Tak jsem si to po dlouhé dlouhé době pustil a... velmi příjemné překvapení! Zasloužených 80%, a možná i víc! Poslech jsem střídal s "Criteria for a Black Widow" s Randy Rampagem za mikrofonem, a taky dobré!

Fajn album, tých 80% sedí. Mám veľmi rád Watersov gitarový zvuk na King of the Kill a Refresh the Demon (to je tiež super album).

Dnes jsem si dal celou desku. Svěží, chytlavé, úderné a celé takové Ejsíkovské. Jeff se nikdy netajil obdivem k AC/DC a toto album je toho názornou ukázkou.
Včera jsem si tak říkal, proč je taková nelibost k novodobým Annihilator a jaký je rozdíl mezi novodobou Metallicou. Bavíme se studiově. Opravdu mi tu chce někdo namluvit, že Magnetka a Hardwired jsou o parník lepší desky? Nemyslím si.

Tenhle zásek mě vrátil zpět a Annihilator jsem zase začal brát vážně. Trochu mě sice vadí ten strojový rytmus a celkové zjednodušení skladeb ale Jeff to uzpíval nad očekávání dobře. Za mě 70%

Posledný album Annihilator, kde som ochotný bez problémov napáliť 100%. Vokál samotného Jeffa tu sadol ako "prdel na hrnec", výborný zvuk poplatný 90. rokom a najmä skvelé a veľmi rôznorodé piesne robia z King Of The Kill fantastické zakončenie tej najznámejšej i najkvalitnejšej éry Kanaďanov. Nevravím, že sa mi ďalšie albumy nepáčia (Criteria a hlavne Carnival sú bomby!), ale kvalita je už tak trochu ako na hojdačke, nehovoriac o neuveriteľnom sebavykrádaní. Posledných 10 az 15 rokov je to pre mňa dokonca priam štúdiovo mrtvá kapela, ktorá vydáva až na malé výnimky jednu katastrofu za druhou...
PS: Remains vôbec nie je zlá vec, ale zaslúžil by si komplet nahrať nanovo s poriadným zvukom a bubeníkom

Taky mám čtyřku hodně rád. Rozhodně raději než první dvě alba, která mi i kvůli nepřijemné barvě hlasu Rampagea a Pharra nikdy nepřirostla k srdci.
Waters se s tím tentokrát tolik nemazlil a deska je to rozhodně přímočařejší než "Set The World On Fire". Jedná se vlastně o takový lehce přístupný a nenáročný mix hevíku a thrashe, ale i po letech pořád moc dobře poslouchatelný.
Možná jsem divný a možná za to může určitá nekritická nostalgie k Annihilator, ale mám rád i následující "Refresh The Demon" a dokonce i problematické "Remains", i když objektivně uznávám, že invenční sešup je víc než patrný. Hlavně u "Remains" nemám vůbec problém s (pro Annihilator) nezvyklou formou a zvukem, vadí mi spíš obsah. Začala se tady naplno projevovat Watersova nepěkná záliba v bezostyšném kopírování a vykrádání. Tu sebe sama (Lip Servise alias Knight Jump The Queen) tu jiných kapel (hlavní riff u Dead Wrong alias The Walk od Pantery).
Mám pro Jeffa určitou slabost (za zásluhy), ale ta jeho skladatelská impotence a sázka na totální jistotu na posledních albech mě fakt hrozně nebaví.

Já myslím, že 23-letý odstup je celkem dostatečný :-) Pro mě kvalitativní propad Annihilator začal až na Refresh. První čtyři alba si rád poslechnu i dnes. To co přišlo pak, už mě přestalo bavit sledovat.

Pád z piedestalu výjimečnosti startuje vlnu na níž v podstatě kapela více či méně úspšně surfuje do dnes. Začátek dlouhého období nezájmu.

80% je pro King Of Te Kill spíš hodně než málo. Trochu odstupu by neuškodilo.

Též si říkám, že 80 % je strašně málo. Takové hodnocení by spíše odpovídalo následující Refresh the Demon, která je z mého pohledu také velmi povedená a oproti Kingovi ještě více zahutněná.

100% Pro mě nejlepší album Annihilator s nejpříjemějším vokálem v historii kapely. Songy jsou přímočařejší pouze zdánlivě.