Stray: V poho, asi se melo stat, co se stalo(rozpad). Me prisli Mudvayne prave z tech lepsich, co se podobne(I kdyz troche jinak) jako Korn snazili vyvijet. A rekl bych, ze jak kompozicne, tak intrumentalne meli neco navrch(zvlast basak byl TOP). O zpevakovi jsem uz mluvil, dle meho nazoru jeden z nejcharakteristictejsich - tezko ho za nekoho zamenis. Nasrany pozy neresim, klip jsem videl vseho vsudy jeden = ten, co jsem posilal. Z koncertnich zaznamu je to opet prevazne o muzice.

To Stray: no to je jako by se mi po dvaceti letech vrátila ozvěna, tehdy mi to nešmakovalo ani u těch mainstreamově úspěšných...

Tak jsem si dal ty MUDVAYNE alespoň v singlovém/ klipovém provedení (asi 4 songy, každý z jiné etapy). Co mě napadlo hned je, že jsem rád, že je tahle nu-metalová horečka (1996-2004) pryč, mě to přijde hrozně přehrávaný, jakoby uměle nasraný a vlastně mě to tím pádem moc nebaví. Zpěvák asi dobrej, ale co mám dělat když mne irituje už to, jaký ty lidi dělaj při hraní ksichty nebo jak drží nástroje a do čeho se situují. :-)

Určitě prozkoumam. Jen co na to naleznu čas a klid.

Toz ja bych jim sanci urcite dal :o) https://www.youtube.com/watch?v=Rh9Mtbe6Lkw

Ani mne nenapadlo, že u Hellyeah zpívá zpěvák z Mudvayne. :-) Slyšel jsem vůbec někdy Mudvayne? Max. V pořadu Rocktime v roce 2001.

Report standardne dobry az vyborny(zajimave postrehy nejen z podia, ale i ze salu), nicmene mouchy se najdou. Mj: “frontman, který také není úplný tucťák” ….. no, takto odbyt si Chad Gray(ex-Mudvayne), majitel jednoho z nejtypictejsich a zaroven “nejhezcich” hlasu metalove sceny urcite nezaslouzil. Dale shazovat nekdejsi rozpad a soucasnou necinnost Faith No More pouze na osobu Mikea Pattona mi prijde trochu mimo a i pres to, ze Korn miluju, tak Jonathan urcite neni lepsi zpevak. Neni ani stejne tak dobry jako Mike(ale co na tom, rozhoduji songy a tady maji jasne navrch Korn). Jinak kdyz koukam na setlist, tak nejvetsi zklamani by pro me dozajista bylo nezarazeni byt jedine skladby z dle meho nazoru jejich druheho vrcholu tvorby Path of Totality(Chaos Lives In Everything a Narcissistic Cannibal patri bezesporu k nejlepsim skladbam, jake kdy napsali).

Ke Korn sice netíhnu, ale na legendu myslím vždycky s úctou a láskou, tím spíš, když se popularitě nepodařilo udělat z ní nedobré bytosti. Krásně si to napsal, včetně toho že aktuální info obsahovalo vrchovatou měrou i podtón připomenutí epické legendárnosti většiny jmenovaných.