baví mě jen první dva songy, zbytek více méně nuda, 65%

Jelikož rád poslouchám vtipný komenty Pavla Tvaroha a Pepika Němce u MS v Rusku, na metal nějak není čas, hrůza :) Ale už se na ty REFUGE chystám

1) Trapped!
2) The Missing Link
3) Secrets in a Weird World
4) Strings to a Web
5) Lingua Mortis

Zdenos - 100% suhlas. Prave vokal Peavyho je to, co mi vadi na starych Rage najviac. Od Trapped! po Strings je Peavyho spev jednoducho super.

ta XIII mi přije asi vokálově nej:

https://www.youtube.com/watch?v=4PAoWlXhMGg

v těch věcech jako jsi napsal - styl, dramaturgie, produkce, tam chápu, že se ti může líbit spíš ten jejich starý styl a zvuk. Ale u zpěvu, tam je propastný rozdíl. Podle mě od roku 1996 nikdy nešel pod svou zpěvovou laťku, vlastně se zhoršil až ted, tedy v letech 2012-2016, s návratem nových Rage. Jenže dneska je nahrávat vokály hodně jednoduchý, proti tomu co bývalo dřív. Dneska nazpívá ve studiu i úplnej vocas skvělej hlas. :)

Já tedy ne, Peavy se hlasově postupem devadesátek spíš zhoršoval :-) tedy Ghost a XIII zazpíval asi nejlíp, ale od Reflections/ Trapped k Black in Mind/ End... vidím jasnou zhoršující se linii v mnoha bodech - skladby, zvuk, zpěv, celková dramaturgie, produkce.

srovnávat pěvecký výkon Peavyho z Reflections a z let 1996-2006 je stejný, jako kdyby jsi srovnával Hansi Kursche z debutového alba a ze Somwehere far beyond. Tak to vnímám já, nesrovnatelné.

meine názor: 1) End of all days, 2) Black in mind - to je taky prostě jízda a řezačka s nezapomenutelnými songy, 3) Soundchaser, 4) Missing link, 5) Strings, 6) Trapped, 7) Ghost + 13 = vše 100%. Vše ostatní už je slabší.

Perfect Man je o dost horší deska než Reflections of a Shadow, vlastně bych to cd dokázal prodat spolu s Reign Of Fear a Execution Guarranted, prodal bych vlastně i Black in Mind, kdyby ovšem s tím někdo vzal i End Of All days, ta (zpětně) opravdu nezaujala a akorát zabírá místo na polici, naštěstí jsem to všechno nakupoval postupně v horizontu dvacetiletky a za ceny trochu nad dvě kila, ale co dělat s cd, které si člověk za tu dobu nepustí snad ani dvakrát? Na Missing link trochu mrzí, že se Peavy drží nižších hlasových poloh a je to celý takový nabasovaný, já mám prostě Reflections Of a Shadow hodně rád, v roce 1990 byla ta deska v německém Metal hammeru vyhlášena mezi deseti nejlepšími německými metalovými alby toho roku, takže to určitě nebude žádnej průser :-) a ani jsem jí tak nikdy nevnímal, naopak, Peavyho životní pěvecký výkon.

Reflection of a Shadow zrovna nemám moc oblibě,pro mne je jasný top Trapped!,Perfect Man,Secrets in a Weird World,The Missin Link a Black In Mind.
Trilogii Linguy Mortis mám hrozně rád všechny tři alba.Se Smolskim mám nejraději Welcome to the Other Side.Na Speak of the Dead je super jen část s orchestrem a mám ještě docela rád Full Moon.Carved in Stone to už bylo nic moc,když deska vyšla tak jsem ji poslouchal,ale dnes si už moc nepouštím.Strings to a Web mne mile potěšila a pak přišel totální průser a to 21.Poslední Lingua se mi líbila moc.No a poslední dvě řadovky nejsou špatný,ale Peavy to tam kurví jak sviňa.Almanac za mně super,je to přesně hudba co Smolskimu sedí.

Respekt k Peavymu, s Rage u mně vládnou zmíněné Soundchaser a Unity, ale už je prostě za zenitem. Aktuálně svou pozornost věnuji Smolskeho Almanacu, v němž prodává melodické know how, které nasál od Wagnera, se svými zabijáckými riffy a soly, doplněné vzletnými symfo pasážemi, za doprovodu technicky zdatných zpěváků a zpěvačky, kterým však schází Peavyho zápal a charizma.

Áno, ukážkový nesúhlas, ja mám "Reflection of a Shadow" z tej pätice albumov za jasne najslabší, čo u mňa znamená hodnotenie asi 7/10; "Secrets in a Weird World", "Trapped!" a "The Missing Link" sú jasné vrcholy vtedajšej zostavy.

Tak jsem si to teď zrekapituloval a zjistil jsem, že nejlepší deska trojice Peavy, Manni a Chris pod hlavičkou RAGE je pro mne Reflections Of A Shadow (1990), sice s tím asi dost lidí nebude souhlasit, ale tam mě ten jeho hair-metalovej ječák a celý to Manniho kytarový hvízdání po vzoru street-rocku/metalu a rozjívený refrény prostě sedí nejvíc, druhá nejlepší deska je asi Trapped (1992). Jinak všech pět alb 1988-93 má svou kvalitu.

Ghosts a Welcome to the Other Side jsou skvělý alba. Měli před nimi i po nich víc houslový, ale tyhle mám tak nějak muzikálně nejraději. Pak mám rád ještě suity ze Speak of the Dead a Web to Strings. A pak už nic. Je to velká škoda, protože ta kapela byla tak kvalitní...proto mi srdce krvácí, když slyším její hudbu dneska.

Rage bez Smolskiho mě ukrutně nebaví. Když Viktor dokázal zkrotit svoje ego a vysral se na nějaké načančané symfonické serepetičky, dodával songům šmrnc a jeho hra naživo byla vždy skvělá. Bez něj je Peavy sice obklopený klukama, kteří Rage evidentně milují a všichni tři si osobně sedí, ale skladatelsky je to moc urputné, nenápadité a snaha o návrat do devadesátek prostě nefunguje. Naživo to ještě docela jde, ovšem studiovky jsou dost o ničem.

Tak to potom beru zpět.Ale mám rád Rage s houslemi i bez nich.Nejraději mám taky alba z let 90.tých a nejraději poslouchám Ghosts.Také mi nejde do hlavy proč to nedali dohromady zase jako Rage.

Nenapsal jsem vždy. Naopak, mám rád Rage z konce 90. let i velkou část se Smolskim, než to začali rubat. Ale nejpozději od roku 2010 už tam nenenajdu nic... Nemaj housle, nejsou pro mě zajímaví. Dimmu mají houslí fakt hodně.

Louža je v klidu, i když názory na hudbu má na hovno. V případě REFUGE taky nechápu, co to má jako být a proč staré kámoše Peavy nevrátil na jejich místa do RAGE, když ty kapely hrají prakticky totožnou hudbu. Ale tak, každej máme to svoje :-), já bych taky nejradši spálil velký modrý trenýrky s nápisem Metalopolis a s Louisem se přitom na Judasech můžu bavit třeba hoďku v naprosto pohodové atmosférce.

Nic nového to není,ale je to celkem povedené retro.Louža opět nezklamal a opět se s jeho názory neshodnu. :)Celkem sranda,že píše "odborník" co očekává kdejaké zázraky od Dimmu Borgir,že Rage vždy hráli šit.