Dávej si tomu kolik chceš, je to Tvůj článek. Recenze bez bodového hodnocení je na hovno. osobně bych 100% nedal ani jedné desce ARAKAIN, nejvíc bych dal asi Thrash the Trash a tam bych se asi zabýval známkou 80%, při horečce možná 90%. :-)

Ono je to procentuální hodnocení obecně hrozně obtížný - když to řeknu polopatě - pokud dáte 100 % Reign In Blood, nemůžete ho teoreticky dát žádné domácí thrashové desce. Je to spíš vyjádření nějakýho vlastního pocitu - porovnáváte to s jinejma domácíma deskama, je v tom vyjádřená radost z muzikantského fortelu hráčů, z toho, jestli se ta deska neohrála ani po sto posleších, je toho zkrátka moc... na některých webzinech recenzenti číselný hodnocení nedávaj a maj to lehčí...

No já si tak furt říkám, že čtyřkrát za sebou 100 % zavání nesoudností, jenže když tak u těch recenzí naposlouchávám starý desky, a vždycky si pustím za ten týden třeba pět alb daný skupiny, nenácházím jinou kapelu než Arakain, která by tolik desek za sebou udržovala tak vysokou úroveň. Většinou má daná kapela jednu-dvě skvělý desky a zbytek je spíš průměr. Arakain mě po Apage Satanas už taky nebere, ale předtím to byla paráda - třeba Legendy byly taky mistrovsky zvládnutý, i ty retrospektivní Patnáctky... jen S.O.S. se moc nepovedlo. Po Apage mě to ovšem vlastně přestává bavit.

A Salto je můj miláček, s tím nic neudělám :)

Příští týden TÖRR !!

já to mám jak kdy. Někdy se na koncertě zbořím, někdy vydržím bez kapky alkoholu (obzvlášt na dražších koncertech jako B. Guardian, Kataklysm, Napalm death). Když se naleju, a je výbornej metal, tak mě pak druhej den bolí trochu více za krkem :) protože se člověk prostě neudrží a paří

Zdenos: Salto Mortale se mi v době vydání líbilo víc než předchozí album a dokonce jsem si zašel i na koncert Arakainu a to jsem v té době už ty české kapely jinak moc nesledoval. Skladby z desky vyzněly dost dobře i naživo, ale mám dojem, že jich moc nehráli. Já jsem se samozřejmě nejvíc těšil na ty staré vypalovačky, ale nejsem si jistý, které tenkrát zazněly. V té době jsem ještě neobjevil kouzlo abstinence, takže si na druhé půlky koncertů z té doby vzpomínám jen hodně mlhavě. :-)

nene, nepřehnal, nenech se vtáhnout na opačnou stranu barikád. SM je fajnovka! Takových tu moc není, v rámci CZ scény

S tím hodnocením jsem to možná trochu přehnal, nejspíš jsem se nechal strhnout DarthArtovým nadšením, které z té jeho recenze vyloženě sálá. :-)

CD mám řádně naposloucháno již drahnou řádku let, ale právě jsem si oživil pamětˇ a teď po dvou soustředěných posleších za sebou konstatuji: je to OK, ale 100% určitě ne! Nej song Marilyn - i když to v něm po vzoru Metallicy lupne :-)

100% Když přimhouřím oči nad pár méně povedenými texty, tak desce nemám co vytknout. Pár lidí (včetně mě) by tenkrát asi ocenilo další nářez ve stylu Thrash The Trash, ale pokud se chtěla kapela hudbou dále živit a fungovat na profesionální úrovni, bylo natočení melodičtějšího a posluchačsky přístupnějšího alba správným krokem a na rozdíl od jiných interpretů to naštěstí nebylo na úkor kvality.

... a nakonec je (přes autorovy obavy) nejslabším aspektem recenze celkové hodnocení 100%. :-) Z toho už jsem několikátý týden v mrákotách. Kdyby jinde, ale tady, u mě doma! Cože? :-)

Vidím to podobně jako DarthArt. Většina skladeb jsou naprosté hity, Dodo kapelu posunul více melodickým (metallikovským) směrem a nově získaná uvolněnost kapele svědčí. Snad jen ten Kleptoman je řezničina jaksi postaru, jinak obě balady jsou naprosto bez chyby, nejlepší suity kombinující vynikající text se skvělými strukturami skladeb jsou pro mě Rám křivejch zrcadel, Stárnem a titulka. Ultraparoháč je srandička, která trčí, avšak hudebně jde o více než dobrou věc (textově spíš pro zasmání). Moje nejoblíbenější album Arakain - 10/10