Boovol: Díky, opraveno. Mike McCready jasně, nevím kde se tam vzal ten Dave.

Zatímco u Ten bych se obešel tak bez poloviny skladeb, Vs. je super od začátku do konce.

Btw, sólový kytarista není Dave, ale Mike McCready.

Meres:
...no, nemám nič proti metalu, ale nikdy ma nechytil naplno. Vždy ma viac bavil Rock a jeho rôzne podoby (Alternatíva, Indie....atď, ale aj Hard Rock. V poslednej dobe na sebe pozorujem ešte jednu zaujímavú vec, najlepšie sa zrelaxujem pri jazze, nemyslím teraz album od Queenov :), ale hudobný žáner, možno to bude aj vekom :)

'Nie som metalový fanúšik'

Tak sa ním rýchlo staň 😎🤟

Nie som metalový fanúšik, ale o to viac ma poteší keď nájdem dobrú recenziu na album, ktorý nespadá práve do tejto škatulky. Keď tak na tým uvažujem, tak na tejto stránke som už čítal celkom pekné množstvo dobrých recenzií na albumy, ktoré si ,,mainstreamové" hudobné stránky, nevšimli, alebo ich proste odignorovali, napr. posledný PIXIES (super), alebo INTERPOL (sklamanie).
K albumu VS od Pearl Jam si dovolím napísať malú historku, ako som sa k nemu dostal. Rok 1993 bola ťažká predinternetová doba, takže k novej hudbe sa človek dostal buď cez známych, ktorí požičali kazetu, alebo CD (CD mali len frajeri :), alebo počúvaním rádia. A to bolo aj moje zoznámenie s Pearl Jam. Áno, už pred tým som registroval ,,Jeremy", ale tým to aj skončilo, čaro debutu som objavil až časom.
Na Slovensku vtedy vysielalo rádio ROCK FM a raz do týždňa išla relácia, kde na striedačku RICHARD MULLER a MEKY ŽBIRKA púštali novú hudbu. A vyšlo to na týždeň keď reláciu uvádzal MEKY.... ,,Teraz si pustíme kapelu Pearl Jam, títo chlapci sú z Ameriky a hrajú jak ďáááábli" a pustil ,,GO". Keď dohrala skladba, sedel som ako ohúrený :) Potom to už samozrejme išlo, obvolávanie známych a za istý čas som mal požičané CD.
Pearl Jam mám rád doteraz, teším sa nový album GIGATON a konečne si vyplním jeden z mnohých nesplnených koncertných snov - 1. 7. 2020 vo Viedni.

Teda, dúfam, že dovtedy vyšumí to šialenstvo s koronavírusom :(

Obecně mám radši hudbu co je folk, než hudbu co je symfo. Tak to prostě je. Tečka.

Tohle jsem moc neposlouchal, páč jsem se bál, aby mě nekousnul. Jinak tahle kapela je pro mě moc folkáčská ale kvalitní a mám je docela rád.

Áno, je možné že takto som niekde PJ počul, ale keby si mi priložil nôž ku krku s tým aby som zahmkal aspoň jednu melódiu od nich, tak som mŕtvy 😁

Meres: nevěřím, určitě jsi musel někde slyšet aspoň jeden jejich song (např. Jeremy) spíše to vypadá, že netušíš, že právě hraje... PEARL JAM! :-)

Detail, nezaujalo.:-) A navíc z youtube se poslechy nepočítaj.

Virtuální stopa, je svině :-)

Pustil si si Ocean Machine pred desiatimi rokmi, písal si to do fóra MP Top 5 čo práve počúvate 🙂

To já si doma zas v životě nikdy nepustil žádnou desku od Devina Townsenda a ono hej, na moje stránky chodí stovky metalových čtenářů. To jsou věci mezi nebem a zemí. :-)

Ja som dodnes tento Perlový džem nikdy nevyskúšal a nepoznám od nich jedinú notu 🙂 snáď sa raz dokopem k vypočutiu toho ich slávneho debutu

Pekárek: Docela jsi to větou: to už je neposlouchal kdekdo:) vystihl, já s nima v době "Vitalogy" tenkrát skončil, nějak jsem ten jejich vývoj tehdy nepochopil. Vrátil jsem se k nim zpětně až v dobách po albu "Riot Act" a sehnal si všechno. Dodnes ale považuji třeba desku "No Code" za jednu z jejich nejslabších, "Vitalogy" se mě dnes jeví vcelku ok, ale jako fanoušek alba "Ten" jsem to tehdy slyšel jako děsnej kanál. :-)

Začal jsem s nima u Vitalogy..., to už je neposlouchal kdekdo:)

Vs. se mi v době vydání moc nelíbilo, neb bylo a je docela dost jiné než Ten. Ale uznávám jeho kvality, a v podstatě není vůbec špatné! Nejoblíbenější song je pro mě jednoznačně Dissident.
P.J.jsem poctivě sledoval do Riot Act - 2002.
Nej desky samozřejmě Ten a potom Yield.

Hodně dobrý album, v době vydání trochu zklamání po hvězdném Ten-u, ale dnes ho řadím možná o trochu výše. Jinak u Pearl Jam mám právě nejradši to grunge období (škoda že už se tomuto žánru moc kapel nevěnuje). Škoda jen že po Riot Act už to za moc nestojí, nebo možná nejsem schopný do těch nahrávek proniknout.

A k Indifference... Když hrála v dokumentu PJ20 jako podkres k části o Cobainově sebevraždě, tak mi silně přebíhal mráz po zádech. Dokument doporučuju.

U mne to byla především Animal, na čtyřlístek doplněná kusy Daughter, Dissident a Leash. Vámi zmíněná Rearviewmirror byla na mne vždycky taková moc rovinatá, post-punková, kdežto ty výše zmíněné furt ještě koketovaly svou živelností s hard rockem.