacet let jenom rekapituluje a moc se toho nemění, revoluční dekáda jak devadesatky už nepřišla, to nové nemá sílu a nic se nemění, jenom všichni stárnou a hrajou stejně. :-)

Stray: ..k těm dědkům, asi jo:) Fakt je, že těžký to přesně definovat, každý si pod tím představuje něco jinýho, pro mě je třeba klasická dědkárna Dio, konkrétně třeba skladba Holy Diver, ten riff, to sólo, frázování, úplně vidím dva kytaristy stojící u sebe jak unisono mávají do rytmu kytarama ze strany na stranu :)) a Scorpions taky samozřejmě, dobrý příklad. Naproti tomu Led Zeppelin jsou moderní i dnes, stejně jako Pink Floyd, ano.
a ty Beastie, jj chápu, já je mám docela rád, nedávno o nich vyšel dokument BB Story a tam mluvili o těch začátcích, éra Licensed To Ill, jak byli vlastně Boyband, který produkoval Rick Rubin! V tý době dělal i Slayer, tak proto to sólo v No Sleep :) Prej je úplně vojebal, z debutu nedostali ani dolar. Pak se na firmu vysrali a od Pauls Butique začali dělat jinou muziku, založili svůj label, mluvili o celý kariéře, zajímavý

Hivris: Jo, jo kde jsou ty časy, když to ještě Steven uměl s kulečníkovou koulí :-)

Myslel jsem zhruba dvě libovolné skladby po sobě. Nejradši mám od BB druhou desku Pauls Boutique 89, ten song co zminujes je na debutu Licence to ill 86. Pak Sabotage je dobrej kousek.

No jasně Nemilosrdná spravedlnost, to byla bomba, já to viděl na VHS nejmíň dvacetkrát. Ovšem pod podivným názvem Brooklynský masakr:-). Některá hlášky z toho používám doteď. A ten song opravdu byl od Beastie Boys, myslím, že Kerry King jim tam nahrával kytaru.

Stray: Je jednou z těch dvou skladeb "No Sleep Till Brooklyn"? :-)

Strašně jsem žral jako mladý chlapec "Nemilosrdnou Spravedlnost" se Stevenem Saegalem a tam tahle pecka hrála

Sicky: Jinak jsem přemýšlel nad jménem nějaký kapely, kterou můžu poslouchat max tak dvě písničky za sebou a přesto ji respektuji. A dobral jsem se úspěšně výsledku. Beastie Boys. :-)

Sicky : V zásadě jsi to vystihl dobře. Dedkovska hudba opomiji vývoj, žánrovou, zvukovou, herní evoluci a drží se čtyřicet let starých pořádku. The Cult Beyond Hood And Evil a Motley Crue 1994 jsou moderní alba starých kapel, Deep Purple - Slaves And Masters je melody tradicionalisticka zaprdenost. Led Zeppelin jsou moderní kapelou ještě dneska, Scorpions a všechny americké AOR kapely už dávno ne. Jednoduchá rovnice. :-)

A vůbec dneska je jiná doba než před třiceti lety, to se těžko popisuje. Dneska taky mladý poslouchaj nejakej umelej odpad z YouTube. Nezáleží jen na období kdy k tomu, který posluchač pricuchnul, ale i koho měl vedle sebe a s kým hudbu sdílel. KDO HO VEDL. Pro nás bylo zprvu 88-90 vše starší než Kill Em All od Metly fotraackyyy. Fakt tricatnici byli pro nás absolutně Out, na konci osmdesatek byli kapely, co hrály přes deset let brany jako staroba. Jeli jsme tvrdej metal, neměli jsme ani v hudbě sbehle rodiče, ani o deset let starší kámoše, který by nám vysvětlili, že Sabati pořád nejsou dedkove. Iommiho jsme viděli jako fotra, museli jsme se k té starší hudbě postupně proposlouchat, někdo to ani nedal, když jsem viděl Jona Lorda v Metal Hammeru 1990 na nějaké oslavě k vydání alba Slaves And Masters, ty blaho, takovej dědek, sem si říkal. Nechtěl jsem věřit, že to ještě někoho zajímá, někdo z mé partičky měl Metallicu a Slayer, někdo Depeche Mode a Pet Shop Boys, někdo Obituary, ale Deep Purple nikdo okolo nás. Starej rock byl pro patnáctiletý lidi na konci osmdesatek odepsanej. O tři roky později jsem už jel In Rock, Firebal, Machine Head a tyhle bomby. Dostal jsem se tomu na kloub, pač jsem chtěl. :-)

