Last Hardrock Outsider

REFUGE - Solitary Men

Mám pocit, jestli on Peavy Wagner poslední roky nepřeceňuje svoje síly. Nejenže pár let nazpět znovu nastartoval fungování svých RAGE, jejichž sestavu po odchodu Viktora Smolskiho značně omladil a vrátil jejich nahrávkám určitou dávku drsnosti, ale to zdaleka není všechno. S tím samým totiž přichází v projektu REFUGE, kde spojil síly se svými někdejšími spoluhráči – kytaristou Manni Schmidtem a bubeníkem Chrisem Efthimiadisem, se kterými prožil v rámci RAGE období snad největších úspěchů této formace. Kdysi tato trojice tvořila nerozbitnou speedmetalovou úderku a oslňovala v letech 1988-1993 svou vitalitou a akce schopností po vzoru, co rok, to velmi slušné album doprovázené evropským turné.

 

Po několika sezónách pouhého občasného vystupování dnes dochází i k albové reaktivaci zmíněné trojice, která je usazena již nějaký ten pátek pod hlavičkou REFUGE. Z celého projektu mám dojem, že si zkrátka pánové bez jakýchkoliv tlaků hrají přesně to, co je hrát baví a vůbec neřeší budoucnost. Deska, jejíž název je odvozen (převedení do množného čísla) od názvu jedné z největších hitovek RAGE, tedy „Solitary Men“, rozhodně neoslňuje nějakou příliš velkou nápaditostí a pokud by se jednalo o album RAGE, velmi pravděpodobně by zapadla do šedého průměru, jakkoliv jde o docela slušný power-metal stranící se přílišných aranží a umělých symfo dochucovadel. Naštěstí! Skladbám nelze upřít náboj a jistou natlakovanost a stejně tak jsou všechny zdejší melodie a Peavyho uječené refrény provedeny v tradičním duchu. Jenže všemu jaksi chybí nadstandardní nápad. Co zde převládá, je určitá rozvolněnost, jakoby si staří bardi řekli, že ten power metal tentokrát nahrajou tak nějak v rockenrollovějším duchu. Vše zní zemitě a svižně, trojice taktéž potvrzuje svůj stále velmi dobrý potenciál, ale není v tom nic občerstvujícího.


 

Kdo kdysi dávno trojku Peavy/ Manni/ Chris poslouchal na nezapomenutelných albech RAGE, ten totiž bude náležet k jediné možné skupině posluchačů, kterou by snad tohle dílo mohlo nějakým způsobem trvanlivěji zaujmout. I když tím vůbec nechci říct, že se dvanáctiskladbová novinková kolekce vyrovná staré tvorbě RAGE. Do kvality takových alb jako „Trapped“ nebo „The Missing Link“ má tahle věc opravdu daleko a je z ní poznat skutečnost, že se projektem Peavy s Mannim a Chrisem prostě jen baví a příliš toho neřeší. Trochu mě REFUGE připomínají fungování jiného, vcelku nového německého bandu složeného ze starých maradorů – PÄNZER.

 

Asi není na místě tady řešit, že se Peavy prostě skladatelsky vyčerpává, i když by na tom tvrzení mohlo být stokrát něco pravdy. Mám za to, že podobná nadprodukce jediného člověka zkrátka k ničemu objevnému moc nepovede. Vlastně i RAGE považuji za kapelu, jejíž poslední opravdu prvotřídní záchvěvy se udály už zhruba před patnácti lety a to na albech jako „Unity“ nebo „Soundchaser“, od té doby jejich hudba sice nikoho neuráží ani nijak nerozhodí, ale na druhou stranu se od nich sotva dá čekat nějaká lídrovská bomba germánské metalové produkce. „Solitary Men“ je docela solidní nadupanou metalovou deskou, která ovšem tak nějak zapadá do šedi všeho, co se děje i v rámci RAGE. A tak jediný smysl vzniku REFUGE vidím v tom, že si zkrátka chtěl Peavy se svými někdejšími spoluhráči a kamarády ještě zahrát solidní metal. A ten na albu je.


19.06.2018Diskuse (22)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

zdenos
01.07.2018 18:48

baví mě jen první dva songy, zbytek více méně nuda, 65%

 

zdenos
26.06.2018 09:22

Jelikož rád poslouchám vtipný komenty Pavla Tvaroha a Pepika Němce u MS v Rusku, na metal nějak není čas, hrůza :) Ale už se na ty REFUGE chystám

 

Alda666
22.06.2018 11:51

1) Trapped!
2) The Missing Link
3) Secrets in a Weird World
4) Strings to a Web
5) Lingua Mortis

 

Demonick
21.06.2018 21:52

Zdenos - 100% suhlas. Prave vokal Peavyho je to, co mi vadi na starych Rage najviac. Od Trapped! po Strings je Peavyho spev jednoducho super.

 

zdenos
21.06.2018 18:16

ta XIII mi přije asi vokálově nej:

https://www.youtube.com/watch?v=4PAoWlXhMGg

 

zdenos
21.06.2018 18:14

v těch věcech jako jsi napsal - styl, dramaturgie, produkce, tam chápu, že se ti může líbit spíš ten jejich starý styl a zvuk. Ale u zpěvu, tam je propastný rozdíl. Podle mě od roku 1996 nikdy nešel pod svou zpěvovou laťku, vlastně se zhoršil až ted, tedy v letech 2012-2016, s návratem nových Rage. Jenže dneska je nahrávat vokály hodně jednoduchý, proti tomu co bývalo dřív. Dneska nazpívá ve studiu i úplnej vocas skvělej hlas. :)

 

Stray
21.06.2018 17:48

Já tedy ne, Peavy se hlasově postupem devadesátek spíš zhoršoval :-) tedy Ghost a XIII zazpíval asi nejlíp, ale od Reflections/ Trapped k Black in Mind/ End... vidím jasnou zhoršující se linii v mnoha bodech - skladby, zvuk, zpěv, celková dramaturgie, produkce.

 

zdenos
21.06.2018 17:38

srovnávat pěvecký výkon Peavyho z Reflections a z let 1996-2006 je stejný, jako kdyby jsi srovnával Hansi Kursche z debutového alba a ze Somwehere far beyond. Tak to vnímám já, nesrovnatelné.

 

zdenos
21.06.2018 17:37

meine názor: 1) End of all days, 2) Black in mind - to je taky prostě jízda a řezačka s nezapomenutelnými songy, 3) Soundchaser, 4) Missing link, 5) Strings, 6) Trapped, 7) Ghost + 13 = vše 100%. Vše ostatní už je slabší.

 

Stray
20.06.2018 10:59

Perfect Man je o dost horší deska než Reflections of a Shadow, vlastně bych to cd dokázal prodat spolu s Reign Of Fear a Execution Guarranted, prodal bych vlastně i Black in Mind, kdyby ovšem s tím někdo vzal i End Of All days, ta (zpětně) opravdu nezaujala a akorát zabírá místo na polici, naštěstí jsem to všechno nakupoval postupně v horizontu dvacetiletky a za ceny trochu nad dvě kila, ale co dělat s cd, které si člověk za tu dobu nepustí snad ani dvakrát? Na Missing link trochu mrzí, že se Peavy drží nižších hlasových poloh a je to celý takový nabasovaný, já mám prostě Reflections Of a Shadow hodně rád, v roce 1990 byla ta deska v německém Metal hammeru vyhlášena mezi deseti nejlepšími německými metalovými alby toho roku, takže to určitě nebude žádnej průser :-) a ani jsem jí tak nikdy nevnímal, naopak, Peavyho životní pěvecký výkon.