Last Hardrock Outsider

VOIVOD - Target Earth

Metalová obec určitě nemusí vyhlašovat referendum, aby se shodla, že vydání šestnáctého alba kanadských VOIVOD bylo určitě jednou z nejočekávanější událostí letošní sezóny. Nedávno jsme uvedli dvoudílný profil těchto experimentátorů, i proto vás ušetřím širších úvodů. Naléhavost některých souvislostí mě však nutí, abych připomenul, že „Target Earth“ je prvním opusem, na kterém se nepodílela skladatelská ruka (již před sedmi lety zesnulého) Denise „Piggyho“ D´Amoura. Fenomenálního kytaristy a jednoho ze zakladatelů kapely, jejíž historie se datuje již třicet let nazpět. Ačkoliv Piggyho prsty již nestisknou struny na pražci pozemské kytary, jeho duch v hudbě VOIVOD přetrval. Nové album totiž plně uctívá a rozvíjí jeho kreativní odkaz a vize. Už vás taky napadlo přeložit si název celé kolekce? Jakoby vám právě Piggy šeptal: „Cílem je Země“. Nicméně zde už musím jednoznačně odbočit k Danielu „Chewymu“ Mongrainovi, který dokázal geniálně zastoupit svého (pro mnohé nenahraditelného) předchůdce. Nejenže se Chewy v plném zápalu a s obrovskou grácií vypořádal se svým nelehkým úkolem, on sebou navíc přivalil i balvan osobitosti. A troufám si tvrdit, že na tento záskok bude v dějinách extrémní hudby ještě dlouho s úžasem vzpomínáno. Pozitivní budoucnost VOIVOD předznamenávaly, jak koncertní vystoupení aktuální sestavy, tak i ochutnávky nových kompozic a u obou shodně nechyběl onen typický kosmický náboj. Samozřejmě zde nemůžeme opomenout ani návrat dalšího zakládajícího člena, baskytaristy Jeana Yves Thériaulta alias „Blackyho“. Je zřejmé, že i tento comeback měl blahodárný vliv na podobu a vyznění téměř hodinového opusu.



A jakoby symbolicky, právě Blacky vybrnkává na pozadí vesmírného šumu tóny z úvodního masivu titulní skladby. Potom co se přidají rozmarné riffy Chewyho kytary, můžeme naložit svá nemalá očekávaní do galaktického korábu a opustit zužující pozemské metalové zvyklosti. Stejně tak jako v ponorce kapitána Nema budeme obdivovat nesčetná překvapení nadpozemské heavy metalové říše. Nedotknutelného hudebního teritoria, kde plápolá standarta s nápisem VOIVOD. Proto jenom pro pořádek zopakuji, že kapela opět zní svojsky a nezaměnitelně. Musím však zaznamenat, že po šestnácti letech, od dob psychedelického meteoritu „Phobos“, u skupiny nacházím i mladickou vitalitu a především daleko vetší tvůrčí nesvázanost a odvahu.


Podívejme se třeba hned na druhou „Kluskap O´Kom”, která si navlékla punkerské číro (stejně jako jistý Karel), aby se ve své druhé polovině rozjela v pořádné pogo. Song „Empathy For The Enemy“ vyfoukává z husté vesmírné mlhy několik těžce pulzujících hvězd, nabízeje příkladné hudební gradace především díky Mongrainovu kytarovému mistrovství. Daniel jako by měl struny z tekutého medu - husté, táhlé a sladké. U staré známé upoutávky „Mechanical Mind“ si opravdu nemohu odpustit jistou asociaci s krajany (a mými oblíbenci) RUSH, resp. s vypůjčeným motivem v úvodu odklepaného na temple blocky, tolik připomínajícího Peartův repertoár a flák „Xanadu“. Dobře si tento moment zapamatujte, protože to je zjevně poprvé a také naposledy, co vám VOIVOD budou připomínat tvorbu někoho jiného.


Trojice padesátníků, společně s o dekádu mladším Chewym, umí upoutat pozornost zejména díky neustálému a dynamickému míchaní nálad či střídání temp v jednotlivých skladbách. Tyto hudební proměny přirozeně přichází s mračnem energických vsuvek jednotlivých muzikantů, jenž jsou správně utříděny a netříští semknutou nadčasovou atmosféru, tu a tam dokreslovanou i decentním podsamplováním. Ona mechanika progresivního vyznění je dále stmelována lehce variabilním vokálem Denise „Snakea“ Bélangera. Jeho typická hlasová poloha je zde občasně namíchána s hlubším chrapotem a ten jest ideálním partnerem celkového ladění kytary, se kterou zde v několika případech tvoří domnělý duet, např. „Warchaic“. Dále si nelze nevšimnout častých postupných procesů o dosažení krátké rovnováhy mezi rytmickým dvojzápřahem a kytarovou hrou. Podobně jako když se na osciloskopu snaží splynout dvě sinusoidy. Tyto fáze jsou většinou předzvěstí elektrizujících momentů Chewyho šesti strunového de-atomizeru, např. v „Resistance“.


Kvarteto nezapomnělo bravurně mísit těžko slučitelné ingredience do útvarů, na které si posluchač sice musí zvykat, nicméně později zjišťuje, že i hudba VOIVOD přináší dosti velké porce specifické melodiky - např. grandiózní závěr „Artefact“, která prozařuje ony zdánlivě nepropustné, strojově chladné vrstvy, ovšem i přetrvávající kosmický chaos na úsecích jako „Kaleidos“ a „Corps Étranger“, kde je mimo jiné demonstrována i síla Awayových bicích.


Myslím, že není fanouška VOIVOD a nemusí být přímo skalní, kterého by „Target Earth“ nepotěšilo, málo uspokojilo, nebo dokonce zklamalo. Ostatní by tedy měli co nejdřív prozkoumat, proč tomu tak je. Kanaďané, jeden za všechny, všichni za jednoho, začínají svojí novou etapu v mimořádné, ba co více oslnivé formě a osobně nemůžu jinak, než jim na tuhle cestu natankovat plnou nádrž.


11.02.2013Diskuse (0)Subeer
jirikubis1975@gmail.com