Děkuju. Ono to je takové zvláštní - když si člověk na Chlumu, v Trutnově i jinde prohlíží ty krásné pomníky (umělecky jsou opravdu špičkové), má z těch míst velmi pozitivní pocit. Dokud si neuvědomí, jaká jatka tam probíhala - čas prostě všechno odvane, oni takoví obyvatelé Slavkova pár let po odchodu Napoleona by asi moc nechápali, že si tam za dvě stě let budou blázni hrát na vojáky a další blázni si je natáčet a pozorovat. Otázkou třeba je, jak se za pár desítek let budou lidé dívat na druhou světovou válku, jestli ze vzpomínek nevyvane všechna ta hrůza a nebude to už jen turistická záležitost. Asi to tak bude, v římském koloseu taky dnes lidi nestojí opaření hrůzou, i když to evidentně bylo jedno z nejkrvavějších míst v dějinách.

Pěkně napsáno. Chvíli sem teda byla zmatená jak včela, než mi svitlo, že se jedná o jiné bojiště než u Chlumu .-) To ten rok 1866. U Chlumu si takové využití bývalého bitevního pole neumím představit. Při procházce lesíkem, kde jsou ještě patrné zbytky zákopů mi fakt nebylo úplně dobře na duši...

Moc děkuju, příští zastávka... ale nebudu prozrazovat :)

Krásný článek, opět plný zajímavých informací, které jsem neznal. Tesim se na pokračování ;)