Já bych viděl trochu rozdíl mezi dědkama muzikantama a dědkovskou muzikou :) Je pravda, že často to jde ruku v ruce, ale třeba takovej Bobby Blitz z Overkill je dědek, ale dědkovskou muziku rozhodně nedělá. Naproti tomu třeba takový Edguy, Tobias relativně mladej člověk dělá záměrně dědkovskou muziku :)
Plus ještě k tomu srdcařství, možná je někdy fér si přiznat, že můj oblíbenec je holt už hudebně za zenitem a poohlédnout se po něčem svěžím a neoposlouchaným :)

Pojem dedkove v rocku je u mne běžný. Většinou jde o kapely, které hrály v sedmdesátých letech a dříve. Tak třeba jako člověku co k tomu všemu přišel až koncem osmdesatek mě jako dedkove v té době přišli všichni počínaje AC/DC, Iron Maiden, přes Black Sabbath a Deep Purple, až po Rolling Stones, a přitom Angusovi i Maidenum bylo tehdy těsně nad třicet. Za mou generaci kapel jsem tehdy považoval Metallicu, Slayer, Heloween, zkrátka hudebníky narozené v šedesátých letech, to dedkove nebyli.

Každý asi bere pojem - velká kapela po svém. Jako puboš jsem začínal se Slayer, Sepulturou, Helloween, Metallicou a podobnými spolky, které jako velké kapely (vyjma Metallicy) prostě neberu. Nebo tehdy jsem je tak neoznačoval. Podobný pojem mi sedí spíš k dinosaurům typu R. Stones, The Who atd. I když, oni jestli tehdy hráli dýně pět let a sepina čtyři, tak žádní obři být rozhodně nemohli. Dnes, když k tomu připočítám dalších třicet let na scéně, už nějaké té velikosti asi dosáhli.

Stray všimnul jsem si, že ty používáš termín "dědkovatí" celkem často, zhruba na vše, co podle tebe nemá víc jak dostatečné množství energie. V polovině osmdesátek mohlo být párplákům okolo čtyřiceti a ty jsi je označil za dědoušky. Co potom D. P. dnes, to jsme i my tady pradědové:-) Klidně podobnou muziku tak označuj, nevadí mi to, každý má právo na svůj názor. Mě taky ještě před deseti lety přišlo divný, pořizovat si aktuální nahrávky služebně končících kapel a dnes to vnímám úplně opačně. Jsem tuze rád za každé nové Kansas, D. P., Lucifers Friend, Wishbone Ash... Mám ty spolky rád, sice je neposlouchám 40 let jako jiní, ale i ta polovina mi stačí k tomu, abych respektoval jejich novou tvorbu. Tihle prďolové mi dávají stokrát víc radosti, než 95% nově začínající rockové produkce. Hold to jsou ti srdcaři a staromilci :-)

K AC/DC - původně jsem je začal vnímat nějak v druhé půli osmdesatek, věděl o nich, ale neposlouchal je. Ze zahraničního časaku mi přišli takový rozervany, exoti, takový zakázaný, krvelacny, satansky, prostě na mne dělali dojem excentriku. Nebezpečných individuí :-), bylo mi dvanáct cca 1987.Tehdy jsem poslouchal jen Europe the final countdown, AC/DC mě už tehdy přišli takový starý, zvukově, ve srovnání s Bon Jovi, Europe a tak co se hrálo. V osmdesatkach, zvlášť na konci, se hrálo už jinak. Miloval jsem posléze Accept Metal Heart, ale vinyl AC/DC Blow Up Your Video si nekoupil, ačkoliv byl vydán Supraphonem a byl všude. Kapela mě přišla nemoderni a málo melodicka, málo zpevne metalová, abych tak řekl. Zajímali mne Manowar a Kings of Metal. První kladný kontext a vjem hudby AC/DC mám spojen až se skladbou Thunderstruck, ústřední vypalovackou alba The Razors Edge 1990. Klip byl často na MTV a kapela s ním slavila velký návrat na vrchol. Live z Donningtonu 1991 je klasika, někdy tou dobou jsem je začal zkoumat a dostávat se do nich. Dnes kdyby mě někdo řekl, že jsou Accept lepší než AC/DC, tak mu odpovím, že je směšnej.

Jinak LORDS OF THE NEW CHURCH jsou ostudně nedoceněná kapela. Mám od nich jen singl, dobový LP jsou za strašný rakety. Jejich první album je nejlepší