No já myslím, že je to celkem klasická srážka se situací, že do Eat The Heat je každá jejich nota božský nektar a metalová mana nebeská, co každýho okamžitě uvede do tranzu. No a to, co je dál je hudba, která se někdy někomu líbí víc nebo míň. Avšak už jenom ta sama přítomnost diskuse svědčí o tom, že něco je jinak. Je těžký se srovnávat s tím, že i bohové jsou jen lidé, podvědomí by je chtělo nechat nedotknutelnými ale sluch a rozum jsou proti. Co teď s tím. Recenze to dobře vystihuje. Je zvláštní, že vlastně v něčem souhlasím jak s se Spajkem, tak se Strayem i Subeerem:-), což není tím, že bych byl schizofrenní (snad).

Chápu. Nemám problém s jiným názorem, i když považovat Eat the Heat za zásadní desku nějakého období, to si vůbec nedovedu představit. :-) Nepíšeš to blbě, já jsem jenom trochu háklivější na určité poznámky, docela bych se přirovnal k panu Landovskému vrženému do světa metalového pisatelství, také by si to krapet v hlavě s překvapeným výrazem srovnával a určité přečtené názory pak různě zkousával, neustále je opakujíc, ale jinak dobrák od kosti. :-) ACCEPT 1981-1986 + 2010 a dál, mám vlastně velice rád. piš klidně dál košatě, jenom nezaručuji, že to ode mne nebude bez polekaných výkřiků. Zjistil jsem že nesnáším takové to budovatelské psaní, kdy je autorovi hned všechno jasný: "Bez okecávání", "Přímá srážka se světem metalu", "úder na solar"...z toho šílím, taková tupota a klišé.

Já od nikoho nic nechci. At si každý píše o čem a jak chce. Měl by ale umět polknout opačný názor. Nelibi se ti EtH, v pohodě. Pro mě nejlepší deska konce devadesatek. No problem.
To okecavani měla být malá pochvala, pokud si to nepochopil. Bylo mi sympatické, že nechceš desku strhnout, jak se stalo poté v diskuzi. Bylo poznat, že máš Accept hodně rád a uzivas si na novince ty povedené okamžiky. Naprosto to chápu.

Bud tak blbě píšu nebo seš nechapavej, když každej druhej text ode mě pochopiš úplně obráceně. Už mě tyhle vysvětlovačky pod čarou nuděj. Asi se omezím na tupé výkřiky typu Právě poslouchám viz Accept - Eat the Heat.

Mě prostě Eat the Heat přijde jako laciná a prázdná deska a není to ve změně stylu, já to album považuji za počin téměř bez silných skladeb.

Pro mne 80´s ACCEPT s Udem = jedna z prvních a zásadních kapel, co mne formovala. Hlavně deska Metal Heart (100%). Udův hlas považuji za totální originál. David Reece by se pravděpodobně neztratil u nějaké odlehčenější Hard n heavy kapely, ale tu originalitu v sobě nemá, navíc ho nemusím už podle ksichtu. Eat the Heat jsem poprvé slyšel v roce 1990, ve stejný den, kdy jsem poprvé slyšel Black Sabbath. tehdy jsem si půjčil kazetu, kde bylo album tyr vedle Eat the Heat. Do BLACK SABBATH jsem se zamiloval a ACCEPT při znalosti starých Udových alb totálně odsoudil. CD Eat the Heat jsem si koupil před rokem, bylo za 160,-Kč. V Diskografii ACCEPT je to slabé album, slabší než desky s Tornillem. Příliš silné výrazy? No chtěl jsem umocnit odpor k téhle kapitole ACCEPT. Příliš okecávání? od někoho chceš důkladný ponor do textů, od jiného trochu delší text platí za okecávání, takhle nějak si představuji soud své činnosti od nějakého z těch pisatelských dřeváků ve Sparku. :-)

Strayi, poslouchal jsem 4x celé album...dost dobře nechápu proč bych to měl poslouchat vícekrát, když se mi to jeví přesně tak jak jsem psal, ničeho jsem se tam nebyl schopnej chytnout...ty předchozí 3 alba jsem jel nepočítaně krát,mám je v limitkách, z jejich návrátu jsem byl nadšenej...teď mi jsou v podstatě jedno...třeba zase příště

