Ne, tvůj pohled (nebudu tady drze tvrdit, že je to problém, není, je to tvá věc) je, že tam prostě potřebuješ tu epičnost a tu já tam mít nemusím, protože Fightning the World, Holy War a Carry On jsou pro mne jedny z nejlepších songů MANOWAR. Ale dovedu si představit vyjmenovat dalších deset věcí z let 84-88´.:-)

Stray: Takže můj problém bude asi v tom, že nejsem Američan. :-)

Já na "Fighting The World" právě oceňuji to, jak to chtěli udělat víc pro Američany - tedy kolovrátkové vyřvávačky co chytí na první dobrou a nejsou navíc vyluhované jako ty o devět let později + dokonce záblesky proto-rapu ve fantastické "Violence and Bloodshed". Bravo! Komplet album bez slabin - 100% i dnes.:-) Jedno z prvních pěti metalových alb, které jsem kdy v životě slyšel.

Tak v sedmičce bych Fighting The World těch 100% asi taky dal (tedy pokud bych ho tenkrát slyšel). Dnes bych to viděl na takových slabších devadesát. Mě ten dojem z alba prostě skladby typu Blow Your Speakers vyloženě kazí (a ten její text je navíc debilní dokonce i na poměry Manowar). Naštěstí to zachraňují Defender, Holy War nebo Black Wind, Fire And Steel. To už je jiná káva. :-)

To já slyšel v sedmičce 1988/89 Kings Of Metal a to bylo tenkrát něco! Později od kámoše na TDK 90 Fighting The World a Sign Of The Hammer a to už takové "tenkrát" nebylo. To už jsem sjížděl sedmého syna a Abigail.

Fightning The World je první deska MANOWAR, kterou jsem slyšel (ještě na základce v sedmé třídě - 1987/88) a nejlepší, jízda od začátku do konce - 100%!

Orre: Z Fighting The World by se dalo udělat výborné minialbum (bez těch prvních tří skladeb). :-) Na Gods Of War se pár slušných skladeb najít dá, ale já ho i tak považuji za nejslabší album kapely. Dokonce i ta všemi zesměšňovaná poslední řadovka The Lord Of Steel mě baví víc. Je sice možné, že pokud bych si tu desku poslechl třeba třicetkrát, tak bych změnil názor, ale ten čas bych asi raději věnoval něčemu smysluplnějšímu. :-)

Je to klasika. Za nejhorší dávám Fighting The World. Tam je strašně cícit komerční nátlak Atlanticu a výsledkem je zvláštní slátanina uhlazeného zvuku a komerce. Včera jsem dával Gods Of War a ta deska je prostě skvělá. Jen vyžaduje jiný přístup a hlavně čas! Ten v té dnešní záplavě desek není a to je průser.

Valič - tiež to mám podobne - prvé štyri mám najradšej (hlavne Into Glory Ride a Sign..), asi aj kvôli výraznejšiemu vplyvu B.Sabbath (napr. v Hatred) a tiež kvôli atmosfére, s ktorou neskôr pracoval aj Quorthon, ako spomínal Stray v predošlej recenzii. Inak, pokiaľ ide o vplyvy, ak si vypočujete úvodný riff skladby Here Again z debutu Rush, možno mi dáte za pravdu, že Manowar bol vlastne vynájdený už v roku 1974 :)

DarthArt: Myslím, že o kvalitě skladeb z těchto dvou alb svědčí i to, že cover verze některých z nich nahráli mimo jiné i Edge Of Sanity (https://www.youtube.com/watch?v=pNVyrfRya_I), Arch Enemy (https://www.youtube.com/watch?v=8BDjSq2jE0Y), Necromantia (https://www.youtube.com/watch?v=n_ny-ghcSpw), Barathrum (https://www.youtube.com/watch?v=w3nstlFP_CI) nebo Solstice (https://www.youtube.com/watch?v=udg1Ypz5f7Y).

Já jsem, přátelé, budete se divit, Into Glory Ride slyšel snad jednou, takže si z alba vybavuju jen šukačku místo intra :):):) To samé platí o Hail to England, ani nevím, proč jsem si tyhle desky nikdy pořádně neposlechl, možná je teď dobrá příležitost to změnit - vlastně se na to docela těším. Má to i jednu výhodu - mám tím pádem před sebou dvě "nová" alba Manowar, navíc dobrá. Od Sign of the Hammer jsem už zas doma.

Tak já bych neřekl, že mám radši Louder Than Hell než Into Glory Ride, na to mě ta sterilnost pozdních MANOWAR vždycky dost vadila. Ale jasně že alba z let 1984-88 platí za vrchol.

Uznávám, že desky z let 1987 až 1996 byly po některých stránkách povedenější a dotaženější než ta raná tvorba, ale z mého subjektivního hlediska už mě tak moc nebavily jako celek, ale spíš z nich mám rád pouze některé skladby. Třeba první tři věci z Fighting The World mi nic neříkají, i když nepopírám, že zmíněná Carry On určitý hitový potenciál má (nicméně bych podobnou stadiónovou halekačku čekal spíš od Queen nebo Kiss). Na druhou stranu jsou pro mě o něco přijatelnější než třeba An American Trilogy z Warriors Of The World. Vážně by mě zajímalo, jestli se na světě najde aspoň jeden člověk, který by chtěl od kapely typu Manowar něco podobného slyšet. :-)

Kdysi jsem měl z prvních sedmi alb Into Glory Ride nejníž, časem jsem si to album oblíbil, a tak je určitě před hitovějším Battle Hymns, jakkoliv nelze říct, že by se tam už děly ty velkolepé věci z alb pozdějších. Od roku 1984 byl však MANOWAR už v plné síle a 100% co se skladatelské kvality týče. Deska je vlastně skvělým vzorkem old-school heavy metalu, jaký reprezentují i jiné, mimo-britské kapely v čele s MERCYFUL FATE. Deska se stala inspirací i pro kapely současné, viz. GRAND MAGUS.

Pro me o chlup horsi nez predchudce - predevsim diky dle meho nazoru nevyvedenemu(tenkemu) zvuku. Presto kvalita a hlavne predzvest veci budoucich.

100% Into Glory Ride patří spolu s následujícími dvěma řadovkami k mým nejoblíbenějším albům Manowar. Netvrdím, že jsou v jejich diskografii nejlepší, ale to, co hráli v první polovině 80. let, mi prostě z jejich tvorby vyhovuje nejvíc. „Hitovky“ typu Carry On mi na albu rozhodně nechybí. :-)Jediné, co bych vytknul, je ten otřesný obal a pak taky nepříliš povedený zvuk. Kapelu bych naopak pochválil za to, že na desku tentokrát nezařadila žádnou otravnou instrumentální „basturbaci“. :-)