Tato deska me velmi zajima, ani ne tak kvuli Vandenbergovi, ktery byl pro me proste vzdy prumer(vcetne jeho ucinkovani ve Whitesnake, prislovecnou vyjimku tvori pouze vynikajici solo v Here I Go Again na desce 1987). Ale zajima me vklad a vykon uzasneho Ronnieho Romera, ktery je pro me to co byl pred cca 10-15ti lety Jorn Lande - naproste zjeveni a jeden z nejslibnejsich vokalistu soucasnosti.

Nemá to koule. Produkce je suchá.

VANDENBERG - 2020 (2020) - 70%
- vcelku povedená věc, ale trošku šablonovitá, drží se až moc v zajetých hardrockových kolejích, místy s troškou bluesové trávy mezi pražci. Taková bezpečná jízda rovinatou prérií, ale bohužel žádná překvapivá výhybka směrem do serpentin a tunelů ve vysokých horách. Tak snad příště tahle silná sestava využije už naplno svůj předpokládaný potenciál...

Ale navedlo mě to nazpět ke jeho starší tvorbě, o které jsem sice věděl, ale ještě jsem dosud neměl tu čest...
VANDENBERG - Alibi (1985)
VANDENBERG - Heading For A Storm (1983)
... a jééé, to je tak pěknýýý!
Dobový ‘80-kový sound, příjemně tepající rytmika, hodně solidní zpěv a nad vším vznášející se nádherná Adrianova kytara! A líbí se mi to dokonce víc, než aktuální novinka.
Na odpoledne si ještě nechám jeho debut: VANDENBERG - Vandenberg (1982)

To je zajímavý, jak po dvou poměrně úspěšných deskách VANDENBERG MOONKINGS obnovil tento svůj pradavny projekt.
Na druhou stranu rozumím tomu, pokud mu kyvlo takové eso jako Romero. O víkendu to proposlechnu a podělím se o své pocity. Sedmdesátka slibuje dobrý materiál.
A jedna oblíbená upřesňující : Adrian hraje i na akustické desce Bílého hada pojmenovanou Starkers In Tokyo.