Proč ty zbytečně silné výrazy? Pózerské, předlouhé (má 50 minut), americké album.
Otázka pohledu. Pro skalní metalové fans těžko stravitelný twist a dokážu to pochopit. Jen mě napadá, není to od metalistů taky póza, ta neochota prijmout kapelu s novým zpěvákem? S technicky mnohem lepším zpěvákem, abych byl přesnější. Já tehdy přijmul jako nefanousek staré tvorby a metalu obecně Eat The Heat velmi vřele. Je to vynikající deska plná hitů jako XTC, Generation Clash, Chain Reaction, Prisoner, Hellhammer, Love Sensation a Mistreated.
Má jí tady taky někdo rád?
Já mám rád i Animal House, ta se taky nese spíš na rockove vlně. S tou jsem dokonce vyrůstal na mc kazetě. Jak vypadal obal, jsem se dozvěděl až o mnoho let později.
Mě prostě Accept s Udem obešli :-)

Tak špatně, jak se tvrdí u několika příspěvků podemnou, to neslyším. Kdybych chtěl být arogantní, napsal bych Subeerovi: "Jak dlouho jsi to poslouchal? 10 minut?" V lecčems je pravda, že ACCEPT zkrátka už jen živěj kariéru a invence tam prostě není, ale já desku nechápu jako nejslabší s Tornillem, je zkrátka srovnatelná s 60% albama Stalingrad a Blind Rage, i když u nich jsem neměl tolik posluchačské trpělivosti, jako jsem si udělal letos v srpnu při sekání dřeva na Šumavě na The Rise of Chaos. S poslechama to leze vzhůru, na novince identifikuji 4 songy do počtu a jsou to první tři a poslední vál, Od čtvrtého po devátý je deska dobrá a JEDE. Zvukově, instrumentálně taky v pohodě, neobsahuje sice vyloženě bombovou skladbu, ale těch 6 bych nazval povedenýma. Jen pro názornost: předlouhé pózerské amerikánské Eat The Heat bych dal 60%, Objection Overruled 70%, Deathrow a Predator moc neznám, ale asi by to bylo tak okolo 50%, jak mě to tenkrát sralo, Blood Of The Nations je někde mezi 80-90%, Stalingrad a Blind Rage lepších 60%, tady jsem se také rozhodoval, dlouho to bylo 60%, pak jsem dal 70%, s novinkou prostě nemám problém. Lepší deska než poslední GREAT WHITE je to u mne každopádně.

S hodnocením souhlasím se zavřenýma očima, za půl roku to bude tak 60 %. Druhá polovina desky lepší. Texty začínají být směšné, na druhou stranu kytarová sóla jako vždy exkluzivní. Trochu je mi toho Wolfa líto, ty sólička jsou fakt pohlazení na duši, ale písně sólo nedělá. Měli by na tom zapracovat, každopádně v lednu ve Zlíně je to jasná volba.

No...je to slabota...takovej německej rutině vojebanej produkt pro OST-BLOK, co se týče všech návratových desek s Markem Tornillem, tak tato je min. o 2-4 body níže... navíc letos několik vyloženě debilních textů...navíc z toho vůbec necítím už ten zápal a radost... brzo exspirující regálovka v ALDI.

Z recenze je poznat, jak autor má (zřejmě) kapelu hodně rád a i když se jedná, dle všech indicií o obyčejný průměr, za každou cenu se snaží hledat a vypíchnout ty lepší okamžiky.
Slovní spojení germanska poctivost je skvělé, hned jsem si vzpomněl, jak poctivý a důsledný uměl být důstojník Gestapa...ale to sem nepatří.
Mám radši, když se věci moc neokecávají a říkají se bez obalu a pravdivě, jenže záhy se mi vybavuje, jak Honzík hezky popsal poslední desku Great White, která by se dala při troše snahy taky strhat za prumernost.
Jednou za čas se můžou privřít oči.

Současným Accept bohužel už došly nápady a dobrý song můžeme čekat jen těžko. Vydali úplně zbytečné album a mam obavu, že nás "potěší" ještě několika podobnými produkty než jim dojde, že už to tam prostě není. Hodnotil bych ještě níž, než Demonick...

Do "Stalingrad" a "Blind Rage" ma teda novinka ešte PORIADNE ďaleko, keďže sa jedna o zcela priemernú dosku, ktorá je doslova nasiaknutá rutinou a zbavená všetkých krásnych epických motívov ala "The Abyss", "Shadow Soldiers" atď. Zvuk je opäť sterilita na N-tú a niektoré refrény doslova na facku. 5/10