Nikolas Krofta v Belmondu na Savatage byl.Ale rozhodne nikomu "necpal" ze Michael Schenker je nejlepsi kytarista na svete.

Sirens i Power of the NIght zní dost zastarale, v době vydání snad... i když uznávám, riff z Power je geniální. Proto down-ovím pocitům rozumím.

Zmiňujete Nikolase Kroftu. Pamatuji si ho samozřejmě ze Sparku. Pak s tím myslím seknul a šel dělat nějakého managera Helloween (či snad i chvíli Pink Cream 69). Kde je mu dnes konec... ani v NSR, nebo NDR.
Jinak mí první Sava byli Edge of Thorns a nejen z tohoto důvodu, je to mé absolutní top kapely, které se nikdy žádné jiné desce nepodařilo vyšťouchnout. A že se o to třeba hned následovník Handful snažil. Nejraději mám desky se Zachary Stevensem, ale nevadí mi narozdíl od let ranných ani Johnův zpěv (nesmí přehnaně tlačit na pilu :-). Z desek kdy byl shouter on, tak jednoznačně tu poněkud opomenutá Streets.

První deska Savatage - Power Of The Night ...výměna na burze za "ležák" Manilla Road - Open The Gates ...za prase jsem se toho nemohl zbavit a pak se na mě usmálo štěstí :) Vůbec jsem je neznal, tak jsem to bral spíš jako nouzovku a pamatuju si to docela přesně, protože jsem myslím nikdy tak dobrou výměnu LP neudělal. Příští týden už jsme sháněli Sirens. Chápu, že pro někoho, kdo se k Sava dostal později nemají jejich staré desky takové kule, ale když jsem poprvé slyšel Scream Murder ze Sirens, nebo Power Of The Night(ten riff!!!) ze stejnojmenné desky málem jsem zdechl štěstím! Savatage, pro mě naprostý kult.

Stray: Rád bych čtenářům vyhověl, ale znáš to (mě):). Navíc téma Sarajeva je vysilující...a do toho ta chronická absence pořádných riffů:)

Tak v tom Belmondu jsem tenkrát taky samozřejmě nemohl chybět - koukám, že jsme se tam před těmi 23 roky docela sešli :-) Je to už hodně dlouho, ale dodnes mám v paměti, jak to byl mimořádně skvělej koncert.
to Stray: Díky za článek, parádní počteníčko, vrátilo mě to o několik dekád zpět a donutilo po čase sfouknout prach a poklonit se tehdejším idolům. Pokud bys postupně sepsal i ten zbytek (však nemusíš spěchat, pěkně na pohodu), bylo by to fakt super, protože jestliže si to některá kapela zaslouží, tak SAVATAGE.

carcass: tak to máš dobrý s tím vyzařováním autority, mě právě permanentně brzdí, že působím (jsem tak většinou mylně odhadnut) jako týpek "mouchy snězte si mě", rozhodně by přede mnou příslušníci Policie ČR nesalutovali! To fakt rozhodně ne! :-)

pěkná vzpomínka :-). Já v čase toho tehdejšího koncertu už vlastně byl čerstvým otcem, každopádně o nějaké pevné stabilitě se tehdy ještě určitě nedalo hovořit :-). Já mám zase zkušenost, že všude kam přijdu, tak si všichni myslí, že patřím do týmu, nebo tam tomu velím :-). Nejvíce absurdní mi to přišlo, když jsem jednou jel samostatně na nějaký výjezd s Opavou a byla tam u nádraží nastoupena zásahovka, tak jsem se těch chlápků v kuklách šel zeptat, kde jsou fans Opavy, abych se k nim připojil, no a oni mi málem zasalutovali a podrobně mi řekli kolik a kde zrovna jsou, bo je nenapadlo, že jsem jeden z nich :-).

Mě bys nezapomněl. Bylo mi dvaadvacet, metal jsem poslouchal asi osmym rokem a furt jsem byl takovej kudrnatej jouda bez starostí a povědomí o životě :-), jak jsem se tam dostal před akcí vlivem těch pivek do lehký náladičky, tak jsem tam kouřil před vratama Belmonda doutník a všechny jsem tím smradem sral, to si pamatuju, a vůbec mě ani nenapadlo, že zrovna na tohle ta holka není úplně zvědavá, dneska nechápu, jak jsem mohl něco podobnýho vytvářet. :-) Takové strhávání pozornosti mě není vůbec vlastní.:-) První album, které jsem slyšel od SAVA bylo Gutter Ballet v létě 1990, brácha přivezl z tábora v Polsku tu jejich šuntskou originálku, do toho alba jsme se zamilovali, až po třech letech jsem slyšel další desku (Edge Of Thorns).

