Last Hardrock Outsider

25 let od boomu Grunge: Bytelný kult a nebo ošálení davů?

Zářijové číslo amerického hudebního měsíčníku Classic Rock neslo podtitul – „25.výročí: Jak grunge spasil rock“. Nejen ze současného pohledu na věc je totiž zřejmé, že žádný grunge tehdy rock nezachránil, natož aby ho spasil, pouze se jen určitým lidem hodil k nakopnutí skomírajících prodejů vlasaté hudby. Už od konce osmdesátých let se zájem posluchačstva otáčel ve prospěch syrovějších tvrdších produkcí a rovněž kapel vyjadřujících se poněkud nestrojeným způsobem. Nápadné to bylo hlavně v oblasti metalu, kdy se do popředí zájmu dostávaly mnohem tvrdší a čím dál extrémnější kapely, než tomu bylo jen o pár let dříve. Střední rockový proud už bavil jen páprdy zasněně vzpomínajících na rok 1981 a uječenost namachrovaných kudrnatých frajerů v kožených kalhotách si údajně dle různých pološílených nadšenců z indie scény žádala direkt. V té době ještě nikdo nevěděl, jak se to semele a co nebo kdo bude tím impulsem, protože alba určitých kapel z MTV šla stále poměrně dobře na odbyt. Tak třeba třetí řadovky kalifornských POISON „Flesh and Blood“ se prodalo v sezónách 1990 a 1991 jen ve Spojených státech okolo šesti milionů kusů, což bylo mnohonásobně více než tomu bylo u prodeje posledního sólového alba jejich idolu z mládí a uznávaného showmana a někdejšího Vanhalena Davida Lee Rotha. Dařilo se však i jiným mladým souborům jako SLAUGHTER, CINDERELLA, WARRANT a mnoho dalším. A třeba s pěti alby na kontě velmi zkušení MÖTLEY CRÜE tehdy prožívali vrchol své kariéry. Naproti tomu mnoho jiných lidí volalo po obnově základních ideálů rocku a drahé produkce utvořené na bázi hymnické líbivosti, mnohdy zkrášlené klávesami, je údajně pálily jako sůl v uších.


 

 

Ohromná nadprodukce načepýřeného glam-metalu způsobila, že se zájem mladší generace posluchačstva, i přes značný komerční úspěch některých kapel této zhruba desetileté vlny, počal ubírat trochu jiným směrem, ale nebylo to nic zásadního. Jak tedy vykonat převrat? S mediální podporou, díky reklamám a s použitím klínů do hlavy, jejichž přibíjení bylo zahájeno na podzim roku 1991 výstřelem z Aurory, tedy s úspěchem skladby „Smells Like Teen Spirit“ od jakési punkově neučesané kapely NIRVANA, které mělo právě tehdy vyjít druhé album „Nevermind“, a o které, pokud člověk zrovna nebyl sledovač amerického undergroundu, prakticky nikdo do té doby neslyšel, se to nakonec událo.


 

 

Návrat do roku 1990. Souběžně s mírně skomírajícím stavem prodejů uvnitř amerického metalového mainstreamu podporovaného MTV už nějaký ten rok bujila na západním pobřeží jiná scéna, hlásající tzv. opravdovost a čisté ideály, s jakými kdysi mladé kapely rockovou hudbu hrály, a které se údajně během osmdesátých let zcela vytratily. Nemusím připomínat, že mnoho z formací, které nezávislou scénu tehdy v Seattlu ve státě Washington a rovněž v celé Kalifornii vydatně podporovalo, se nakonec onoho výrazného úspěchu nedočkalo a původní klubové kapely soustředěné třeba okolo vydavatelství SubPop nakonec reprezentovaly úplně jiný typ hudby než ti „šikovní talenti“, kteří byli ve správný čas na správném místě (viz. třeba PEARL JAM) a nakonec se pod manažery ukradenou nálepkou „grunge“ proslavili. Vždyť třeba právě PEARL JAM, na debutu zacházející s atmosférou mysticismu a indiánského šamanství, se posléze zvolna a jakoby nic přesunuli prakticky k úplně obyčejnému bigbeatu a stali se z nich  Stouni pro přemýšlivější. Ostatně slovo „grunge“ bylo poprvé použito v jedné recenzi na kapelu MUDHONEY v roce 1989. Osobně jsem však rád, že se nakonec pod touto značkou prodávala především hudba hutnějšího metalového rázu, která měla pevnější kořeny (blíže k hardrocku) a byla si schopna udržet fanoušky na delší čas, zatímco všechen garážový bordel a také oni čistí indie-rockeři po jistých náznacích zviditelnění zůstali osamoceni a napůl zapomenuti uvnitř všech těch studentských klubů, alternativních prostorů a neziskově fungujících kanálů. Z tohoto pohledu považuji za nejvýraznější z původních kapel grunge právě SOUNDGARDEN, kteří byli už u počátků v polovině osmdesátých let a stejně tak patřili k nejlepším i v době po boomu jejich stylu a v neposlední řadě měli vždy sakra blízko k heavy metalu a hard rocku legend sedmdesátých let jako LED ZEPPELIN a BLACK SABBATH a hlavně uměli hrát. Nejvýraznějším příkladem svázanosti s metalem jsou však ALICE IN CHAINS.

