Podzim ve znamení hardrockových novinek i temnoty

Úvodníky na těchto stránkách rozděluji mezi seriózně hudební, které se týkají nějaké stylové koncepce zmiňovaných nahrávek nebo nahrávek vydaných v nějakém pevně daném období, a úvodníky tak trochu mimózní, kde se většinou vykecám z nějakých, hudby se vesměs málo týkajících hovadin a mám nějakou dobu za to, že je téma děsně super, abych po nějaké době zjistil, že to zas tak super není, ale jak se říká - všechno chce svůj čas. Ostatně držet se hesla - kde je vůle, tam je cesta - patří rovněž ke krédům těchto stránek. Tentokrát bych však zůstal (nohama na zemi) u první verze a nejenom proto, že už tu dlouho nebyl úvodník hudební, a tak jsem se rozhodl ten aktuální pojmout jako souhrn toho nejočekávanějšího, co na nás míří v oblasti světové hardrockové a metalové hudby během podzimu. Když jsem si prohlédl celý ten seznam, musel jsem uznat, že podzim je letos opravdu bohatý a platí určitě za štědřejší polovinu roku 2017. Přiblížím zde tedy nahrávky, o kterých jsem přesvědčen, že mohou nějakým způsobem zaujmout metalové posluchače mojí generace, ale třeba i těch okolních. A jestli se Vám nebude zdát, že zde vynechávám ARCH ENEMY (kapelu nesporně deroucí se k vrcholům popularity)? Tak vězte, že na tohle téma odpoví recenze nového alba zveřejněná přesně za týden.

Britští THE QUIREBOYS platili na přelomu osmdesátých a devadesátých let za absolutní zjevení, a ještě dnes lze říci, že tehdy dominovali Ostrovním pódiím, neboť image ošátkovaných rebelů tehdy šla na odbyt a jejich špinavý street rock, pojímající v sobě vlivy THE FACES a THE ROLLING STONES, mnohým učaroval, stejně jako chraplavý vokál jejich charismatického frontmana říkajícího si Spike. Kapela se po dvou albech v roce 1994 sice rozešla, ale po roce 2000 došlo k jejímu znovusjednocení, návratu na britská klubová pódia a k čilému vydávání dalších alb. Škoda jen, že už to prostě nebylo nikdy ono. Novinka má název „White Trash Blues“ a může pouze a jenom překvapit. První náslechy hovoří ve prospěch třeskutého bluesového retra. Jejich krajan Steven Wilson je nyní již pár let na sólové dráze a platí už od časů jeho PORCUPINE TREE za úplně jiný typ hudebního kutila. Svůj nadhled právě nyní potvrzuje s další parádní deskou „To the Bone“, kterou mnozí nazývají tou nejvíce radio-friendly a popovou, ale já mám na to trochu jiný názor. Něco takhle propracovaného a dokonalého se zkrátka nikdy nemůže hodit jen tak do škatulky „pop“ (recenze již brzy).

Víte o tom, že QUEENS OF THE STONE AGE nahrávali svou novinku „Villains“ jen pár stovek metrů od místa, kde vznikala v tom samém čase nahrávka slavných Grohlových FOO FIGHTERS? Jejich „Concrete And Gold“ vyjde zhruba za týden a dle slov Joshe Hommea se jedná o to nejtemnější a nejmasivnější album, jaké kdy Daveova početně už značně rozšířená formace nahrála. Za to osmadvacetileté hardrockové „děťátko“ skvělého kytaristy Georgie Lynche LYNCH MOB přichází po několika letech s dalším klasickým materiálem a soudě dle toho předchozího a dle chuti aktuální sestavy, si můžeme být jistí, že „The Brotherhood“ bude prostě jízda skvěle našlapaného amerického rocku. Z mého pohledu v současnosti tahle kapela už několikanásobně překonala znepřátelené DOKKEN.

Po několikaleté pauze se na scénu vracejí BLACK COUNTRY COMMUNION se svou čtvrtou řadovkou, tentokrát nazvanou lapidárně „BCCIV“, nezbývá než se těšit co vzejde ze spolupráce Glenna Hughese se skvělým bluesovým kytaristou Joe Bonamassou. Ještě před rokem to vypadalo, že se znamenití muzikanti již nikdy nevrátí k této značně, jenže běh života vše mění a hlavičky patrně vychladly, což je pozitivní zejména pro posluchače. Do vydání schází pár týdnů.

To severští hrdinové EUROPE už jsou dávno sázkou na jistotu, a mnohé už dávno nepřekvapí, že především na kvalitativní jistotu, samosebou, nikoliv tu komerční. Joey Tempest a jeho kumpáni hlásí pouhé dva roky po skvělé nahrávce „War Of Kings“ další materiál, údajně prý zasněnější, který nese název „Walk The Earth“. Němečtí PINK CREAM 69 rovněž hlásí hotovo a dementují tak informace ohledně svého rozpadu, jejich alba se tak do konce roku 2017 určitě dočkáme, navíc jistě v totožné sestavě jako u poslední řadovky. Obě dvě evropské melody hardrockové formace tak mimo jiné šlechtí personální stálost.