Jo a v to m zákulisí bylo asi osm českých lidí, vím že já s tou kámoškou a pak určitě Nikolas Krofta a ted se podrž...Dominika Gottová. :-) Pamatuju, že tam Krofta někomu pořád cpal, že nejlepší kytarista na světě je Michael Schenker, mlčel jsem, ale jednoznačně jsem nesouhlasil. Krofta vypadal stejně jako ve Sparku na té fotečce u recenzí. :-)

Stray - to byl rok 97? Strašně to letí...:-), je jisté, že jsme se tam tehdy potkali, možná v té hospodě u Belmonda, nebo v zákulisí před koncertem :-)

já nějaký žebříček desek Savatage nemám, líbí se mi všechny :-), tedy až ty od Hall Of The Mountain King, ale řekl bych, že tak nějak pocitově mám nejvýše Edge of thorns

Pěkná recenze, ostatně jako vždy :-)
Já se k SAVATAGE dostal až díky klipu "Edge of Thorns" 1993,který zřejmě rotoval v pořadu MTV Headbangers Ball. Díky klipu jsem zkoušel celou desku a i předchozí tvorbu, ale nějak mě to tehdy nechytlo... a vlastně ani teď... ale pozor, SAVATAGE mám rád, což dokládají i čtyři originální nosiče v mé sbírce, a vlastně se jedná o čtyři poslední alba.
A můj top three?
1) Handful of Rain 1994 TOP!
2) The Wake of Magellan 1997
3) Dead Winter Dead 1995 + Poets and Madmen 2001

Pekárek: Dík. Počítám s tím, že v závěru (cca od 1995) mě s tím krapátko píchneš. V horách okolo Sarajeva se cítím docela nesvůj. :-)

Carcass: Ten koncert v Belmondu byl v listopadu 1997. A dokonce jsem se dostal díky šikovné kámošce do zákulisí, nechal si podepsat nějaký předměty a vyfotil se s třemi členy, se Zacharym, s Johnem Middletonem a s Jonem Olivou. Klidně ty fotky napálím do recenze The Wake Of Magellan.:-) Ale to mě tak napadá, vždyť já jí pak budu muset i napsat?:-) Hm, hm...no uvidíme. Jo a před tím koncertem jsem si před srázkem s tou dotyčnou taky dal v nějaký knajpě u Belmonda asi tři piva.


Top Three Albums SAVA totiž u mne:

1. Gutter Ballet 89´
2. Edge Of Thorns 93´
3. Hall Of The Mountain King 87´

*byl cca v roce 1991 Gutter Ballet. Hall je každopádně super album, kultovní nejen pro americké metalisty.

Jj, fajn počteníčko. Mým prvním albem by

fajn recenze mé kdysi hodně oblíbené kapely, díky :-)

tohle je jejich přelomová deska, která mně na Savatage nasměrovala a kapelu jsem pak podrobně sledoval. Někdy v roce 94? jsem na nich byl v Praze v Belmondu, super koncert s neskutečnou energii. Savatage byli velmi sympatičtí chlápci, bezprostřední, na nic si nehráli a velcí profíci. S Johnem Olivou jsem před koncertem pokecal a pak poslouchal jak se rozezpívával u klavíru, čuměl jsem, jakou má ten tlustý týpek energii. Jo, před koncertem jsem si dal v místní putyce pár piv z místního Holešovického pivovaru, překvapilo mně, jak bylo dobré :-), no a tak za rok ten pivovar zrušili, škoda jej. Těším se na další pokračování, i na tvé hodnocení Zaka Stevense :-)

horyna: Díky za slova uznání, velice potěšila. Toho Nora jsem opravil. Sice nevím jak budu schopen udržel časovou kontinuitu zveřejňování těchto recnzí, ale vím, že počínaje tímto albem tady chci SAVATAGE zkompletovat, to samé rovněž proběhne u DREAM THEATER, o čemž jsme se bavili s kolegou Pekárkem, nicméně chce to nejdřív nějak sladit s vlastní soustředěností, situací mimo a celkovou připraveností. SAVATAGE bych teď rád postupně vypouštěl.

Savatage patří k mým vůbec nejoblíbenějším kapelám a tak s povděkem kvituji tuto recenzi. Pokud bude příběh pokračovat s dalšími rozbory jejich děl, nebudu se vůbec zlobit. Dá se říci, že souhlasím takřka s každou větou zde uvedenou. Pro opravu bych snad jen podtrhl, že Edvard Grieg není dánským pianistou, ale norským a především skladatelem. Osobně je můj vztah k často zapuzovanému Fight for the Rock veskrze pozitivní a i když jej rovněž hodnotím jako počin slabší, celkově ho poslouchám velice rád. Hall... to už je samozřejmě téměř ta nejvyšší liga i když, nejmilovanějším Savatage náleží léta devadesátá. Strayovi velké díky za výborně odvedenou práci a mnoho sil do dalších pokračování ať už jsou z jakéhokoliv stylového soudku.

Dík, opravím. S retrem je to obtížný. Teď jsem časově limitovanej, ale kdyby náhodou v práci uznali, že jdeme natvrdo na pár týdnů do karantény, jednoznačně by to byla oslava retro psaní, nedělal bych doma téměř nic jiného. :-)

A pak že retro nebude :-) Skvělé album i článek. Díky Strayi! Jenom jedna vloudička se chybila - to EP z 1984 se jmenuje The Dungeons Are Calling.