Strašně nakažlivá deska...

Souhlas s recenzí, za mě 85%
Jinak ze začátku klasicky nic moc a po několika posleších se deska začíná dostávat pod kůži a začínám být na ní závislej :) a dneska prší, je pochmurno, tak to má úplně to správný kouzlo na poslech. Jsou kult

První poslechy spíš zklamání. Přišlo mi to málo řezavé a hodně sborových zpěvů, ale ne takových syrových jako na starých deskách a taky nějak málo smutné, prostě víc Van Hallen a méně Black Sabbath ;o)
Pomalu se s tou deskou sžívám a třeba první flák mě vyloženě baví. Přesto to nebude žádná extra láska a Dirt bude vládnout i nadále. Jako není deska AiCh, která by mě vyloženě srala, byť předposlední dinosaurus se mi pod kůži fakt ještě nedostala. Přesto, jak tu již bylo napsáno, pokud někoho z dřívější party grunge má smysl poslouchat na nových deskách i teď, jsou to právě AiCh.

Já to strašné rád čtu, protože jsem ty tři AIC ještě neslyšel, vůbec ne proto, že mám předsudky, ale prostě jsem se k tomu nedostal a čtu spíš chválu a první sĺovku Cantrella znám, tak se mám na co těšit

Melu to furt dokola, sousedi už všichni visí, nebo se k tomu chystají. Chce to větší bedny! :)

jj pěkně napsáno a hodnocení vidím podobně, AIC vnímám jako, pro mne, jediný a nejsilnější pozůstatek zaniklé scény. Nirvanu jsem neslyšel léta, Soundgarden občas, Pearl Jam jsem přestal sbírat, poslední desky mne nebaví araději si ponechávám fajn vzpomínky na dávné koncerty a desky, než aby mne štvala jejich mdlá a ještě politicky vysloveně srandovní, současnost. AIC nečekaně dobře přežila klinickou smrt a poslední tři desky (a také canterlovy solovky) jsou super :). Nahrávky mají klasický styl, jsou pořád tak akorát nepřístupné / přístupné, vokalista zapadl, koncerty jsou OK. Podtrženo a sečteno, radost na konci léta. Desku si užívám a točím ji společně s Bulgarian voices ft Lisa Gerrard, kterou jsem si konečně koupil a Jirkou Schmitzerem na jehož koncert se chystám a těším.

Jo, v pohodě, já jsem spíše myslel souhlas s tvými postřehy na „Rainer Fog“, to ostatní beru jako taková vodítka, tak aby si tě posluchač představil v situaci, se kterou jdeš recenzi psát. Já proti těm dvou prvním deskám (60%) nic nemám, ale jako posluchač si opravdu užívám až ty další, „Tripoid“ tak 70% ty poslední 3 tak 80-90%.
Já bych se u nich o budoucnost nebál, tím, že jsou teď hudebně přístupnější nemusí nutně znamenat, že za pár dalších let budou nezajímavý. Vždyť „Dino“ byl po comebackový desce slušnej dehet, ale pořád tam bylo a je co poslouchat. Žádná vata tam nebyla.

Dirt je modla. Na tu nesahat. Novinka je povedená ale do geniality má daleko. Dík za názor, tabulkove vidím těch šest desek takto.

1.Dirt 100%
2.Black Gives Way To Blue 90%
3.Facelift 80%
4.The Devil Put Dinosaurs Hře 80%
5.Rainier Fog 80%
6.Tripod 60%

Takže je ten názor shodný? Není. Já Tripod totiž moc nemusím. A o.novince si myslím, že je sice nejpisnickovejsi, ale na druhou stranu čaj co se rychle oposloucha. Ale to je tvrzení budoucnosti, k té perspektivě jsem se ještě nedostal.

Velmi výstižně napsané. Souhlasím i s bodovým hodnocením. Opravdu se to kurefski dobře poslouchá a dovoluji si tu říci, že mě jejich současná tvorba baví o dost více než období "Dirt" nebo "Facelift".
Pro mě AIC začínají "Trojnožkou". Tato deska možná není tak živelná, ale posluchačsky mě dokáže zaujmout mnohem více než ty předchozí kulty.
Jinak Raskulinecz je mistr na výbrusy specifických esencí hudebních kapel a u AIC to potřetí znovu dokazuje.
Těch 53 minut novinky se zdá od 10 minut kratší, skladby dramaturgicky skvěle seřazené, nechybí mezi nimi dynamika, a všechny skutečně baví.