Co bylo ještě nedávno nemožné, stane se v listopadu skutečností, protože po patnácti letech vyjde první album už značně odrostlých hollywoodských gaunerů L.A.GUNS, na kterém bude k slyšení hlas Phila Lewise a zároveň i kytara Traciiho Gunse. Výsledek v podobě materiálu nazvaného „The Missing Peace“ budeme moci ochutnat již v listopadu, což vyvolává u zbytku sleazy-rockových hord nadšení. Zapomenutá kometa raných devadesátek STEELHEART hlásí podpis smlouvy s Frontiers Records, u kterých ještě v září vyjde zbrusu nová nahrávka „Through the Worlds Of Stardust“, stejně jako v případě THE QUIREBOYS, tahle kapela může pouze překvapit.

Bedlivě sledovanou nahrávkou bude bezesporu novinka „Hiss Spun“ od ženštiny vystupující v alternativně rockových kruzích pod názvem CHELSEA WOLFE, které letos s materiálem pomáhal kytarista Troy Van Leeuwen z QOTSA. Tahle vkusně dávkovaná zima určitě bude platit za příjemné zpestření říjnových poslechových seancí a pevně věřím, že nepůjde jen o typickou manýru podobných bytostí - udělat se za každou cenu zvláštní. Svého velkého debutu se rovněž dočká nová kapela oblíbené Anneke Van Giersbergen VUUR, nicméně z toho, co jsem zatím slyšel, nemám zrovna jednoznačný pocit.

S albovou dvojkou přicházejí i Schmierovi PÄNZER, ti již v čtveřici nahráli třeskutě speedmetalovou jízdu „Fatal Command“, kterou zdobí parádní animovaný cover a vše se zdá v souladu s old-schoolovým pojetím naprosto v pořádku, takže pokud oblibujete vysokorychlostí metal poněkud melodičtějšího, avšak ne úplně přeslazeného rázu, tihle Němci jsou jasnou volbou. I když Němci? Jak se to vezme, dosestavy k Schmierovi a Schwarzmannovi naskočili dva kytaristé nevykazující se německým pasem, a sice Švéd Pontus Norgren (jinak HAMMERFALL) a Švýcar V.O.Pulver (ex-POLTERGEIST).

Britští progresivisté THRESHOLD letos opět řešili změnu na postu zpěváka, kde Damiana Wilsona, který se nestavěl kladně ke koncertním šňůrám, překvapivě vystřídal (po dvou jím nazpívaných a velmi povedených albech) staronový člen Glynn Morgan, který byl součástí kapely kdysi dávno na počátku devadesátých let. Novinka má název „Legends Of The Shires“. Plná očekávání je prog-metalová obec ve vztahu k debutu „Psychotic Symphony“ od nového super-projektu SONS OF APOLLO, zbrusu nové kapely, pár týdnů už rozviřující chutě čekatelů prostřednictvím předběžně vypuštěné skladby. Zde se vedle sebe setkávají taková esa jako Mike Portnoy, Billy Sheehan, Ron „Boomblefoot“ Thal, Derek Sherinian nebo zpěvák Jeff Scott Soto a všichni svorně tvrdí, že tenhle band je pro ně prioritou. Soudě dle ukázky, patří tahle deska k nejočekávanějším perlám podzimního seznamu u příznivců všeho noblesního v oblasti metalu.

Historii se tentokrát nevyhnou portugalští vlkodlaci MOONSPELL, jenž na svém novém albu „1755“ postihnou události, které se daly do pohybu během někdejšího totálního zničení Lisabonu. Dílo plné nenasytných plamenů je údajně nazpíváno celé v portugalštině, což v případě této kapely také nebylo úplně pravidlem. To britští CRADLE OF FILTH mají v aktuální sestavě se dvěma Čechy dobře našlápnuto a i „Cryptoriana – Seductiveness Of Decay“ (jako druhé album nahrané v aktuálním složení) slibuje hororový zážitek přenášející nás až kamsi do časů Viktoriánské Anglie.

Švýcaři SAMAEL také nevydávají album zrovna každý rok, to aktuální nese velmi charismatický název „Hegemony“ a budí, jak jinak než očekávání. Kapela se bude snažit po letech prokázat smysluplné muzikantské rozpoložení a skutečnost, že ještě stále nepatří do starého železa, což se vlastně Švýcarům podařilo zpochybnit už povedeným koncertem na letošním Brutal Assaultu.

Když se přemístíme do Norska, můžeme si být jistí znovu skvělé práce od tamních vikingů a blackmetalových progresivistů ENSLAVED, kteří připravili další album, tentokrát s tajemným názvem „E“, kde již tradičně míchají ingredience havraní hudby s atmosféričtějšími prvky, oblačným art-rockem i jeho usazenějším a neotesanějším přízemním bratříčkem hard rockem. A konečně velká očekávání mám od novinky SATYRICON „Deep Calleth Upon Deep“, a nejen díky tomu, že období před vznikem nových songů charakterizovalo Satyrovo vážné onemocnění a léčba, a tak zkrátka půjde o niternou a údajně i mnohem komornější nahrávku, než na jakou jsou fanoušci této kapely zvyklí. 

11.09.2017	Diskuse (9)	Stray