 

 

Když se to tak vezme, ve své podstatě byl grunge jen šikovným tahem určitých jedinců z hudebního průmyslu a lidí od tisku, kteří potřebovali prosadit nová jména a ta stará odeslat do věčných lovišť. Metal byl pro ně lascivní, vychloubačný, hloupý a hlavně přežitý. Ale kdo určuje, co je vlastně přežité? Dle mého především posluchač. Pánové v intošských brýlích s propadlými hrudníčky pod vytahanými batikovanými svetry totiž tak trochu přecenili svoje síly a nenáviděný styl, který měl fanoušky po celém světě, nezničili. Jen jej zkrátka na pár let přibrzdili, dali mu ránu, ze které se určitý čas oklepával, ale pak se vše vrátilo k radosti mnohých do starých kolejí. Nelze totiž zlikvidovat něco, co je natolik úspěšné a má mnohaletou fanouškovskou tradici, tak jako je tomu u metalu. A zejména co je utvářeno natolik výtečnými muzikanty. Navíc to provést prostřednictvím nějaké recesistické náhražky rocku, jakési alternativy? Vždyť je to blbost. Ukázalo se, že kdo prostě má rád rock a metal, ten nepotřebuje alternativu. Když poletím letadlem, tak také budu chtít, aby jej řídil pilot a ne alternativní pilot, ne? Píšu to kvůli tomu, že jestli něco dokázal kdy onen boom alternativního rocku a grunge, tak pouze na pár let rocku a metalu uškodit (prakticky skoro na šest let) a ne jej spasit. Druhou věcí je skutečnost, a jsem za ni rád, že i z této vlny vzešlo několik naprosto parádních nahrávek, bez kterých by si dnes svou sbírku leckterý fanoušek hudby nedokázal představit, a které ještě čtvrtstoletí po svém vydání působí neuvěřitelně silně a přínosně. Holt nic není černobílé a i grunge měl své velmi pozitivní momenty, byť je jasné, že z celkového pohledu způsobil jistý chaos a nepořádek a jeho období by se dalo nazvat jen velmi stěží stejně tak úspěšným, jako jimi opovrhovaná osmdesátá léta, naopak, toho povedeného a výjimečného bylo mnohem, mnohem méně. 



TOP TEN alb:

1. SOUNDGARDEN - Superunknown

2. ALICE IN CHAINS - Dirt

3. SOUNDGARDEN - Badmotorfinger

4. PEARL JAM - Ten

5. SOUNDGARDEN - Down On the Up Side

6. ALICE IN CHAINS - Facelift

7. TEMPLE OF THE DOG - Temple Of The Dog

8. PEARL JAM - Vs.

9. NIRVANA - Nevermind

10. STONE TEMPLE PILOTS - Purple


03.10.2016Diskuse (82)Stray

 

stefanos09.01.2017 13:11

A to grunge :) takový Iggy Pop - skladba To Belong = totální grunge, jenže: produkt nebyl zabalen do 2O+letého mastného flaneláče (nevošklivce pro děvčata, Melvins TAD atd.) nebo Stiltskin ´94, barva hlasu, paráda. Naopak, Pearl Jam ne - klobouky, hipíko-písničkářská image, on tam vypráví, ale neříká: seru na všechno, tahněte. Hudba parádní, podle mě ne grunge. Já se omlouvám, játo neumím napsat

 

zdenos09.01.2017 09:55

videa by byly super! v takové formě jako jsou popsány v Tvém příspěvku, to bych bral, a určitě nejsem sám :) revoluce! :))

 

Bluejamie65
06.01.2017 20:36

To Louža: Souhlasím s tebou - ti tabulkově "úplně normální" jich mají většinou úplně nejvíc a jsou úplně nejvíc ujetí. - jen jsem trochu optimističtější, ti co zdánlivě vše stíhají a s životem+prací+rodinou+stresem si umějí radit nejlépe, jsou nejvíc ujetí, protože jsou narůstající dehumanizací životního prostředí nejvíc zničení, tzn. je to trend, který je možné i obrátit:-)

