Těsně pod vrcholem, který podle mého názoru přichází na Reloadu. Skladby nejsou tak hitové a nemají tak široký záběr jako na černém albu, ale pohyb kapely kupředu do rockového hájemství je jasně patrný. Albu určitě mamutí stopáž a dvojalbový koncept. Tohle vždycky dopadne jako máslo namazané na moc velký krajíc (The Wall, Road Salt...atd. atd.). Udělat z toho best of a vydat to jako jediné album. Tak si nikdo na černé ani nevzpomene.

a ještě ad Hero of the day, taky si myslím, že je to velice povedená až geniální věc na rozdíl od až příliš přerývaného Poor Twisted Me. Pro toho, komu by se Hero of the day líbilo (bez ohledu na to, jestli blues snesete nebo ne) mám návrh, zkuste Budgie - Homicidal Suicidal. Třeba vám Metallica otevřela bránu do jiných vesmírů, hudebně i atmosférou metallického oficiálního klipu ty dvě písničky k sobě opravdu dobře sednou, dokonce by se možná dalo říct, že vzhledem k intimnosti a jemnosti textu jaký má u Hero of the day Metallica, pasuje ten klip lépe k drsnosti textu Budgie.

Přesná a přitom laskavá charakteristika, díky. Možná bych k tomu přidal, že i krátké nebo letmé bluesnutí může mít svůj motiv v nostalgii po tom, jakou hudbu měli v dětství rádi, (tzn. Budgie kam se podíváš...) a taky v tom, že taková hudba pak zcela automaticky (doslova jako podvědomá reakce) připadá smysluplná i generačně značně širšímu publiku, tzn. nejen mladším a nepamatujícím, ale naopak starším a mnohem více než metal pamatujícím. Aby takový přesah fungoval, tak k tomu musí být naděleno od boha.... a to mi přijde, že tady opravdu bylo:-) jestli ne i víc než na Black albu, jak tu Subeer v lehounkém ale podstatu trefujícím náznaku napsal Subeer

Velmi výstižná recenze, album je spíš pro všemožně ošlehaní rockeří než pro nějaké metalisti-thrashisti. Jedná se další zajímavý tvůrčí úkrok téhle kapely. Album působilo jako svěží vánek do “černého hype” (ano zaslouženého) ve své době jsem ho dost žral, proběhlo opravdu mnoho soustředěných poslechů a i teď si ho občas rád protočím. Apro. má skvělou takovou stísněnou až klaustrofobní atmosféru, což následující deska už nemá. Balada „Mama Said“ (pro mne osobně lepší než „Nothing Else Matters“) – Touché Stayi, o mnoho lepší.

Není už v tom zkrátka ten zápal, jenž byl vždy hlavním motorem skupiny. Že už nešlo o trash je úplně jedno. Kreator, či Testament se toho zhostili daleko lépe. Za mě nuda. Jinak moc pěkná recenze.

"Rocková hudba nemá logiku." (Crazy "dalajláma heavy metalu" Diamond 19.11.16) :-)

Nemůžu než to zopakovat:-)))))) a jak to říká M. Schenker? Rock Will Never Die!

No jo, tisíc uší, tisíc chutí.

Přesně tak, Load je skvělá věc a paradoxně mám rád právě ty nehitové věci. Celé dvojalbum Load/Reload poslouchám dodnes a jsou to moje oblíbené desky. Naopak klasické alba jsem neslyšel už x let a vůbec mi to nechybí.

Já slyším Load jako vyspělou desku, ke které Metallica přirozeně spěla. Není to ani experimentální, ani nepovedena a už vůbec ne alternativní věc. Je to bytelna rocková deska vzniklá v kontextu devadesatek. Mohla být experimentalnejsi. Metlosi to asi slyší jinak, Death magnetic je slabší než Load, protože je to retro. Load je uprimnejsi.

Zvláštní, jak můžou dva lidi rozdílně vidět jedno album. Já slyším vysloveně špatnou desku, která je buď výsledkem nepovedeného experimentu nebo začátkem tvůrčí impotence Ulricha a spol. Je tu pár slušných písní (Until it sleeps dokonce patří do zlatého fondu), to vše v první půlce desky, většina je nezajímavá vata bez pořádného riffu, bez melodie v sólu, vyplněných jen různými wah-wah a podobně. Vůbec mi tady Metallica nepřipadá jako vyspělá kapela, naopak jako parta muzikantů, která vůbec neví co má dělat a ze tří-čtyř slušných skladeb připomínajících bývalou slávu natáhla desku do nepochopitelné hodiny a půl, kde se po většinu doby neděje vůbec nic. Navíc je to všechno korunováno rádoby chlapáctvím, prázdným machrováním a pošklebování se starší vlastní tvorbě, která za něco stála. Kdyby Metallica neztratila rozum, udělala by Load jako šestiskladbové EP a pak by natočila něco ve stylu Death Magnetic. Vím, že to jsou hodně silná slova, ale pro mě takhle kapela je fakt už desítky let už jen těžko pochopitelná parodie.

Považuji album za přeceňované. Jistě několik zajímavých písní se zde najde, ovšem příklon kapely k alternativnímu rocku a country působí poněkud rozpačitě. A celé album se poněkud táhne a začne v průběhu nudit. Což se dříve nemohlo stát. Metallica prostě začala stylově tápat a vlastně do dnes si zcela neujasnila kam směřovat. 60%

Pěkná recenze na album, které ve své době bylo nedoceněné, dozrálo a dnes bývá přeceňováno. Dle mého je tomu i proto, že přišla alba jako jsou St. Anger nebo i novinka a ty Load převyšuje.