 

Stray
06.01.2017 18:46

Louža: Není to špatně. Neboj, nepochybuji o své činnosti, naopak už obhlížím kameru a pídím se po někom, kdo by mě naučil stříhat a celkově vytvářet zajímavý videa (i se znělkou a vsuvkami písniček či obalů alb). :-) Ale když spajk tvrdil, že mám sebevědomí na rozdávání, tak jsem mu chtěl ukázat, že jsem ten první, kdo o sobě pochybuje a klade si otázky, ve skutečnosti je ta míra sebevědomí a nejistoty ale únosně vyvážená, řekl bych v mezích. Bereš MP jako mou osobní katastrofu? :-) Já docela jo a přitom stačilo jen málo, tedy na začátku si říct - tyhle lidi mě sice nějak extrémně nevaděj, ale že by mě bůhvíjak vyhovovali, to taky nemůžu říct - a v klídku odejít/nepokračovat. P.S. neodpověděl jsem dřív - koukal jsem na Koukalovou. :-)

 

Louža
06.01.2017 12:18

Stray : A to je špatně? Každý občas potřebuje svůj vesmír do kterého unikne z všední reality. Úplně normální člověk neexistuje. Každý má svoje problémy a ti tabulkově "úplně normální" jich mají většinou úplně nejvíc a jsou úplně nejvíc ujetí. Přijde mi že napřít se konstruktivním směrem a psát o tom co máš rád je mnohem užitečnější, než si vyhradit čas o přemýšlení o druhých. Což by the way vždycky skončilo totální katastrofou pro obě strany, když si něco takového začal dělat :-) Viz. MP. Druhý stejně nevymyslíš. Ovlivníš tak maximálně jen sebe a svůj výstup. Opravdu nevím kdo fundovanější by měl o hudbě psát. Neznám nikoho kdo jí tak miluje, aby si nakoupil stovku CD ročně a dokázal jí fundovaně a v maximální míře objektivně kritickým okem zhodnotit i v kvalitativním a historickém kontextu.

 

Stray
06.01.2017 11:27

Bluejamie: Napadlo mne, že ti asi nabídnu pozici osobního psychologického kouče. :-) Spajk: Ber to prostě tak, že tohle co na těchto stránkách pár let vytvářím, by asi nemohl s podobným zápalem dělat úplně normální člověk, takovej, kterej hledí se spokojeností na současný společenský život a stav svého okolí, a protože to tam venku nevidím v úplně růžových barvách, tak jsem to prostředí zaměnil za tohle.

 

Bluejamie65
05.01.2017 20:04

Ale s pár vyjímkami potvrzujícími pravidlo to za stávajících podmínek to každého dostihne:-)

 

Bluejamie65
05.01.2017 19:55

Pro lidi, kteří nejsou za vodou a kteří se musí běžným způsobem starat o obživu, je to, co nazýváš vyhořelostí všeobjímající princip, takže není podstatné, že máš pocit, že nikoho druhého neznáš, naopak - trpí tím vlastně všichni nebo to zákonitě čeká všechny, ať už si to uvědomují nebo ne. Jsou věci, kterými můžeš oddálit okamžik, kdy si to přiznáš - tvůrčí úspěch, děti, sportovní aktivita...

 

Stray
05.01.2017 19:44

Jediný co si stačím uvědomovat je fakt, že mě tenhle stav nevyhovuje :-), protože jde o prohlubující se dobrovolnou izolaci, a protože si se vší silou dokážu ještě nalézt zájmy a koníčky, už nemám čas přemýšlet o druhých (druhé co to maj stejně neznám), já mám tedy ve svém okolí samé ženáče s dětma, s kterýma udržujeme pravidelné pivní sedánky, takže tihle kluci, dlouhodobí (tím myslím že je znám skoro dvacet let) kámoši, vrstevníci, mají svých starostí dost a řeší se jednou za dva týdny úplně jiné záležitosti.:-) Ale na to, že jde o jakýsi druh vyhořelosti, tak nemůžu říct, že bych se nemohoucně válel :-), max. tak s knihou v ruce, ty jsem dal jen v prosinci hned tři za sebou.

 

Bluejamie65
05.01.2017 19:29

To Stray: Nevím jestli si to uvědomuješ, ale rozhodně nejsi sám...

 




 

 

 

TOPlist